14 C 39/2022-29 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 26. 4. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 920 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Žalobkyně uváděla, že žalovaný uzavřel dne 23. 7. 2019 s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 23. 7. 2019 vyplatila úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splacen nejpozději 22. 8. 2019. Popsala, jakým způsobem byla smlouva prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena. Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč a z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 920 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2020. Upomínka právního zástupce žalobkyně byla žalovanému odeslána dne 3. 6. 2021. V případě, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby soud jí uplatněný nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. 2. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou (náhradní doručení je vyloučeno). Platební rozkaz byl proto v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušen. 3. Žalobkyně již v podané žalobě vyznačila, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud tak vyzval žalovaného usnesením, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neučinil soudu žádné podání, zejména se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými. Soud podle ustanovení § 115a o.s.ř. (v případě žalovaného ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.) rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 4. Vzhledem k tomu, že v této věci jde o rozsudek, proti kterému není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), obsahuje další text odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla dne 23. 7. 2019 uzavřena rámcová smlouva a smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, což je zjevné z předloženého výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 920 Kč ve lhůtě 30 dnů, tedy do 22. 8. 2019, RPSN dle smlouvy činila 1 270 %. Žalovaný měl ve vztahu ze smlouvy o úvěru postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné smlouvě a vedle zákonných ustanovení občanského zákoníku (dále jen o.z.) o smluvním typu, dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o.z., která regulují spotřebitelské smlouvy a ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ). V žádném z dokumentů předložených žalobkyní nejsou obsaženy žádné údaje o příjmech a výdajích žalovaného. Na výzvu podle § 118a o.s.ř., nechť žalobkyně doplní svou žalobu v tom směru, že bude tvrdit a prokazovat, zda a jakým způsobem byla posouzena schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně nereagovala. Pohledávky za žalovaným byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2020 postoupeny z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 3. 6. 2021, která byla žalovanému odeslána téhož dne. Žalovaný neprokázal platbu žalované částky. 6. Právní předchůdkyně žalobkyně byla dle § 86 ZosÚ povinna zjišťovat úvěruschopnost žalovaného. Z uvedených tvrzení a důkazů soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť nezjišťovala a neověřovala příjmy a výdaje žalovaného, na výzvu soudu k doložení posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nereagovala. Právní předchůdkyně žalobkyně porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušila jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZosÚ právní předchůdkyně žalobkyně zároveň porušila veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Přesto právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru uzavřela s vědomím sjednání poplatku za poskytnutí úvěru, v němž je zahrnut úrok za poskytnutí úvěru. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru, je v souladu s cíli zákona vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatná. O absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy svědčí i novela ustanovení § 87 odst. 1 ZosÚ provedená zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022, podle níž byla druhá věta uvedeného ustanovení nahrazena větou„ soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu“, a důvodová zpráva k této novele, podle níž již před uvedenou novelou měly soudy posuzovat plnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a vyvodit z toho právní následky i bez návrhu spotřebitele. Vedle toho soud hodnotí smlouvu o úvěru neplatnou podle uvedených ustanovení pro rozpor s dobrými mravy. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr ve výši 1 270 % je sazbou naprosto nepřiměřenou, lichevní, v rozporu s ochranou spotřebitele. Ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí ZosÚ a § 2993 o.z. tak má žalobkyně právo jen na to, co její právní předchůdkyně žalovanému plnila, tedy na vrácení dosud neuhrazené jistiny v částce 8 000 Kč. Ve zbylém rozsahu, vyjma části úroků z prodlení, nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není. 7. Úroky z prodlení v rozsahu dle výroku I. z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud má za prokázáno odeslání předžalobní výzvy žalovanému dne 3. 6. 2021, za doručenou ji v souladu s ust. § 573 o.z. považuje dne 8. 6. 2021. Ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění tří dnů, nárok na vrácení jistiny se tak stal splatným dne 11. 6. 2021. Ode dne 12. 6. 2021 je tak žalovaný s vrácením jistiny žalobkyni v prodlení. Zákonná sazba úroků z prodlení činila první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení žalovaného (tj. k 1. 1. 2021) 8,25 % ročně, soud tak žalobkyni přiznal úroky z prodlení v této procentní výši od prvního dne prodlení, tj. ode dne 12. 6. 2021. 8. S ohledem na shora uvedené soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně ode dne 12. 6. 2021 do zaplacení. Ve zbytku soud uplatněný nárok výrokem II. zamítl. 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem žaloby byla částka 9 920 Kč s příslušenstvím, žalobkyni byla přiznána částka 8 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tak byla úspěšná v 80,65 %, neúspěšná v 19,35 %, má tak nárok na náhradu 61,30 % nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze: a) zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč dle položky 2 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/ 1991 Sb.; b) odměny advokáta za tři úkony právní služby, tj. přípravu a převzetí dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jako „advokátní tarif“), sepis výzvy k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, ve výši 3 x 200 Kč = 600 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 advokátního tarifu, c) paušální náhrady hotových výdajů za úkony uvedené ad b) výše ve výši 3 x 100 Kč = 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu; d) náhrady za 21% DPH ve výši 189 Kč; tj. celkem 1 489 Kč 61,30 % z této částky činí 913 Kč, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.