Žalobkyně se návrhem doručeným zdejšímu soudu domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 250 Kč s příslušenstvím jako dluh na úvěru. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný se registroval na webové stránce www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , a po ověření jeho úvěruschopnosti dne 27. 10. 2023 uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , smlouvu o úvěru na částku 10 000 Kč, který čerpal na účet č. , č. účtu, . Dále se žalovaný zavázal hradit úrok z úvěru ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání ve výši 4 000 Kč nejpozději splatný do 11.2.2024 a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nesplacené částky úvěru od data prodlení, kterou žalobce požaduje ve výši 5 250 Kč od 24. 2. 2024 (den vzniku prodlení) do 20. 7. 2025 (odeslání předžalobní výzvy). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2020 na , právnická osoba, ., a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 na žalobkyni. Schopnost žalovaného splácet úvěr předchůdce žalobkyně posoudil nahlédnutím do veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI a dále z osobních dokladů poskytnutých žalovaným, tj. výpisy z bankovního účtu a výplatními páskami.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a o. s. ř., soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobcem, jimiž (v níže rozvedeném rozsahu) provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti.4. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný byl OSVČ, neměl žádnou vyživovací povinnost, bydlel v nájmu, měsíční příjem uvedl ve výši 33 709 Kč, výdaje ve výši 18 000 Kč.5. Ze standartních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, jeho náklady a další důležité právní aspekty.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (bez podpisu smluvních stran), a Všeobecných obchodních podmínek společnosti , právnická osoba, . vyplývá, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, . smlouvu, kterou se daná společnost zavázala poskytnout žalovanému částku až 30 000 Kč s možností opakovaného čerpání, žalovaný se zavázal tuto částku splácet pravidelnými splátkami a úvěr bude úročen úrokovou sazbou 40 % měsíčně. Žalovaný se zavázal splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 11. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. V případě prodlení žalovaného se splácením může úvěrující požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením, úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení.7. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 31. 3. 2026, že na účet žalovaného byla dne 27. 10. 2023 připsána částka 10 000 Kč od společnosti , právnická osoba, .8. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , že předchůdce žalobkyně ke dni 11. 2. 2024 předmětný úvěr zesplatnil z důvodu opakovaného porušení smluvních podmínek žalovaným.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, ., a ta ji dne 10. 6. 2025 postoupila na žalobkyni.10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 7. 2025 včetně oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025 a potvrzení o odeslání zásilky soud zjistil, že zástupce žalobkyně oznámil postoupení pohledávky a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání.11. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.12. Dle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.13. Dle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.14. Dle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný uzavřel s , právnická osoba, . prostřednictvím webových stránek ujednání, ve kterém se daná společnost zavázala poskytnout mu částku až do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky splatit a zaplatit úroky (úroková sazba 40 % měsíčně). Ke dni postoupení pohledávky žalovaný ničeho neuhradil.18. Mezi smluvními stranami byla za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, když se společnost , právnická osoba, . zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet a zaplatit úroky. Žalovaný vystupoval v řízení mimo rámec podnikatelské činnosti, tedy jako spotřebitel a úvěrující jako podnikatel, na smluvní vztah se tak použijí ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. , právnická osoba, . tak byla před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinna vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho příjmech, které měl prokázat (např. výplatní páskou, v případě, že byl OSVČ, pak daňovým přiznáním za rok 2022) a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaný fakticky chopen dlužnou částku uhradit. Žalobkyně však na výzvu soudu nedoložila ani netvrdila, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo, když žádným způsobem neprokázala, že by její právní předchůdkyni byla výše příjmů a výdajů žalovaného známa. Jelikož , právnická osoba, . poskytla úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, včetně všech jejich dodatků je neplatná, neboť poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Spotřebitel tak je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze neuhrazenou poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč.19. Ve zbývající části týkající se poplatku za poskytnutí úvěru včetně úroků z prodlení byla žaloba zamítnuta. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. (viz výrok ad II.)20. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Protože ale žalobkyně měla v tomto řízení jen částečný úspěch, procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.21. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec l občanského soudního řádu.