13 C 18/2025-81 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Návrhem doručeným soudu dne 4. 10. 2024 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení dluhu v částce 22 081,95 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . a žalovaným došlo dne 18. 4. 2006 k uzavření smlouvy o osobní kreditní kartě, nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky a podmínky k osobním kreditním kartám. V souladu se smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěr ke kreditní kartě do sjednané výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Úvěr byl veden na účtu ke kreditní kartě číslo , č. účtu, . Poskytnutý úvěr byl žalovaný oprávněn čerpat průběžně prostřednictvím kreditní karty, zavázal se nepřekročit poskytnutý úvěrový limit a současně splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1/20 vyčerpané jistiny úvěru. Vedle splátek se zavázal hradit úroky z vyčerpané jistiny ve výši, která je stanovena v oznámení , právnická osoba, . o úrokových sazbách a činí 21,90 % ročně. V případě překročení úvěrového limitu byl žalovaný povinen platit z částky, o kterou byl úvěrový limit překročen, úroky z prodlení. Dále se zavázal hradit ceny a poplatky za poskytnuté bankovní služby. Celkové splátky však žalovaný přes opětovné upomínky nehradil řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou svého peněžitého závazku. V důsledku porušení těchto smluvních povinností banka využila svého práva a dopisem ze dne 18. 11. 2008 odstoupila od smlouvy a vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení celé dlužné částky. Dlužná jistina pohledávky ve výši 19 831,95 Kč se i nadále, až do jejího vrácení, úročí smluvními úroky z úvěru ve výši 21,90 % ročně. Žalobce má také od 28. 11. 2008 nárok na zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny a z dlužných poplatků ve výši 2 250 Kč, celkem z částky 22 081,95 Kč až do úplného zaplacení pohledávky. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2014 na společnost , Anonymizováno, , o čemž byl žalovaný informován písemným oznámením. Pohledávka nebyla ze strany žalovaného řádně a včas uhrazena, proto je po žalovaném požadováno: zaplacení jistiny 19 831,95 Kč, úroku z úvěru ve výši 4 422,75 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 374,29 Kč, poplatky ve výši 2 250 Kč, úroky z úvěru ve výši 21,90 % ročně z dlužné jistiny 19 831,95 Kč od 25. 4. 2015 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení z částky 22 081,95 Kč ode dne 25. 4. 2015 do zaplacení.2. Dne 23. 5. 2025 žalobce doplnil žalobu v tom směru, že celkově prostřednictvím kreditní karty žalovaný načerpal peněžní prostředky v celkové výši 57 100 Kč. Na vyčerpané peněžní prostředky bylo následně žalovaným uhrazeno 50 595,71 Kč, přičemž část těchto plateb ve výši 50 595,71 Kč byla použita na úhradu jistiny úvěru a zbývající část ve výši 13 327,66 Kč byla použita na úhradu úroků. Po započtení těchto plateb činila dlužná jistina částku 19 831,95 Kč (57 100 Kč mínus 37 268,05 Kč). Ke dni 16. 11. 2009 (datum vyčíslení postoupené pohledávky), činila dlužná částka celkem 27 878,99 Kč a skládala se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 19 831,95 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 250 Kč, dlužného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 374,29 Kč kapitalizovaného ke dni 16. 11. 2009 a dlužného úroku z úvěru ve výši 4 422,75 Kč kapitalizovaného ke dni 16. 11. 2009.3. Dne 3. 9. 2025 se k podané žalobě vyjádřila opatrovnice žalovaného , Jméno opatrovnice, tak, že nárok žalobce je promlčen, neboť nejpozději ke dni 28. 11. 2011 uplynula zákonná promlčecí doba dle v té době platné právní úpravy (§ 629 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník), a proto vznesla námitku pro mlčení.4. Dalším podáním ze dne 24. 9. 2025 žalobce podává vyjádření v tom směru, že splatnost pohledávky ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě registrační číslo , hodnota, nastala dne 27. 11. 2008 s tím však, že právní předchůdce žalobce uplatnil splatnou pohledávku z této smlouvy před uplynutím obecné promlčecí doby dne 27. 11. 2009 žalobou v rozhodčím řízení, které vedl , jméno FO, , rozhodce. Ve věci byl vydán dne 10. 3. 2010 rozhodčí nález č. j. , Anonymizováno, , na základě rozhodčího nálezu byla usnesením, které vydal Okresní soud ve , adresa, dne 23. 9. 2010, č. j. , Anonymizováno, nařízena exekuce na majetek žalovaného k uspokojení pohledávky oprávněného (právní předchůdkyně žalobce) a současně exekuční soud pověřil provedením této exekuce soudního exekutora , tituly před jménem, , adresa, se sídlem , adresa, . V souzené věci byl vykonávaný rozhodčí nález vydán a návrh na zahájení předmětné exekuce byl podán před okamžikem rozhodným pro dovození sjednoceného přístupu rozhodovací praxe k neplatnosti rozhodčích doložek, kterým je okamžik vydání usnesení ve věci sp. zn. , Anonymizováno, dne 11. 5. 2011. Vzhledem k této skutečnosti má dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016 sp. zn. 23 ICdo 19/2015, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2016 sp. zn. 29 ICdo 41/2014 a nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2019 sp. zn. I.ÚS 1091/19, podání rozhodčí doložky a následné exekuční řízení, založené na takto vydaném rozhodčím nálezu, účinky stavení běhu promlčecí doby podle § 403 obchodního zákoníku a § 14 zákona o rozhodčím řízení. Usnesením soudního exekutora ze dne 21. 4. 2023 č. j. , Anonymizováno, , které bylo žalobci doručeno dne 21. 8. 2024, pak bylo rozhodnuto o zastavení této exekuce. Stávající žaloba byla žalobcem podána k nadepsanému soudu dne 7. 10. 2024, tedy bez zbytečného odkladu, a ve lhůtě do 30 dnů poté, co došlo k pravomocnému zastavení exekuce. V souladu s ustanovením § 16 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení tak zůstaly zachovány účinky podané rozhodčí žaloby a k promlčení pohledávky žalobce ze smlouvy nedošlo (k tomu žalobce odkazuje i na závěry Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí ze dne 30. 11. 2021 sp. zn. 29 ICdo 80/2020). V neposlední řadě žalobce poukázal i na skutečnost, že žalovaný vědomě na existující dluh ničeho neuhradil, a právě tento jeho postoj zapříčinil, že se žalobce musí svého nároku opětovně domáhat před obecným soudem. Žalovaný vědomě porušil smlouvu, získal peněžní prostředky, tyto peněžní prostředky nevrátil a vrácení peněžních prostředků se snaží vyhnout. I z tohoto důvodu by pak vznesená námitka promlčení neměla požívat právní ochrany pro rozpor s dobrými mravy. V tomto směru žalobce poukazuje na závěrečnou část odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 12. 2017 sp. zn. 33 Cdo 3717/2017, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že žalovaní námitku promlčení uplatnili v rozporu s dobrými mravy, dokonce i v případě, že rozhodčí žaloba a následná exekuce byly podány po rozhodném datu a nová žaloba k obecnému soudu nebyla podána „bez zbytečného odkladu“.5. Opatrovnice žalovaného , Jméno opatrovnice, v rámci svého podání doručeného soudu dne 15. 10. 2025 sdělila, že žalovaný neměl ke dni podání tohoto vyjádření k dispozici usnesení soudního exekutora o zastavení exekuce a nemohl proto posoudit, z jakého důvodu k zastavení exekuce došlo a zda byla rozhodčí doložka shledána neplatnou. Nicméně dle ustálené judikatury (rozhodnutí NS ČR sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 ze dne 11. 5. 2011) lze na sjednanou rozhodčí doložku jistě jako na neplatnou pohlížet a žalobci tedy přesvědčit lze, že svůj nárok mohl uplatnit u obecného soudu, aniž by byla dána překážka věci rozhodnuté. V souladu s principem právní jistoty, však i tento procesní úkon musí být časově limitován, tedy uplatněn v rámci promlčecí doby, respektive dle § 16 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení v určené lhůtě do 30 dnů od právní moci usnesení o zastavení exekuce (pokud k takovému ukončení došlo z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky). Žalobce i jeho právní předchůdce jsou profesionálními subjekty, jež se dlouhodobě pohybují v oblasti poskytování úvěrů a vymáhání pohledávek, je proto zcela nepochybné, že museli být obeznámeni i s přelomovou judikaturou Nejvyššího soudu, která již od 11. 5. 2011 jednoznačně stanovila, že rozhodčí doložky odkazující na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým Rozhodčím soudem, jsou absolutně neplatné. Navzdory této skutečnosti žalobce po dobu téměř 15 let ponechal exekuci probíhat, ačkoliv věděl, že je vedena na základě neplatného rozhodčího nálezu a tedy, že musí být zastavena, nečinil žádné kroky k jejímu ukončení a na neplatnost reagoval teprve poté, co byla exekuce zastavena (žalovanému není zřejmé, na základě jakých skutečností k zastavení exekuce došlo – zda lze materiálně vyvodit, že důvodem k zastavení exekuce byla neplatná rozhodčí doložka či jiná skutečnost, např. bezvýslednost). Lze tedy předpokládat, že žalobce vyčkával, zda bude exekuce úspěšná a zda dojde k vymožení jeho pohledávek, ačkoliv zcela jistě věděl, že k tomuto postrádá platný právní titul. Dále odkazuje na ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, kdy každý je povinen jednat v souladu s dobrými mravy. S ohledem na specifika posuzovaného případu a zejména délku exekučního řízení, má žalovaný za to, že postup žalobce nelze považovat za uplatnění práva „bez zbytečného odkladu“, jak předpokládá zákon o rozhodčím řízení, ani „v souladu s d