Návrhem doručeným soudu dne 21. 1. 2026 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 15 207,96 Kč s příslušenstvím s tím, že původní věřitel , Anonymizováno, (následně společnost , Anonymizováno, uzavřel se žalovaným dne 19. 5. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši 15 207,96 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 20. 11. 2025. Žalovaný úvěr čerpal, ale peněžní prostředky nevrátil. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 na žalobce. V žalobě se dále uvádí, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji s tím, že klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy 10 % se musí rovnat minimálně životnímu minimu ve výši 4 860 Kč. Žalobce dále uvádí, že žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích a na základě toho nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a bylo vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem, následně i předžalobní upomínkou prostřednictvím právního zástupce žalobce, a to dne 19. 12. 2025. Žalobce uvádí, že pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu spotřebitelského úvěru, požaduje, aby byl nárok v části jistiny posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil v rámci svého přípisu ze dne 25. 6. 2026 tak, že původním věřitelem pohledávky byla , Anonymizováno, V době, kdy žalovaný uzavíral závazek s věřitelem, měl exekučně obstavený účet a nebyl schopen hradit své běžné výdaje. Bohužel svou situaci řešil neuváženě a uzavřel několik spotřebitelských úvěrů s krátkodobou třicetidenní splatností. Uvádí, že jde o odpovědnost věřitele, aby úvěruschopnost byla posouzena řádně ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný uvádí, že úvěr mu byl poskytnut v době, kdy již byl v exekuci a z rejstříku NRKI muselo být patrné, že již uzavřel další nebankovní spotřebitelské úvěry. Žalovaný má za to, že smlouva byla uzavřena na základě nesprávného posouzení jeho úvěruschopnosti a důsledkem je neplatnost takto uzavřené úvěrové smlouvy, kdy dlužník je povinen vrátit pouze jistinu vypůjčené částky. Žalovaný dále uvádí, že hradí i další nebankovní úvěry, dále navrhuje úhradu dluhu ve splátkách.3. Ve věci bylo rozhodováno dle § 115a o. s. ř., právnická osoba, rámci soudní výzvy žalobce doplnil návrh dne 7. 7. 2026 v tom směru, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného, zejména lustrací z veřejně dostupných databází (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI), k čemuž dal žalovaný před uzavřením smlouvy souhlas. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit a řádně zvážil své možnosti. Dále žalobce uvádí, že před postoupením pohledávky žalovaný uhradil 2 457 Kč.5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi věřitelem , Anonymizováno, a žalovaným byla sjednána úvěrová smlouva (bez uvedení data), na základě které byl sjednán maximální úvěrový limit 10 000 Kč, částka prvního čerpání úvěru činila 3 000 Kč. Žalovanému bylo poskytnuto na jeho bankovní účet dne 19. 5. 2025 3 000 Kč, dne 22. 5. 2025 1 000 Kč, dne 8. 6. 2025 500 Kč, dne 9. 6. 2025 500 Kč a dne 20. 6. 2025 4 700 Kč. Pokud žalobce prokazoval částečným výpisem z bankovního účtu, že dne 6. 6. 2025 na účet žalovaného poskytnul dvakrát 500 Kč, tak tuto skutečnost se nepodařilo ověřit v rámci dotazu u , právnická osoba, . (zpráva ze dne 12. 5. 2026). Bankovní ústav rovněž ověřil, že bankovní účet, na který byly finanční prostředky poukázány, náleží žalovanému. Soud má proto za prokázané, že ze strany právního předchůdce žalobce bylo žalovanému poskytnuto 9 700 Kč, nikoliv 10 700, jak bylo tvrzeno.6. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1, 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Odborná péče poskytovatele úvěru podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zahrnuje i povinnost neomezit se pouze na tvrzení žadatele, ale tato tvrzení aktivně ověřovat – například prostřednictvím potvrzení o příjmu, výplatních pásek či výpisů z účtu. Tento výklad vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který zdůrazňuje nutnost odborného a pečlivého posouzení všech relevantních dokumentů.10. Pouhé nedoložené prohlášení spotřebitele není dostatečné pro řádné posouzení jeho schopnosti splácet úvěr. Věřitel má povinnost prověřovat bonitu spotřebitele vždy, nikoliv jen při pochybnostech. Smyslem této povinnosti je ochrana spotřebitele před rizikovým zadlužením a jeho negativními důsledky – ekonomickými i společenskými.11. Zákon o spotřebitelském úvěru, jako transpozice směrnice 2008/48/ES, klade důraz na odpovědnost věřitele při posuzování úvěruschopnosti. Podle čl. 8 směrnice musí být úvěruschopnost posouzena na základě dostatečných informací, ideálně doložených, nikoliv pouze na základě tvrzení spotřebitele.12. Odborná péče znamená úroveň dovedností a pozornosti, kterou lze od podnikatele rozumně očekávat, a která odpovídá poctivým obchodním praktikám. Věřitel je tedy povinen aktivně zjišťovat a ověřovat schopnost spotřebitele splácet úvěr, nikoliv se spoléhat na jeho nedoložená tvrzení. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi účastníky.13. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru měl povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což zahrnuje i ověření jeho tvrzení. Nedoložená prohlášení spotřebitele nejsou dostatečná (viz rozsudek NSS č. j. 1 As 30/2015-39). Úvěr lze poskytnout pouze tehdy, pokud z dostupných informací vyplývá, že spotřebitel bude schopen jej splácet – jinak je smlouva neplatná.14. Pokud se jedná o informace ze strany žalobce ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soudu nebyly doloženy žádné jeho relevantní příjmy či výdaje. Ze strany žalobce byl pouze popsán proces posouzení úvěruschopnosti žadatelů o úvěr, jak byl aplikován původním věřitelem. Vzhledem k absenci posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud vyhodnotil předmětný spotřebitelský úvěr jako neplatný a finanční částky, které se dostaly do dispozice žalovanému na jeho bankovní účet, byly vyhodnoceny jako bezdůvodné obohacení. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze společnosti , Anonymizováno, na žalobce, a to dne 13. 1. 2020 (následně byla dodatkem číslo , hodnota, splatnost smlouvy o postoupení pohledávek prodloužena čl. 7.9.4 nejprve na dobu dalších 24 měsíců do 20. 1. 2024 a následně došlo k automatickému obnovení na další období 24 měsíců). Za tohoto stavu věci soud vyhodnotil, že žalobce je vlastníkem pohledávky za žalovaným.15. Vzhledem k tomu, že ze strany právního předchůdce žalobce bylo žalovanému poskytnuto 9 700 Kč, což bylo prokázáno zprávou , právnická osoba, . a dle vyjádření samotného žalobce žalovaný uhradil částku 2 457 Kč, došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného o částku 7 243 Kč. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě této částky dle § 2991 občanského zákoníku, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 21. 11. 2025 do zaplacení. Další částku požadovanou žalobcem ve výši 7 964,96 Kč s příslušenstvím soud zamítl s tím, že nebylo prokázáno ani bezdůvodné obohacení na straně žalovaného v této výši, rovněž nebylo prokázáno sjednání platného spotřebitelského úvěru na uvedenou částku ve vztahu k žalovanému. Za tohoto stavu věci soud nárok na zaplacení částky 7 964,96 Kč s příslušenstvím zamítl.16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch žalobce byl nižší než jeho neúspěch ve věci. Vzhledem k této skutečnosti soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.