4 C 81/2023-68 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 720 Kč se zákonným úrokem z prodlení a nahradit jí náklady řízení z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o půjčce [číslo] kterou uzavřel dne 3. 12. 2007 s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč v pravidelných 53týdenních splátkách ve výši 640 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. 8 12. 2008. Žalovaný na dlužnou částku uhradil 18 200 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 [právnická osoba] [anonymizováno] a následně na žalobkyni, kdy toto postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 11. 9. 2018. Plnění žalovaného ve výši 18 200 Kč bylo započteno nejprve na souhrnný poplatek a po jeho splacení na jistinu pohledávky, žalobkyně tak po žalovaném požaduje uhradit částku 15 720 Kč na jistině. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Dle ustanovení § 3028 odst. 2, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 4. S ohledem na výše uvedené se právní vztah vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013) a zákonem č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a změně zákona č. 64/1986 Sb. 5. Dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 6. Dle ustanovení § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 7. Dle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 8. Dle ustanovení § 2 odst. 1 písm. b), c) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a změně zákona č. 64/1986 Sb., pro účely tohoto zákona se rozumí b) spotřebitelem fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a v jejíž prospěch je spotřebitelský úvěr sjednáván, c) věřitelem fyzická nebo právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo sdružení takovýchto osob. 9. Dle ustanovení § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 10. Dle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Dle ustanovení § 517 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 12. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 3. 12. 2007 (dále jen„ smlouva o půjčce“) soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ujednání, v němž právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila, že žalovanému poskytne půjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se jako zákazník zavázal zaplatit souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč, tedy celkem částku 33 920 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou dlužnou částku 33 920 Kč v hotovosti v 53týdenních splátkách ve výši 640 Kč, a to vždy do rukou osoby uvedené v čl. 13 smluvních podmínek s tím, že první splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Žalovaný prohlásil, že celou uvedenou částku půjčky převzal v hotovosti. Smluvní strany se v čl. 5 smluvních podmínek smlouvy o půjčce dohodly, že jakékoli splátky zaplacené žalovaným budou započítány nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení souhrnného poplatku budou započítány na vlastní částku půjčky. Dle čl. 13 mohou být práva [anonymizováno] včetně vybírání dlužných splátek vykonávána oprávněným zástupcem nebo zaměstnancem [anonymizováno]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, včetně přílohy č. 1 - seznamu postoupených pohledávek pak soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] [anonymizováno], což bylo žalovanému sděleno v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018, přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 9. 2018 vyplývá, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. 13. Soud s ohledem na shora uvedené učinil skutkové zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne 3. 12. 2007 ujednání, na základě kterého právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč. Žalovaný na pohledávku uhradil částku 18 200 Kč. 14. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce – spotřebitelská smlouva. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč. V souladu s ustanovením § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), je žalovaný povinen půjčku vrátit. Žalovaný však porušil svůj závazek dlužnou částku řádně a včas splácet. S ohledem na skutečnost, že půjčka měla být zaplacena v 53týdenních splátkách, když první splátka měla být zaplacena 7. den od data uzavření smlouvy, tedy dne 10. 12. 2007, měla být poslední splátka půjčky žalovaným zaplacena dne 8. 12. 2008. 15. V tomto případě se jednalo o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr (půjčka) nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by půjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli vyšší než obvyklé bankovní úroky. 16. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byl sjednán ve smlouvě o půjčce [číslo] ze dne 3. 12. 2007 souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ani smluvních podmínek nevyplývá, za co se tento poplatek platí. Žalobkyně uvádí, že souhrnný poplatek představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, a tedy jeho funkce je totožná s funkcí úroků, je tedy jiným označením pro úroky ve smyslu § 658 odst. 1 z.č. 40/1964 Sb., vypočtené ke dni uzavření smlouvy o půjčce. Tento poplatek odpovídá 69,6 % z celkové částky půjčky, což činí při délce splácení cca 1 roku zhruba 69,6 % ročně. Soud dospěl k závěru, že výše takto sjednaného poplatku (i úroků) je v rozporu s dobrými mravy. Vezmeme-li v úvahu, že na každou splátku ze smlouvy o půjčce [číslo] by při počtu 53 splátek připadala částka 262,6 Kč