Žalobou podanou u soudu dne , datum, se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit částku , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou s žalovanou uzavřela její právní předchůdkyně, společnost , Anonymizováno, ´, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, o., IČO , IČO, . Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši , částka, , poplatku za sjednání úvěru ve výši , částka, a smluvního úroku ve výši , částka, . Příslušenství spočívá v zákonném úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaná se k této možnosti nevyjádřila navzdory řádnému upozornění, že nevyjádří-li se, bude soud její souhlas s takovým postupem presumovat.3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.4. Z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, (dále také jen „Smlouva o úvěru“), soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou uvedeného dne smlouvu, v níž se zejména zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se ve Smlouvě o úvěru zejména zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu a zaplatit úrok ve výši 36 % ročně z čerpané částky a poplatek za sjednání úvěru, a to ve lhůtě 30 dnů od odeslání jistiny žalované.5. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že peněžní prostředky dle Smlouvy o úvěru byly žalované skutečně poskytnuty.6. Z žaloby soud zjistil, že žalovaná na svých závazcích ze Smlouvy o úvěru uhradila , částka, .7. Z listiny označené jako „úvěruschopnost klienta“ soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr dle Smlouvy o úvěru vycházela z toho, že žalovaná je zaměstnaná, disponuje příjmem , částka, měsíčně a její měsíční výdaje činí , částka, .8. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně její přílohy soud zjistil, že společnost , Anonymizováno, ’, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . postoupila své pohledávky ze Smlouvy o úvěru žalobkyni.9. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná byla tímto dokumentem vyzvána k úhradě žalované částky. Z poštovního podacího lístku soud zjistil, že uvedená výzva byla žalované dne , datum, zaslána.10. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:11. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu, v níž se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se ve Smlouvě o úvěru zejména zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu a zaplatit úrok ve výši 36 % ročně z čerpané částky a poplatek za sjednání úvěru, to vše ve lhůtě 30 dnů od odeslání jistiny žalované. Peněžní prostředky dle Smlouvy o úvěru byly žalované skutečně poskytnuty. Žalovaná na svých závazcích dle Smlouvy o úvěru uhradila , částka, . Při hodnocení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná disponuje příjmem , částka, měsíčně a její měsíční výdaje činí , částka, . Pohledávky za žalovanou ze Smlouvy o úvěru byly postoupeny žalobkyni. Žalované byla řádně zaslána předžalobní výzva k plnění.12. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.13. Podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.14. Podle § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Soud o věci uvážil následujícím způsobem.19. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Pohledávky ze Smlouvy o úvěru za žalovanou byly postoupeny žalobkyni.20. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo proto povinností právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a bylo-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel mohl dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet.21. Soud je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru k případné neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, který byl poskytnut v rozporu s § 86 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, přihlížet i bez návrhu (srov. také nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III.ÚS 4129/18, a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, , OPR-, právnická osoba, ., C-679/18).22. Nejvyšší soud v prvé řadě již v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , judikoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.“.23. Obdobný názor je vyjadřován také v judikatuře Soudního dvora (srov. například rozsudek ze dne , datum, , Horyzont, C339/23).24. V rozsudku ze dne , datum, , CA Consumer Finance, C-449/13, pak Soudní dvůr konstatoval: „Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být [pro posouzení jeho úvěruschopnosti] sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“25. Shodně se vyjádřil Nejvyšší soud v již citovaném rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „[V]ěřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. […] Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit.“ Nejvyšší soud se k závěrům uvedeného rozsudku přihlásil také např. v rozsudcích ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .26. V usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , pak Nejvyšší soud konstatoval: „Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr však vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovila-li věřitelka výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedla k doložení konkrétních údajů, nezkoumala výdajovou stránku žadatele řádně.“27. Právní předchůdkyně žalobkyně si před poskytnutím úvěru nevyžádala výpisy z účtů žalované. Za takové situace při posouzení úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z neověřených informací. Neměla tak dostatečně ověřeny příjmy žalované, ani její výdaje (srov. rozsudek Soudního dvora CA Consumer Finance a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).28. Za takové situace nezbývá než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně prověřit úvěruschopnost žalované (viz výše citované závěry Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je proto pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalované absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).29. K povinnosti spotřebitele hradit úroky a poplatky plynoucí z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“30. Žalobkyni lze proto přiznat pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny. Smluvní úrok, zákonný úrok z prodlení ani další poplatky či jiné platby již nikoliv.31. Žaloba je proto důvodná pouze částečně.32. Žalovaná na své závazky ze Smlouvy o úvěru uhradila celkem částku , částka, . Soud proto přiznal žalobkyni výrokem I. právo na obdržení částky , částka, .33. Žalobkyni s odkazem na absolutní neplatnost Smlouvy o úvěru a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebyla přiznána částka , částka, z titulu poplatku za sjednání úvěru, smluvní úrok ve výši , částka, ani zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení.34. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel v případě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru stanovené v § 86 odst. 1 větě druhé téhož zákona povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.35. Nejvyšší soud tuto sankci poskytovatele úvěru vyložil např. v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bodu 16, kde konstatoval: „Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440).“36. Žalovaná zůstala v řízení zcela nečinná, což soud přičetl k její tíži. Soud proto stanovil splátky ve výši, kterou považoval vzhledem k výši poskytnuté jistiny spíše za vyšší, tedy ve výši , částka, . Soud proto výrokem III. oprávnil spotřebitele vrátit žalobkyni jistinu žalovaného úvěru ve splátkách v této výši, a to pod ztrátou výhody splátek.37. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně po kapitalizaci zákonného úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku celkem požadovala částku , částka, , přičemž úspěšná byla co do částky , částka, . Žalobkyně tak byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 58 %, v rozsahu 42 % byla naopak úspěšná žalovaná. Účastníci tak byli v řízení úspěšní ve velmi podobném rozsahu, proto soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.