13 C 8/2026-35 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Návrhem doručeným soudu dne 9. 12. 2025 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 24 000 Kč příslušenstvím s tím, že s žalovanou uzavřel 14. 8. 2024 smlouvu o zápůjčce, na základě které jí poskytnul finanční prostředky ve výši 15 000 Kč (jistina), které byly žalované zaslány na účet č. , č. účtu, dne 14. 8. 2024. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 9 000 Kč. Jistina a poplatek byly splatné ve třech měsíčních splátkách s datem poslední splátky 21. 10. 2024, žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Ke dni podání návrhu žalovaná na dluh uhradila 7 250 Kč. Žaloba dále obsahuje popis uzavření smlouvy na webových stránkách , Anonymizováno, a dále postup posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Žalobce dále uvádí, že po žalované požaduje účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením – písemné výzvy ve výši 2 500 Kč dle čl. 2.3 smlouvy, za písemné výzvy v pěti případech, které byly poníženy částečnou úhradou žalované na výši 1 175 Kč. Celková výše dluhu žalované ke dni podání návrhu činí 25 175 Kč (jistina a poplatek ve výši 24 000 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 175 Kč). Žalobce dále uvádí, že má nárok na smluvní pokutu dle čl. 2.3 smlouvy ve výši 5 925 Kč, která však byla umořena částečnou úhradou ze strany žalované.2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila.3. Ve věci bylo rozhodnuto dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi stranami byla dne 14. 8. 2024 uzavřena prostřednictvím elektronických komunikací na dálku smlouva o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl žalované částku 15 000 Kč na její účet, žalovaná se zavázala uhradit za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 9 000 Kč. Strany se dle bodu 1.4 smlouvy dohodly na uhrazení dluhu (jistina + poplatek) ve splátkách po 8 000 Kč, a to ve lhůtě 31 dnů ode dne poskytnutí zápůjčky první splátka, 62 dnů druhá splátka, 93 dnů třetí splátka. V bodě smlouvy 2.5 jsou uvedeny výše účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením klienta (listinná upomínka k úhradě 500 Kč za jednu výzvu). Výpisem z běžného účtu ze dne 14. 8. 2024 bylo prokázáno, že na účet žalované bylo poskytnuto žalobcem 15 000 Kč. Informace, že účet náleží žalované, byl ověřen zprávou , právnická osoba, ze dne 24. 2. 2026. V rámci přípisu žalobce byla doložena tvrzení a důkazy týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované (potvrzena výše čistých příjmů žalované za měsíce červen a červenec 2024 ve výši 42 061 Kč a 41 518 Kč, měsíční výdaje 8 000 Kč).5. Celková výše částky, kterou žalovaná žalobci uhradila činí 9 000 Kč (viz zpráva žalobce datovaná 24. 2. 2026). Žalované byly dále doručovány upomínky o úhradu dluhu dne 17. 9. 2024, 8. 11. 2024, 17. 10. 2024, 28. 9. 2024 a 26. 10. 2024. Žalované byla doručována předžalobní výzva k plnění datovaná 29. 7. 2025. Předžalobní výzva byla doručována doporučeně (výzva do tří dnů).6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru. Žalovaná v projednávané věci vystupovala jako spotřebitel. Na právní vztah založený mezi účastníky se proto vedle obecné úpravy občanského zákoníku týkajícího se smlouvy o zápůjčce, použijí také ustanovení o spotřebitelských smlouvách dle § 1810 a násl. občanského zákoníku a zvláštní právní předpis upravující spotřebitelský úvěr (zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru). Tento smluvní vztah je třeba posuzovat ve světle ochrany slabší smluvní strany – spotřebitele. Žalobcem uplatněné poplatky ve výši 9 000 Kč dle uzavřené smlouvy soud posoudil dle jejich skutečné povahy. Jelikož se jedná o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, je toto ujednání ujednáním o úroku (bez ohledu na jeho označení). Přiměřenost ceny plnění je třeba hodnotit jako celek s ohledem na výši poskytnuté jistiny – 15 000 Kč, sjednané poplatky 9 000 Kč, a dobu splatnosti 3 splátky do 31 dnů, 62 dnů a 93 dnů po poskytnutí zápůjčky. Podle § 1813 občanského zákoníku sice běžná cena plnění nepodléhá přezkumu přiměřenosti, nicméně toto ustanovení nevylučuje posouzení ujednání z hlediska rozporu s dobrými mravy podle § 580 a § 588 občanského zákoníku. Zjevná nepřiměřenost sjednané ceny může být v rozporu s obecně uznávanými etickými zásadami. Soud dospěl k závěru, že sjednaný poplatek – úrok je natolik výrazný, že odporuje dobrým mravům, a proto je ujednání o poplatku absolutně neplatné. Neplatnost ujednání o výši poplatku byla způsobena věřitelem, který ve formulářové smlouvě vůči spotřebiteli jednostranně stanovil nepřiměřenou úplatu. Ten, kdo způsobil neplatnost právního jednání, nesmí z takového jednání mít prospěch (§ 579 odst. 1 občanského zákoníku). Soud proto nemůže sjednané ujednání nahradit jiným obsahem, ani stanovit novou výši úroku dle § 1802 občanského zákoníku. V důsledku neplatnosti nevzniká věřiteli nárok na žádné smlouvou sjednané poplatky, úroky či sankce. Podle § 576 občanského zákoníku se neplatnost části právního jednání posuzuje jako neplatnost celého právního jednání tehdy, nelze-li rozumně předpokládat, že by smlouva byla uzavřena bez neplatné části. V daném případě představovalo ujednání o poplatku jedinou úplatu věřiteli za poskytnuté finanční prostředky a z okolností uzavření smlouvy vyplývá, že bez tohoto ujednání by věřitel smlouvu neuzavřel. Smlouva je proto neplatná jako celek. Sjednanou výši odměny nelze odůvodnit ani zásadou pacta sund servanda, tato zásada nechrání ujednání, která zjevně porušují dobré mravy nebo spotřebitelské standardy ochrany. V oblasti spotřebitelských smluv je autonomie vůle korigována zásadou ochrany slabší strany, přiměřeností a spravedlností. Je-li smlouva neplatná jako celek, je třeba nároky účastníků vypořádat podle § 2993 občanského zákoníku. Žalobce má právo na vydání bezdůvodného obohacení v rozdílu mezi tím, co skutečně poskytl – 15 000 Kč a tím, co od žalované obdržel – 9 000 Kč. Výše ochuzení žalobce tak činí 6 000 Kč, žalobcem uplatněné poplatky a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením soud zamítl, neboť vycházely z absolutně neplatného ujednání. Zákonný úrok z prodlení lze přiznat pouze z částky představující bezdůvodné obohacení (§ 1968 a § 1970 občanského zákoníku). Předžalobní výzva k plnění je datována 29. 7. 2025, žalobce k úhradě dluhu poskytl lhůtu tří dnů. Předžalobní výzva byla podána k doručení 29. 7. 2025. Z listinných důkazů není zřejmé, kdy žalovaná dopis převzala, respektive kdy se dostal do její dispozice. Lze dospět k závěru, že to bylo dříve než k datu 22. 10. 2024, od kterého je žádán první den prodlení žalované s úhradou dluhu. Soud proto příslušenství dluhu v podobě zákonného úroku z prodlení přiznal od požadovaného data 22. 10. 2024 až do zaplacení dluhu.7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch žalobce byl pouze částečný (23,8 %). Vzhledem k procesní nečinnosti žalované, která byla ve věci převážně úspěšná, a které prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.