6 C 282/2024-68 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobce se žalobou, kterou podal podepsanému soudu (dále též „soud“) dne 13. 11. 2024, domáhal vydání rozsudku, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 732 911 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nároků vzešlých z leasingové smlouvy č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (dále též „LS“), kterou žalobce jako pronajímatel uzavřel dne 25. 5. 2023 se společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, jako s nájemcem, a jejímž předmětem byl nájem osobního vozidla zn. , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, 243kW, dále ve smlouvě specifikovaného. Dne 25. 5. 2023 uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o ručení, jíž se žalovaný zavázal, pro případ neplnění smluvních ujednání dle LS nájemcem, tyto závazky za nájemce splnit. Dne 7. 9. 2023 žalobce vypověděl LS z důvodu neplacení splátek nájemcem, který k výzvě žalobce dlužnou částku neuhradil, pročež poté žalobce vyzval žalovaného ke splnění předmětné platební povinnosti (zaplacení částky ve výši 732 911 Kč), k níž se žalovaný pro takový případ zavázal. Jelikož žalovaný tento dluh žalobci neuhradil, žalobce se po žalovaném domáhá splnění této platební povinnosti soudní cestou.2. Žalovaný (prostřednictvím svého právního zástupce) ve svém vyjádření k žalobě odmítl uplatněnou žalobní argumentaci a žalobou uplatněný nárok neuznal. Podle jeho názoru je LS, k níž se váže ručitelský závazek žalovaného, neplatná. LS obsahuje celou řadu ujednání v neprospěch třetí osoby. Smluvní strany leasingové smlouvy si tak mj. sjednaly úrok z prodlení pro případ prodlení třetí osoby se zaplacením splátky, pro ten stejný případ i smluvní pokutu formulovanou jako úrok z prodlení. Kromě toho LS, respektive všeobecné smluvní podmínky (dále též „VSP“) jsou protkány celou řadou dalších smluvních pokut v neprospěch třetí osoby. VSP obsahují i ujednání pro případ předčasného ukončení LS. Např. povinnost třetí osoby zaplatit náklady vynaložené žalobkyní na znalecký posudek, aniž by se ve všeobecných podmínkách hovořilo o znaleckém posudku, o tom, za jakých podmínek má být pořízen a pro jaké účely má sloužit. To stejné platí i pro výnos z předmětu LS, který má být vyplacen třetí osobě, ačkoli LS ani všeobecné podmínky neupravují postup a pravidla prodeje předmětu LS. Žalovaný je přesvědčen, že neurčitá a nesrozumitelná ujednání nemohou být vykládána v neprospěch toho, kdo je ve smlouvě nenavrhl (§ 557 o. z.). Je zřejmé, že celou LS připravila žalobkyně, neboť z jejího obsahu a z obsahu VSP jednoznačně plyne, že se jedná o formulářovou smlouvu, kterou žalobce užívá pravidelně, byť výslovně vylučuje ustanovení o adhezních smlouvách. Z postupu žalobce i z jeho žaloby je zřejmé, jak měl postup v případě zániku LS výpovědí (z pohledu žalobkyně) vypadat. Třetí osoba měla být povinna uhradit veškeré platby podle splátkového kalendáře, vrátit automobil zpět žalobci, který jej prodá a cenu odpočítat od celkových plateb. Takové ujednání je ale nepochybně v rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z.). Ačkoliv LS zaniká výpovědí, je třetí osoba povinna plnit vše podle LS, tedy uhradit celý zisk žalobkyně. Od žalobce však nezískává žádnou protihodnotu. Nemůže po původně sjednanou dobu 60 měsíců užívat automobil a nemůže si ani rozložit splátky do jednotlivých měsíců, naopak musí automobil ihned vrátit a částku na výzvu jednorázově uhradit. Absurdita tohoto ujednání se ukazuje právě v nyní projednávané věci. Smlouvu žalobce s třetí osobou uzavřel dne 25. 5. 2023, zanikla výpovědí již 11. 9. 2023, vozidlo měl žalobce zpět v dispozici od 25. 9. 2023. Společnost , právnická osoba, tak reálně užívala vozidlo pouze několik měsíců. Celkovou částku 732 911 Kč, z níž převážná část představuje nepochybně zisk žalobce, tak musí třetí osoba uhradit za necelé 4 měsíce trvání smlouvy místo původních 60 měsíců. Tedy místo zisku ve výši 13 641 Kč měsíčně jde o zisk žalobce ve výši 183 227,75 Kč měsíčně. To, že je takové ujednání rozporné s dobrými mravy, ukazuje rovněž porovnání s nárokem na náhradu ušlého zisku. Pokud by takový nárok žalobce uplatnil, zkoumaly by soudy, zda mu zisk neušel i s ohledem na jeho jednání a oprávněně by si klady otázku, co bránilo žalobci uzavřít novou LS, když automobil měl ve svém vlastnictví a faktické dispozici. Nelze rovněž přehlédnout, že žalobce měl možnost účtovat si úroky z prodlení a smluvní pokutu, avšak ihned využil možnosti vypovědět smlouvu. Jeho úmysl byl tedy od počátku zřejmý – smlouvu vypovědět a získat ihned veškeré finanční prostředky ze smlouvy, které mu měly ze smlouvy plynout postupně po dobu 60 měsíců, i když společnost , právnická osoba, užívala vozidlo pouhé 4 měsíce. Takový postup odporuje i smyslu leasingové smlouvy. Žalovaný je přesvědčen, že LS, respektive její neurčité a nesrozumitelné ujednání a vypořádání smlouvy při jejím zániku výpovědí, i pokud by bylo možné jej vykládat tak, jak činí žalobce, je v rozporu s dobrými mravy; je tedy neplatné a třetí osobě podle něj nemohl vzniknout vůči žalobci dluh (ujednání v rozporu s dobrými mravy je možné i mezi podnikateli – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019). V takovém případě nemůže existovat ani závazek žalovaného jako ručitele, když žalovaný dluh třetí osobě nevznikl. Kromě toho žalovaný v předmětné právním vztahu s žalobcem vystupuje jako spotřebitel; proto by soud měl posoudit platnost předmětné smlouvy o ručení i LS podle zákonných pravidel pro ochranu spotřebitele. Žalovaný v závěru svého vyjádření uplatnil námitku místní nepříslušnosti, neboť žalobce si s žalovaným ve smlouvě o ručení ujednali příslušnost dle § 89a o. s. ř., a proto by soud měl věc postoupit Městskému soudu v Brně jako soudu místně příslušnému. Ze všech těchto důvodů proto žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta a žalovanému byly přiznány náklady řízení.3. Na vyjádření žalovaného ad 2 reagoval žalobce nesouhlasnou replikou ze dne 26. 2. 2025. Žalobce v ní zdůraznil, že celková cena leasingu činila 2 467 450 Kč včetně DPH a pořizovací cena vozidla činila 1 650 000 Kč včetně DPH, jak vyplývá z LS. V konečném vyúčtování je písařská chyba v čl. A odst. 1, kde je uvedeno celková cena leasingu bez DPH, ač správně má být celková cena leasingu. Konečná cena není ziskem žalobce, neboť v této částce je zahrnuto i pojistné, a to povinné ručení a pojištění havarijní, přičemž část tzv. nespotřebovaného pojištění byla ve výši 171 056 Kč na straně B vyúčtování dána k plusu žalovaného. LS byla uzavřena mezi podnikateli, přičemž v souladu se zákonem byla vyloučena aplikace ustanovení §§ 1799 a 1800 o. z. Žalobce nerozumí argumentaci žalovaného o nesrozumitelnosti a neurčitosti povinností nájemce v LS po výpovědi LS uhradit cenu za vypracování znaleckého posudku k předmětu leasingu, a dále do povinností pronajímatele zahrnout do vyúčtování a vyrovnání i cenu za prodej předmětu leasingu bez DPH, k čemuž došlo v tomto případě. Žalobce rovněž považuje za zcela srozumitelný čl. VIII. odst. 5 LS ohledně postupu v případě zániku LS. Vlastníkem předmětu leasingu byl po celou dobu LS žalobce. Vozidlo bylo nabízeno k prodeji prostřednictvím portálu , Anonymizováno, , Anonymizováno, po dobu 9 kalendářních měsíců, přičemž v tomto období byla cena postupně snižována; vozidlo bylo prodáno dne 14. 6. 2024. Žalovaný měl možnost v souladu s čl. V. smlouvy o ručení vozidlo vykoupit, a to za cenu nabízenou ve výzvě ze dne 5. 10. 2023, což žalovaný nevyužil. Žalovaný konkrétně neuvedl, v čem spočívá neurčitost či nesrozumitelnost, respektive jak byly jím napadená ustanovení VSP vyložena v neprospěch některé ze stran. Žalobce vypověděl dne 7. 9. 2023 LS z důvodu jejího závažného porušení, neboť nájemce přestal hradit splátky a neplnit splátkový kalendář. Nájemce byl osobou, která v rámci smluvního vztahu nedodržovala uzavřené dohody, úmyslně neplnila své závazky a jednala v rozporu se zásadou, že smlouvy je třeba dodržovat, respektive jednala v rozporu s dobrými mravy. Nájemce sám svým jednáním způsobil, že došlo k výpovědi leasingové smlouvy. Proto žalobce nerozumí argumentaci žalovaného, v čem má spočívat rozpor s dobrými mravy v případě, kdy žalobce postupuje v souladu s ustanoveními všeobecných smluvních podmínek. Žalobce nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že se ujednání LS měla příčit dobrým mravům či odporovat zákonu ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. Žalovaný nemůže v rámci předmětného právního vztahu vystupovat jako spotřebitel. Na základě smlouvy o ručení žalovaný jako fyzická osoba (nepodnikatel) poskytl zajištění ručením k LS, která byla uzavřena mezi podnikateli. Dále je třeba doplnit, že žalovaný je po celou dobu jediným jednatelem a společníkem nájemce společnosti , právnická osoba, , přičemž žalovaný rovněž jménem nájemce uzavíral LS. Smlouvy, jejichž prostřednictvím fyzická osoba poskytuje zajištění dluhů podnikatele vyplývajících z jeho podnikatelské činnosti, nelze považovat za smlouvy spotřebitelské. Jednání ručitele poskytujícího zajištění za dluhy vyplývající ze smlouvy