11 C 19/2021-18 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru ve výši [částka] sestávající z jistiny ve výši [částka] a kapitalizovaného úroku ve výši [částka], které se žalovaný zavázal splácet částkou [částka] týdně. Žalovaný úvěr splácel nepravidelně, a proto žalobkyně celkovou uhrazenou částku [částka] vydělila týdenní splátkou ve výši [částka] a vypočetla tak okamžik, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky. Splatnost pohledávky tak nastala [datum] a prodlení žalovaného dne [datum]. 3. Po provedeném dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku [částka] s tím, že žalovaný měl celkově vrátit částku [částka], kdy rozdíl představoval úrok ve výši [částka], poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši [částka] a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], a to v 60 týdenních splátkách ve výši [částka]. První splátka měla být uhrazena do [datum], každá další do sedmi dnů po datu splatnosti předchozí splátky. Písemná smlouva je řádně podepsána, žalovaný obdržel prostředky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalobkyně rovněž ověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný uhradil pouze platby v celkové výši [částka], jak vyplývá z dokumentu„ informace o smlouvě“. Dle smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru byly jednotlivé platby započteny nejprve na úhradu poplatku za zpracování a doručení úvěru, poté na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek úvěru a poté na jistinu a úrok. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum], kterou žalovanému odeslala téhož dne. Z přehledu výše ročních sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupných na internetových stránkách [obec] národní banky soud zjistil, že v únoru 2018 obvyklá výše úroků u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu (UK 2) činila 8,74 %, na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně (UK 4) dosahovala 8,54 %. <i>4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>6. Podle § 577 o. z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.</i> <i>7. Podle § 1932 odst. 1 o. z., má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli.</i> <i>8. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 10. Mezi účastníky byla podle § 2395 o. z. uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši [částka]. Z provedených důkazů vyplývá, že není dán důvod pro postup dle § 110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť samotná smlouva o spotřebitelském úvěru obsahovala informace o zápůjční úrokové sazbě, výši RPSN i celkové částce, kterou měl žalovaný zaplatit. Veškeré tyto informace žalovaný současně obdržel v písemné formě. 11. Žalovanému podle citovaného ustanovení a v souladu se smluvně převzatým závazkem vznikla povinnost čerpané peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úroky, poplatek za zpracování a doručení úvěru a poplatek za hotovostní inkaso splátek. 12. Co se týče inkasního poplatku, strany si jej sjednaly ve výši [částka], přičemž jednotlivé splátky dle smlouvy měly být hrazeny v místě bydliště dlužníka. Na jednu splátku tak připadá [částka], pročež lze mít za to, že poplatek kryje skutečné náklady věřitele s prováděním hotovostních splátek (doprava, odpovědná osoba). Tato služba byla navíc žalovaným vyžádána a nejednalo se o mandatorní poplatek. Na základě těchto skutečností nemá soud za to, že by inkasní poplatek byl ujednáním odporujícím dobrým mravům. V souladu se smluvním ujednáním pak soud platby žalovaného započetl nejprve na tento poplatek, pročež žalovaný na tomto poplatku již nedluží ničeho. 13. Naopak co se týče úroku a administrativního poplatku za zpracování a doručení úvěru, soud obě tyto dohodnuté platby právně kvalifikoval jako úrok, tj. jak úrok ve výši [částka], tak i poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši [částka], když obě tyto platby svou povahou a účelem představují peněžitou odměnu věřitele za poskytnutí peněz. Dohodnutý smluvní úrok včetně administrativního poplatku ve výši [částka] ([částka] + [částka]) na 60 týdnů tak představuje úrok ve výši 47,66 % ročně, pročež ujednání ve smlouvě o úrocích z úvěru je ujednáním, které je v rozporu s dobrými mravy, když tato sazba několikanásobně přesahuje obvyklé sazby bank u obdobných úvěrů sjednaných v rozhodném období. Taková výše úroků z úvěru je zcela nepřiměřená – i při eventuálním zohlednění toho, že žalobkyně coby nebankovní subjekt může nést vyšší riziko při poskytování úvěrů – lze říci excesivní; v zásadě lze mít za to, že by v rozporu s dobrými mravy byla i bez ohledu na to, je-li žalovaný spotřebitelem či nikoliv. Rozpor s dobrými mravy je dán tím, že smluvený úrok mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu, která v době uzavření smlouvy (únor 2018) činila podle statistiky [obec] národní banky 8,54 % ročně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 242/2011 ze dne 15. 5. 2012). Občanský zákoník spočívá – dle § 3 odst. 2 písm. d) o. z. – na zásadě„ pacta sunt servanda“, jež ovšem není bezbřehá a její limitou je celá řada institutů – zejm. korektiv dobrých mravů jako soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97). Nepřiměřeně vysoké úroky jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Ujednání o výši úroků z úvěru není tzv. nepřiměřeným ujednáním ve smyslu § 1813 o. z. (žalovaný byl s výší úroků seznámen v předsmluvním formuláři i ve smlouvě samotné), neboť zákon zde činí výjimku. To však nebrání poměřovat i takto z přezkumu nepřiměřených ujednání vyňatých částí smlouvy (týkajících se tedy předmětu či ceny plnění, kam úroky z úvěru spadají) korektivem dobrých mravů dle § 1 odst. 2 o. z., když smyslem a účelem tohoto korektivu je zabránit – byť i dobrovolně sjednaným – zjevným nespravedlnostem. Soud vyšel z úrokové sazby 8,54 % p. a., tedy UK 4 s přihlédnutím k § 13 o. z. (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 27 Co 12/2019). Žalobkyně neposkytla žalovanému kreditní kartu, šlo o běžný spotřebitelský úvěr bez účelového určení, není tedy důvod vycházet při stanovení obvyklé úrokové sazby z hodnot, resp. úroků bank z kreditních karet. Užití vyšší úrokové sazby pak nelegitimizuje ani fakt, že žalobkyně je nebankovní subjekt, v zásadě věřitel poslední instance, jenž tak poskytuje úvěry s vyšší mírou rizika, což kompenzuje vyšší úrokovou sazbou; jestliže by se úroková sazbě pochybovala v obvyklé hladině či rozmezí s