17 C 91/2023-31 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá proti žalované zaplacení nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 27.6.2020 mezi [právnická osoba], právním předchůdcem žalobkyně (dále jen věřitel), a žalovanou. Tvrdí, že věřitel žalované poskytl částku 12.000 Kč. Žalovaná se zavázala částku spolu s úrokem ve výši 1.155 Kč, odměnou za zpracování ve výši 1.107 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 5.880 Kč, odměnou za inkaso splátek v hotovosti ve výši 2.160 Kč vrátit ve splátkách. Splátky však řádně nehradila. Žalobkyně se žalobou domáhá částek uvedených ve výrocích I až II tohoto rozsudku. K zjišťování úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdí, že věřitel vycházel z informací žalované při poskytnutí úvěru o jejích majetkových a rodinných poměrech, z předložených dokladů k jejím majetkovým poměrům (žalobkyně upozorňuje, že listiny měl věritel k dispozici při uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila podpisem zákaznické karty, takže o uvedeném i s přihlédnutím k § 6 a § 7 o.z. netřeba pochybovat). Také si věřitel prověřil žalovanou ve veřejných rejstřících. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Za splnění předpokladů dle ustanovení § 115a o.s.ř. rozhodoval soud o věci bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že věřitel uzavřel dne 27.6.2020 s žalovanou, spotřebitelkou, smlouvu o úvěru částky 12.000 Kč. Žalovaná se zavázala částku spolu s úrokem ve výši 15 % p.a., odměnou za poskytnutí úvěru ve výši 5.880 Kč, odměnou za inkaso splátek v hotovosti ve výši 2.160 Kč, odměnou za zpracování ve výši 1.107 Kč vrátit ve 14 splátkách po 1.593 Kč. Téhož dne věřitel žalované částku 12.000 Kč vyplatil. 5. Žalovaná o sobě při žádosti o úvěr uvedla, že je svobodná, má 2 vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu, na bydlení platí 8.000 Kč, má další osobní výdaje ve výši 7.000 Kč, je na rodičovské dovolené, pobírá rodičovský příspěvek ve výši 11.310 Kč, dávky a další příspěvky ve výši 3.998 Kč a 6.056 Kč, a to sirotčí důchod, výživné, přídavky na dítě, příspěvek na bydlení. Nemá bankovní účet. Neuvedla žádné platby výživného, žádné splátky stávajících půjček. Prohlásila, že proti ní není vedeno exekuční řízení ani soudní či obdobné řízení, neexistuje pravomocné rozhodnutí ukládající jí povinnost platit, nejsou u ní podmínky insolvence. V žádosti není zatrženo předložení žádného dokladu. (zjištěno z žádosti) 6. Z transakční historie bylo zjištěno, že žalovaná na úvěr zaplatila 10.300 Kč, přičemž poslední splátku uhradila dne 31.5.2021. 7. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni postupní smlouvou uzavřenou 21.11.2022. Postoupení bylo žalované oznámeno. (zjištěno ze smlouvy o postoupení, z oznámení) 8. Žalovaná byla vyzvána k úhradě žalované částky ve lhůtě do 12.4.2023 dopisem podaným u pošty dne 29.3.2023 (zjištěno z výzvy a z podacího lístku). 9. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému do 28.5.2022 (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 10. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Věřitel byl dle § 86 ZosÚ povinen zjišťovat úvěruschopnost žalovaného. 14. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 15. Ustanovení § 1 je transpozicí směrnice 2008/48/ES Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C -453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39. 16. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ. 17. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli. 18. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ 19. Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánov