26 C 67/2021-50 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 800 Kč s příslušenstvím. Ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že její nárok vyplývá z nesplacené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], kterou uzavřel žalovaný s její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], [IČO]. Žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 2 800 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 600 Kč od [datum] do [datum]. Žalovaný uhradil částku 13 000 Kč, která byla rozpočtena na úhradu jistiny, úroku a poplatků. Poslední platba od žalovaného přišla [datum]. Dne [datum] byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena předmětná pohledávka na žalobkyni, která je tak aktivně legitimovaná k podání žaloby. Postoupení bylo žalovanému oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně. Postoupena byla dlužná částka ve výši 21 800 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 16 788,48 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 5 011,52 Kč, kapitalizované úroky ve výši 4 535,31 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 1 691,44 Kč, úroky ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 16 788,48 Kč od [datum] do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 16 788,48 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalobkyně se omluvila z účasti na jednání. Žalovaný svou neúčast neomluvil, proto soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl v jeho nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, z nichž zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které mu stejného dne byla v hotovosti poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, poplatkem za administrativní činnosti ve výši 4 000 Kč a úrokem ve výši 2 800 Kč, a to v 58 týdenních hotovostních splátkách po 600 Kč s tím, že první splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději sedmý kalendářní den ode dne uzavření smlouvy. Úroková sazba byla ve smlouvě sjednána na 23,72 % ročně. Žalovaný stejného dne vyplnil kartu zákazníka, ve které ke svým poměrům uvedl, že bydlí od [anonymizováno] [rok] v bytě ve [anonymizována dvě slova] [role v řízení], je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u spol. [právnická osoba] se sídlem ve [obec] jako [anonymizována dvě slova] od [anonymizováno] [rok] s příjmem [částka] netto. Kromě tohoto příjmu označil jako vedlejší příjem částku [částka] bez bližší specifikace. Mezi své výdaje uvedl dluh u [anonymizována dvě slova] se splátkou ve výši 1 000 Kč, náklady na bydlení 5 068 Kč, osobní výdaje 4 000 Kč měsíčně. V kartě byla učiněna poznámka o předložení bankovního výpisu, výplatní pásky a pracovní smlouvy. Platba za bydlení byla ověřena předložením platebního dokladu SIPO za měsíc únor [rok] na částku [částka] za bydlení a služby. Zaměstnání žalovaného a jeho příjem byly ověřeny z pracovní smlouvy u [právnická osoba], [anonymizováno], se sídlem [adresa]. Z výplatního lístku žalovaného vyplynula mzda 14 000 Kč (smlouva o úvěru, zákaznická karta, platební doklad SIPO, pracovní smlouva, výplatní lístek). 4. Pohledávka za žalovaným byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], přičemž byla specifikována v příloze„ Seznam pohledávek“ pod číslem smlouvy a datem jejího uzavření. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně v dopise ze dne [datum], který byl žalovanému zaslán doporučeně dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). 5. Žalovaný byl právní zástupkyní žalobkyně vyzván k úhradě nesplaceného úvěru s přísl. výzvou ze dne [datum] s upozorněním na podání žaloby, nebude-li zaplaceno do [datum]. Výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne [datum] (výzva k plnění, podací lístek). <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> 11. Ohledně požadavku žalobkyně na vrácení nesplaceného úvěru ve výši 21 800 Kč s příslušenstvím má soud, vzhledem k popsanému skutkovému stavu, za to, že žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), na základě nezbytných, spolehlivých a přiměřených informací, a to zejména s ohledem na skutečnost, že řádně neprověřila příjmy a výdaje žalovaného. K obezřetnosti při posuzování bonity žalovaného měla vést skutečnost, že žalovaný mezi své příjmy uvedl rovněž příjmy, které nespecifikoval a nedoložil. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, tak vycházela z majetkových poměrů žalovaného, jež nebyly řádně ověřeny. Navíc žalovaný, pravděpodobně záměrně, uvedl velmi nízké životní náklady, zcela neodpovídající reálným nákladům, když mezi své osobní náklady zahrnul částku 4 000 Kč, jež mají představovat veškeré výdaje na stravování, dopravu a další běžné výdaje v podobě výdajů na telefon, léky a oblečení. Žalovaným uvedená částka je velmi podhodnocená, protože přinejmenším s ohledem na ceny potravin a pohonných hmot není tato částka reálná. Navíc právní předchůdkyně žalobkyně i ohledně těchto výdajů vycházela pouze z tvrzení žalovaného, tedy osoby žádající o úvěr, jež může zkreslovat či záměrně modifikovat svou skutečnou majetkovou situaci i s cílem úvěr získat„ za každou cenu“, proto bylo na poskytovateli úvěru poměry žalovaného řádně prověřit na základě spolehlivých a dostatečných informací, za které lze považovat nejméně výpis z účtu. Z karty zákazníka sice vyplývá, že právní předchůdkyni žalobkyně měl být předložen výpis z účtu, avšak k prokázání tohoto tvrzení nebyl ani po výzvě soudu výpis doložen, proto není možné uzavřít, zda se jedná o účet žalovaného, na který jsou připisované tvrzené příjmy a hrazeny z něj tvrzené výdaje. Pokud by od prokázaného příjmu ve výši 14 000 Kč měly být odečteny reálné životní náklady na bydlení, zdravotní péči, dopravu, zálohy na energie a vodu, stravování, ošacení, drogerii, včetně hygienických potřeb, mobilní telefon a jiné nutné náklady, splátky dalších závazků, je otázkou, zda by žalovaný byl reálně schopen splácet další finanční závazek ve výši cca 2 700 Kč měsíčně, když mu jeho prokázané příjmy, po zaplacení tvrzených výdajů nepostačovaly, přičemž měly být ještě použity na splátky tohoto úvěru ve výši cca 2 700 Kč měsíčně. Lze se tedy jen domnívat, zda by při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně daný úvěr žalovanému poskytla. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, v případě, že tak jako poskytovatel úvěru neučiní. Spotřebitelský úvěr by měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný v tomto