Žalobou podanou u soudu dne , datum, se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit částku , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou s žalovanou uzavřela její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši , částka, , dlužného poplatku ve výši , částka, a dlužné smluvní pokuty ve výši , částka, . Příslušenství se skládá z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, (splatnost pohledávky , datum, ) do zaplacení a úroku ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaná se k této možnosti nevyjádřila navzdory řádnému upozornění, že pokud se nevyjádří, bude soud její souhlas s takovým postupem presumovat.3. Z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, (dále také jen „Smlouva o úvěru“), soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou uvedeného dne smlouvu, v níž se zejména zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se ve Smlouvě o úvěru zejména zavázala úvěr a jeho příslušenství splatit v celkem , hodnota, měsíčních splátkách ve výši , částka, .4. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná na své závazky ze Smlouvy o úvěru celkem uhradila částku , částka, .5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně její přílohy soud zjistil, že společnost , právnická osoba, postoupila své pohledávky ze Smlouvy o úvěru žalobkyni.6. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná byla tímto dokumentem vyzvána k úhradě žalované částky. Z poštovního podacího lístku soud zjistil, že uvedená výzva byla žalované v tentýž den zaslána.7. Žalobkyně nedoložila soudu listiny dokládající řádné posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru.8. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:9. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu, v níž se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se ve Smlouvě o úvěru zejména zavázala úvěr a jeho příslušenství splatit v celkem , hodnota, měsíčních splátkách ve výši , částka, . Žalovaná na své závazky ze Smlouvy o úvěru celkem uhradila částku , částka, . Žalované byla řádně odeslána předžalobní výzva k plnění. Pohledávky za žalovanou ze Smlouvy o úvěru byly postoupeny žalobkyni. Žalobkyně nedoložila listiny dokládající řádné posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru.10. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.11. Podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.12. Podle § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Soud o věci uvážil následujícím způsobem.17. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalované poskytla úvěr ve výši , částka, . Pohledávky ze Smlouvy o úvěru byly následně postoupeny žalobkyni.18. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo proto povinností právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a bylo-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel mohl dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet.19. Soud je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru k případné neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, který byl poskytnut v rozporu s § 86 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, přihlížet i bez návrhu (srov. také nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III.ÚS 4129/18, a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, , OPR-, právnická osoba, ., C-679/18).20. Nejvyšší soud v prvé řadě již v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , judikoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.“.21. Obdobný názor je vyjadřován také v judikatuře Soudního dvora (srov. například rozsudek ze dne , datum, , Horyzont, C339/23).22. V rozsudku ze dne , datum, , CA Consumer Finance, C-449/13, pak Soudní dvůr konstatoval: „Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být [pro posouzení jeho úvěruschopnosti] sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“23. Shodně se vyjádřil Nejvyšší soud v již citovaném rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „[V]ěřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. […] Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit.“ Nejvyšší soud se k závěrům uvedeného rozsudku přihlásil také např. v rozsudcích ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .24. V usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , pak Nejvyšší soud konstatoval: „Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr však vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovila-li věřitelka výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedla k doložení konkrétních údajů, nezkoumala výdajovou stránku žadatele řádně.“25. Žalobkyně sice ve svých podáních tvrdila, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně však navzdory výzvě soudu (srov. usnesení zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ) nedoložila soudu výpisy z účtu žalované, výpisy z lustrací žalované v databázích bankovních a nebankovních klientských informací ani například potvrzení zaměstnavatele žalované o výši jejích příjmů.26. Za takové situace soudu nezbývá než učinit závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti nedostála požadavkům nespokojit se pouze s tvrzeními žalované, ale tyto i ověřit, což po ní požaduje jak citovaná judikatura Nejvyššího soudu, tak i Soudního dvora. Smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je proto dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).27. K povinnosti spotřebitele hradit příslušenství a související závazky plynoucí z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“28. Žalobkyni lze proto přiznat pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny. Úrok, zákonný úrok z prodlení, poplatky ani jiné platby již nikoliv.29. Žaloba je proto důvodná pouze částečně.30. Soud tedy vzal za prokázané, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši , částka, . Žalovaná na své závazky ze Smlouvy o úvěru uhradila celkem částku , částka, . Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků a jiných plnění. Konkrétně se tedy jedná o povinnost žalované vydat žalobkyni dosud nevrácenou jistinu úvěru ve výši , částka, .31. Soud proto výrokem I. žalobkyni přiznal právo na obdržení této částky od žalované.32. Vzhledem k absolutní neplatnosti Smlouvy o úvěru soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nepřiznal žalobkyni nárok na obdržení jistiny ve výši , částka, , poplatku ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, (splatnost pohledávky , datum, ) do zaplacení a úroku ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. V tomto rozsahu tedy soud žalobu výrokem II. zamítl.33. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel v případě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru stanovené v § 86 odst. 1 větě druhé téhož zákona povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.34. Nejvyšší soud tuto sankci poskytovatele úvěru vyložil např. v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bodu 16, kde konstatoval: „Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440).“35. Soud výši splátek určil podle částky, kterou lze obecně v případech spotřebitelských úvěrů považovat za přiměřenou, kterou adekvátně navýšil z důvodu nečinnosti žalované v řízení, kterou je třeba přičíst k její tíži. Soud tedy výši měsíčních splátek stanovil na , částka, měsíčně.36. Soud proto výrokem III. oprávnil žalovanou vrátit žalobkyni jistinu úvěru ve splátkách v této výši, a to pod ztrátou výhody splátek.37. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byla částečně úspěšná žalovaná, neboť byla po kapitalizaci uplatněného nároku na obdržení zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku úspěšná ve větší části předmětu řízení než žalobkyně. Částečně úspěšné žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.