19 C 375/2020-34 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné (což je tento případ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], [IČO], a žalovanou byla dne 16. 8. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl úvěr ve výši 7 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr a zaplatit kapitalizovaný úrok, poplatek za vyhodnocení úvěru, poplatek za sjednání úvěru a inkasní poplatek, to vše v celkové částce 12 726 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách. Žalovaná částka 8 499 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 4 806,45 Kč, zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 316,90 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 1 869,32 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za vyhodnocení úvěru ve výši 338 Kč a zůstatek neuhrazené úhrady za inkasní poplatek ve výši 1 168,33 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 9 % p. a. z dlužné jistiny za dobu od 17. 10. 2018 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla [právnická osoba] smluvně postoupena žalobkyni. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (v případě žalovaného na základě předpokladu souhlasu dle § 101 odst. 4 o.s.ř.), soud v souladu s § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovanou a [právnická osoba], [IČO], byla dne 16. 8. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu s úrokem v kapitalizované výši 674 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 2 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 502 Kč a inkasním poplatkem ve výši 1 750 Kč splatit ve 14 splátkách ve výši 909 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení celkové dlužné částky je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od věřitele převzala v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí u příbuzných, má jedno dítě, od 11. 6. 2017 je na mateřské/rodičovské dovolené, pobírá rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč a její výdaje činí 5 000 Kč. Dle výpisu z účtu obdržela v měsíci červenci 2017 částku 20 600 Kč (rodičovský příspěvek + porodné). Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 4 227 Kč, neboť dle tvrzení žalobkyně dluží na jistině 4 806,45 Kč (z celkových 7 000 Kč), a na poplatcích 3 692,55 Kč (z celkových 5 726 Kč). [právnická osoba] pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 postoupila žalobkyni, o čemž žalovanou informovala oznámením ze dne 6. 2. 2020, které bylo žalované odesláno dne 12. 2. 2020. <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 11. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. [právnická osoba], [IČO], pohledávku za žalovanou ze smlouvy postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou a seznamem pohledávek. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 12. Ze shora uvedeného dále vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 16. 8. 2017 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit a zaplatit sjednaný úrok, poplatek za vyhodnocení úvěru, poplatek za sjednání úvěru a inkasní poplatek v celkové částce 12 726 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 909 Kč. 13. Ačkoliv na předložené smlouvě o úvěru je podpis obou smluvních stran, soud nicméně shledal, že smlouva o úvěru je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neposoudil úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. 14. Žalobkyně v rámci žalobních tvrzení uvedla, že pro posouzení úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobkyně byl podstatný pravidelný a prokazatelný příjem po odečtení závazků a pravidelných výdajů žalované jako jsou např. platby nájemného, splátky úvěrové smlouvy nebo hypotéky, platby SIPI, výdaje související s platbami sociálního a zdravotního pojištění, splácení exekuce apod. Žalobkyně však netvrdila, jakým konkrétním způsobem úvěruschopnost posuzoval její právní předchůdce u žalované. Žalobkyně byla proto vyzvána usnesením č. j. 19 C 375/2020-20 ze dne 22. 12. 2020, aby doplnila svá žalobní tvrzení v tom směru, že uvede, jakým způsobem právní předchůdce prověřil schopnost žalované úvěr splácet včetně uvedení toho, jaké podklady si pro to zajistil a jakým způsobem je vyhodnotil. Žalobkyně se však na výzvu vyjádřila opět pouze v obecné rovině, kdy uvedla, že úvěruschopnost žalované její právní předchůdce prověřil podle jeho vnitřních kritérií, kterými jsou maximální počet tří závazků u jiných věřitelů ověřený interním systémem poskytovatele, nula zahájených exekučních řízení, negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, při podání žádosti o poskytnutí zápůjčky uvedení příjmů a výdajů, lustrace v ISIR, Centrální evidenci exekucí a databázích inkasních agentur. 15. Soud tak nemá v daném případě prokázané, na základě jakých dokumentů a jakým konkrétním způsobem si právní předchůdce žalobkyně schopnost splácet úvěr žalovanou ověřil, kdy pouhé vyplnění údajů v rámci smlouvy o úvěru bez bližšího označení dokumentů, kterými by byly jednotlivé údaje ověřeny, soud zhodnotil jako úkon čistě formální, a posouzení úvěruschopnosti žalované pak shledal v tomto konkrétním případě nedostatečným. 16. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit. 17. Jestliže je tedy smlou