Žalobou podanou u soudu dne , datum, se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit částku , částka, s příslušenstvím z titulu dvou smluv o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, .2. Žalovaná částka plynoucí ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, se skládá z dlužné jistiny ve výši , částka, , dlužného poplatku ve výši , částka, a dlužné smluvní pokuty ve výši , částka, . Příslušenství se skládá z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, (splatnost pohledávky , datum, ) do zaplacení a úroku ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.3. Žalovaná částka plynoucí ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, se skládá z dlužné jistiny ve výši , částka, , dlužného poplatku ve výši , částka, a dlužné smluvní pokuty ve výši , částka, . Příslušenství se skládá z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, (splatnost pohledávky , datum, ) do zaplacení a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se k této možnosti nevyjádřil navzdory řádnému upozornění, že pokud se nevyjádří, bude soud jeho souhlas s takovým postupem presumovat.5. Z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, (dále také jen „Smlouva o úvěru 1“) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným uvedeného dne smlouvu, v níž se zejména zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se ve Smlouvě o úvěru 1 zejména zavázal úvěr a jeho příslušenství splatit v celkem , hodnota, měsíčních splátkách ve výši , částka, .6. Z tabulky umoření vedené ke Smlouvě o úvěru 1 soud zjistil, že žalovaný na své závazky ze Smlouvy o úvěru 1 celkem uhradil částku , částka, .7. Z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, (dále také jen „Smlouva o úvěru 2“) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným uvedeného dne smlouvu, v níž se zejména zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se ve Smlouvě o úvěru 2 zejména zavázal úvěr a jeho příslušenství splatit v celkem , hodnota, měsíčních splátkách ve výši , částka, .8. Z tabulky umoření vedené ke Smlouvě o úvěru 2 soud zjistil, že žalovaný na své závazky ze Smlouvy o úvěru 2 neuhradil ničeho.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně její přílohy soud zjistil, že společnost , právnická osoba, postoupila své pohledávky ze Smluv o úvěru žalobkyni.10. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl tímto dokumentem vyzván k úhradě žalované částky. Z poštovního podacího lístku soud zjistil, že uvedená výzva byla žalovanému v tentýž den zaslána.11. Z výplatních pásek žalovaného za měsíce březen, duben a květen 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjmy tvrzené žalovaným prostřednictvím potvrzení ze strany jeho zaměstnavatele.12. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:13. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným ve dnech , datum, a , datum, smlouvy, v nichž se zavázala poskytnout žalovanému úvěry v celkové výši , částka, . Žalovaný se ve Smlouvě o úvěru 1 zejména zavázala úvěr a jeho příslušenství splatit v celkem , hodnota, měsíčních splátkách ve výši , částka, . Ve Smlouvě o úvěru 2 se pak žalovaný zavázal úvěr a jeho příslušenství splatit v celkem , hodnota, měsíčních splátkách ve výši , částka, . Žalovaný na své závazky ze Smluv o úvěru celkem uhradil částku , částka, . Žalovanému byla řádně odeslána předžalobní výzva k plnění. Pohledávky za žalovaným ze Smluv o úvěru byly postoupeny žalobkyni. Žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila příjmy tvrzené žalovaným prostřednictvím výplatních pásek. Další listiny dokládající řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného však nedoložila.14. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.15. Podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.16. Podle § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.17. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Soud o věci uvážil následujícím způsobem.21. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným ve dnech dne , datum, a , datum, smlouvy o úvěru, na jejichž základě žalovanému poskytla úvěry v celkové výši , částka, . Pohledávky ze Smluv o úvěru byly následně postoupeny žalobkyni.22. Smlouvy o úvěru byly uzavřeny jako smlouvy spotřebitelské. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo proto povinností právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a bylo-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel mohl dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytnout spotřebitelské úvěry jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelské úvěry splácet. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěrů postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet.23. Soud je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru k případné neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, který byl poskytnut v rozporu s § 86 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, přihlížet i bez návrhu (srov. také nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III.ÚS 4129/18, a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, , OPR-, právnická osoba, ., C-679/18).24. Nejvyšší soud v prvé řadě již v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , judikoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.“.25. Obdobný názor je vyjadřován také v judikatuře Soudního dvora (srov. například rozsudek ze dne , datum, , Horyzont, C339/23).26. V rozsudku ze dne , datum, , CA Consumer Finance, C-449/13, pak Soudní dvůr konstatoval: „Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být [pro posouzení jeho úvěruschopnosti] sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“27. Shodně se vyjádřil Nejvyšší soud v již citovaném rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „[V]ěřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. […] Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit.“ Nejvyšší soud se k závěrům uvedeného rozsudku přihlásil také např. v rozsudcích ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .28. V usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , pak Nejvyšší soud konstatoval: „Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr však vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovila-li věřitelka výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedla k doložení konkrétních údajů, nezkoumala výdajovou stránku žadatele řádně.“29. Žalobkyně sice ve svých podáních tvrdila, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěrů řádně a dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Je třeba konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně ověřila příjmy žalovaného prostřednictvím výplatních pásek. Neověřila však nijak jeho výdaje. Žalobkyně navzdory výzvě soudu (srov. usnesení zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ) soudu nedoložila výpisy z účtu žalovaného ani výpisy z lustrací žalovaného v databázích bankovních a nebankovních klientských informací.30. Za takové situace soudu nezbývá než učinit závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti nedostála požadavkům nespokojit se pouze s tvrzeními žalovaného, ale tyto i ověřit, což po ní požaduje jak citovaná judikatura Nejvyššího soudu, tak i Soudního dvora. Smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je proto dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).31. K povinnosti spotřebitele hradit příslušenství a související závazky plynoucí z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“32. Žalobkyni lze proto přiznat pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny. Úrok, zákonný úrok z prodlení, poplatky ani jiné platby již nikoliv.33. Žaloba je proto důvodná pouze částečně.34. Soud tedy vzal za prokázané, že žalovanému byly poskytnuty úvěry v celkové výši , částka, . Žalovaný na své závazky ze Smluv o úvěru uhradil celkem částku , částka, . Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků a jiných plnění. Konkrétně se tedy jedná o povinnost žalovaného vydat žalobkyni dosud nevrácenou jistinu úvěrů ve výši , částka, .35. Soud proto výrokem I. žalobkyni přiznal právo na obdržení této částky od žalovaného.36. Vzhledem k absolutní neplatnosti Smlouvy o úvěru soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nepřiznal žalobkyni nárok na obdržení poplatků ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, (splatnost pohledávky , datum, ) do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, (splatnost pohledávky , datum, ) do zaplacení, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. V tomto rozsahu tedy soud žalobu výrokem II. zamítl.37. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel v případě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru stanovené v § 86 odst. 1 větě druhé téhož zákona povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.38. Nejvyšší soud tuto sankci poskytovatele úvěru vyložil např. v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bodu 16, kde konstatoval: „Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440).“39. Soud výši splátek určil podle částky, kterou lze obecně v případech spotřebitelských úvěrů považovat za přiměřenou, kterou adekvátně navýšil z důvodu nečinnosti žalovaného v řízení, kterou je třeba přičíst k jeho tíži. Soud tedy výši měsíčních splátek stanovil na , částka, měsíčně.40. Soud proto výrokem III. oprávnil žalovaného vrátit žalobkyni jistinu úvěrů ve splátkách v této výši, a to pod ztrátou výhody splátek.41. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byl částečně úspěšný žalovaný, neboť byl po kapitalizaci uplatněného nároku na obdržení zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku úspěšný ve větší části předmětu řízení než žalobkyně. Částečně úspěšnému žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.