36 C 313/2020-125 — Okresní soud ve Zlíně

1. Dne [datum] kolem 15. hodiny žalobce uklouzl na souvislé, uklouzané a neposypané vrstvě sněhu na chodníku před [anonymizována dvě slova] na [příjmení] náměstí ve [obec]. Při pádu si způsobil dislokovanou zlomeninu diafýz obou kostí pravého bérce. Léčba úrazu si vyžádala pracovní neschopnost od [anonymizováno] do [datum]. Za bolest vytrpěnou v souvislosti s úrazem požadoval podle posudku jeho praktické lékařky MUDr. [jméno] [příjmení] náhradu ve výši 60 581,50 Kč (190 bodů× 318,85 Kč). Za 120 pracovních dnů, které byl kvůli úrazu v pracovní neschopnosti, požadoval náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 54 877,10 Kč. Počínaje [datum] až do zaplacení z žalované částky nárokoval zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaná nerozporovala, že žalobce popsaným způsobem úraz utrpěl. Potvrdila, že předmětný chodník je v její správě a jeho údržbu zajišťovala v souladu s nařízením [územní celek] [číslo] v němž je chodník zařazen do I. pořadí podle důležitosti a je povinna zajistit jeho schůdnost do čtyř hodin. V den úrazu sníh z chodníku odklízela nejprve pomocí stroje Avant, který sníh shrne a chodník posype posypovou solí. Následně ho opakovaně ručně sypal solí zaměstnanec žalované [jméno] [příjmení]. Žalovaná vyloučila, že by v místě pádu byla souvislá, uklouzaná a neposypaná vrstva sněhu. Připustila však, že na chodníku mohl zůstat rozbředlý, prosolený sníh. Poukazovala na to, že žalobce po chodníku šel s jednou rukou v kapse, druhou si přidržoval batoh přehozený přes rameno a nepřidržel se zábradlí, které v místě jeho pádu je. Sněhu na chodníku tak nepřizpůsobil svou chůzi a nevyužil ani nejvhodnější cestu. 3. Dotazem na Městský úřad Slavičín, který dle § 40 odst. 5 písm. a) z. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění (dále jen z. č. 13/1997 Sb.), rozhoduje o zařazení pozemních komunikací do kategorie místních komunikací, soud zjistil, že chodník, na němž žalobce upadl, je zařazen do kategorie místních komunikací. Chodník tedy patří mezi místní komunikace IV. třídy (§ 3 vyhl. č. 104/1997 Sb.) a je samostatnou místní komunikací ve smyslu § 12 odst. 4 z. č. 13/1994 Sb. (Pokud nejsou samostatnými místními komunikacemi, jsou součástmi místních komunikací též přilehlé chodníky, chodníky pod podloubími, veřejná parkoviště a obratiště, podchody a zařízení pro zajištění a zabezpečení přechodů pro chodce). 4. K posouzení odpovědnosti za újmu vzniklou stavem místní komunikace se vyjádřil Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 2315/15, na který navázal nález ÚS sp. zn. II. ÚS 4100/19 Ústavní soud dospěl k závěru, že zákon č. 13/1997 Sb. představuje speciální úpravu odpovědnosti za újmu způsobenou stavem místní komunikace a k aplikaci obecných ustanovení o odpovědnosti podle občanského zákoníku není důvod. Odmítl judikaturu Nejvyššího soudu, dle níž se objektivní odpovědnost za závady ve schůdnosti dle z. č. 13/1997 Sb. týká jen nepředvídatelných změn ve schůdnosti. Ostatní případy, kdy stav komunikace není nepředvídatelný, přesto je komunikace v důsledku porušení povinnosti či opomenutí vlastníka resp. správce místní komunikace neschůdná, např. při zanedbání zimní údržby, lze posoudit dle obecných ustanovení o odpovědnosti v občanském zákoníku, přičemž dle některých rozhodnutí Nejvyššího soudu ani aplikace obecných ustanovení o odpovědnosti není možná. Ústavní soud odmítl jako protiústavní rozhodovací praxi soudů, kdy jediným a rozhodným kritériem při posouzení důvodnosti nároku na náhradu újmy způsobené stavem místní komunikace byla předvídatelnost či nepředvídatelnosti závady ve schůdnosti. Takový výklad vedl k absurdním situacím, kdy se vlastníku resp. správci místní komunikace vyplatí komunikace neudržovat, protože pak je neschůdnost komunikace všem zřejmá, závada ve schůdnosti není nepředvídatelná a odpovědnost vlastníka resp. správce komunikace za vzniklou újmu nepřichází do úvahy. 5. Zákon č. 13/1997 Sb. na jedné straně ukládá povinnost chodcům přizpůsobit se povětrnostním situacím a jejich důsledkům a na druhou stranu ukládá povinnost obcím jako vlastníkům místních komunikací povinnost zajistit schůdnost místních komunikací, přičemž místní komunikace v zastavěné oblasti jsou schůdné, umožňují-li bezpečný pohyb chodců (§ 26 odst. 2 z. č. 13/1997 Sb.). 6. V každém konkrétním případě je třeba hledat rovnováhu mezi právy a povinnostmi vlastníka resp. správce komunikace a právy a povinnostmi jejich uživatelů (chodců). Soud posuzuje, nakolik si újmu způsobil chodec sám a nakolik k jejímu vzniku přispěl vlastník resp. správce komunikace. Soud je povinen zkoumat, nakolik se chodec choval tak, aby úrazu předešel, neboť prevenční povinnost předcházet vzniku újmy stíhá každého. V rámci posouzení prevenční povinnosti je významné, jakou chodec zvolil obuv, zda přizpůsobil tempo a způsob chůze stavu komunikace, zda mohl zvolit jinou objektivně bezpečnější cestu apod. Na straně druhé soud posuzuje nakolik vlastník resp. správce místní komunikace splnil svou povinnost zajistit schůdnost komunikace tak, aby umožňovala bezpečný pohyb chodců, neboť pokud stav komunikace bezpečný pohyb chodců neumožňuje, může na ní uklouznout i chodec, který se snaží stavu komunikace přizpůsobit a úrazu předejít. Pojem závada ve schůdnosti upravený v § 26 odst. 7 z. č. 13/1997 Sb. nemá nad rámec popsaných kritérií další zvláštní obsah. 7. Soud se s tímto výkladem právní úpravy odpovědnosti za újmu způsobenou stavem komunikace ztotožňuje, proto v projednávané věci posuzoval odpovědnost za žalovanou újmu v souladu se závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2315/15 dle z. č. 13/1997 Sb., přestože žalobce upadl na souvislé vrstvě sněhu a jedná se o předvídatelnou závadu ve schůdnosti. Jamile stav místní komunikace neumožňuje bezpečný pohyb chodců a komunikace je neschůdná, např. kvůli zanedbané údržbě, vlastník resp. správce komunikace porušil svou povinnost vyplývající z § 26 odst. 2 z. č. 13/1997 Sb. a nic na tom nemění okolnost, že tento stav je předvídatelný. <i>8. Dle § 26 odst. 2 z. č. 13/1997 Sb. je místní komunikace v zastavěné oblasti schůdná, jestliže umožňuje bezpečný pohyb chodců, kterým je pohyb přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.</i> <i>9. Dle § 26 odst. 7 z. č. 13/1997 Sb. závadou ve schůdnosti pro účely tohoto zákona se rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném povětrnostním situacím a jejich důsledkům.</i> 10. Dle § 27 odst. 3 z. č. 13/1997 Sb. vlastník místní komunikace nebo chodníku je povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit. <i>11. Dle § 27 odst. 6 z. č. 13/1997 Sb. je-li výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, nahradit škodu podle odstavců 2 až 4 je povinen namísto vlastníka pozemní komunikace správce. Vlastník pozemní komunikace v takovém případě ručí za splnění povinnosti k náhradě škody.</i> <b>Základ nároku na náhradu žalované újmy</b> 12. Vlastníkem chodníku jako samostatné místní komunikace je dle § 9 odst. 1 z. č. 13/1997 Sb. [územní celek], které, jak vyplývá z nařízení [územní celek] [číslo] zajišťuje výkon správy (prohlídky, údržbu a opravy) místních komunikací prostřednictvím žalované na základě smlouvy o provádění prací a služeb (viz § 9 odst. 3 z. č. 13/1997 Sb.). 13. V souladu s § 27 odst. 6 z. č. 13/1997 Sb. tak za újmu způsobenou závadou ve schůdnosti na předmětné místní komunikaci namísto [územní celek] odpovídá žalovaná jako správce místních komunikací ve [obec]. Žalobce se tak náhrady žalované újmy vůči ní domáhal důvodně. 14. Odpovědnost za újmu způsobenou stavem komunikace dle zákona č. 13/1997 Sb. je objektivní a vlastník resp. správce komunikace dle § 27 odst. 3 odpovídá za vzniklou újmu za předpokladu, že 1. na místní komunikaci je závada ve schůdnosti (komunikace není schůdná a neumožňuje bezpečný pohyb chodců) 2. vznikne újma 3. příčinná souvislost mezi závadou ve schůdnosti a vzniklou újmou. 15. Odpovědnosti za újmu způsobenou závadou ve schůdnosti, je-li způsobená povětrnostní situací jako v projednávaném případě, se vlastník resp. správce komunikace zprostí, je-li prokázáno, že závadu nemohl objektivně zmírnit ani na ni upozornit. To neznamená, že povinností vlastníka resp. správce místní komunikace je závady ve schůdnosti pouze mírnit nikoliv je odstraňovat, jak tvrdila žalovaná (viz vyjádření k žalobě ze dne 24. 11. 2020) a jak se ostatně podává i z úvodních ustanovení Přílohy č. 4 nařízení [územní celek] [číslo] Místní komunikace je schůdná a umožňuje bezpečný pohyb chodců, nejsou-li na ní závady schůdnosti. Vlastník resp. správce komunikace je tedy povinen závady ve schůdnosti, pokud to lze, odstraňovat, nestačí je pouze mírnit. Až není-li jejich