35 C 193/2022-62 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 773 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 773 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne [datum] dohodu o uznání dluhu, v níž žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) uzavřené mezi ní a společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“) ve výši 6 000 Kč, následně postoupený na žalobkyni, a zavázal se jej splatit v pravidelných měsíčních splátkách dle sjednaného splátkového kalendáře. Žalovaný neuhradil splátky [číslo] proto žalobkyně dluh zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 7 123 Kč s příslušenstvím Kč do [datum]. 2. Proti platebnímu rozkazu podal žalovaný odpor a bránil se tím, že Smlouva je neplatná, neboť Společnost řádně neprozkoumala před uzavřením Smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Navrhl, aby bylo žalobě vyhověno pouze do nesplacené části jistiny. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami a z účastnického výslechu žalovaného, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr. 4. Společnost coby věřitel a žalovaný coby dlužník si ujednali dne [datum] Smlouvu, ve znění změny ze dne [datum], na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému částku 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit společně s úrokem ve výši 1 380 Kč do [datum]. Pro případ prodlení bylo ujednáno právo Společnosti účtovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení (viz Smlouva na č. l. 17 a 19). Žalovaný uhradil celkem 900 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). V rámci formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (formulář čl. 35) Společnost uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována dotazem v Centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, Databázi nebankovního registru klientských informací a Bankovního registru klientských informací, a v databázi [příjmení]. Dne [datum] si ujednaly Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze [číslo] smlouvy ve stavu ke dni [datum] s tím, že postoupení se stane účinným po zaplacení úplaty. V příloze byla uvedena pohledávka za žalovaným s aktuální výši dluhu 7 473 Kč, z toho jistina 5 100 Kč, smluvní pokuta 2 273 Kč a neuhrazené paušální náhrady náklady na upomínání ve výši 100 Kč (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], KIZAP [číslo], potvrzení o přijetí platby). Dopisem ze dne [datum] informovala Společnost žalovaného, že postoupila pohledávku ze Smlouvy v aktuální výši 7 473 Kč včetně příslušenství na žalobkyni (viz dopis ze dne [datum] vč. podacího archu). 5. Dne [datum] si strany sporu ujednaly splátkovou dohodu, v níž žalobkyně prohlásila, že nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] od Společnosti pohledávku vůči žalovanému vyplývající ze Smlouvy, kdy pohledávka ke dni podpisu dohody činila 7 473 Kč. Žalovaný prohlásil, že uznává svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše. Strany souhlasily s kapitalizací dluhu, tedy že uvedená částka se stává jistinou uznaného závazku. Strany se dohodly na uhrazení pohledávky v 15 splátkách, kdy 1. až 14. splátka ve výši 500 Kč bude uhrazena 20. dne v měsíci počínaje měsícem [číslo] a 15. splátka ve výši 473 Kč bude uhrazena dne [datum]. Pro případ prodlení se zaplacením alespoň 2 splátek má žalobkyně právo dluh učinit okamžitě splatným (viz splátková dohoda). Žalovaný uhradil 700 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy splnění dluhu prokazuje dlužník), a proto žalobkyně v dopise„ zesplatnění dluhu“ ze dne [datum] vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky 7 123 Kč do [datum] s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz zesplatnění dluhu vč. podacího archu). Žalovaný následně uhradil 400 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy splnění dluhu prokazuje dlužník). 6. Žalovaný je osobou [anonymizováno] znevýhodněnou pro invaliditu III. stupně, což mu do jisté míry bránilo v řádném porozumění obsahu Smlouvy a dohody o uznání dluhu. V době uzavření Smlouvy pobíral invalidní důchod ve výši 8 000 – 9 000 Kč, měl také příjem z brigády v KNTB ve [obec] ve výši asi 8 000 Kč měsíčně. Bydlel v bytě, který byl financován hypotečním úvěrem, měsíční splátka činila 4 000 Kč. Zálohy za elektřinu a plyn činily celkem 1 000 Kč. Dále hradil nedoplatek vůči bytovému družstvu částkou 3 000 Kč měsíčně. Žalovaný měl několik dluhů ([anonymizováno 6 slov], Internext, [anonymizována tři slova]). <b>Právní posouzení věci</b> <i>7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>10. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.</i> <i>11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>12. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 15. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze Smlouvy postoupila Společnost žalobkyni na základě dohody o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou a seznamem pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne [datum], čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti ve vztahu k dlužníkovi. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 16. Společnost a žalovaný uzavřeli dne [datum] Smlouvu, ve znění změny ze dne [datum] Smlouvu, kterou soud kvalifikoval podle jejího obsahu nikoliv jako smlouvu o úvěru, nýbrž jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť Smlouva splňovala podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (zejm. nebylo sjednáno právo žalované vynutit si poskytnutí jistiny úvěru). Na základě Smlouvy Společnost jako zapůjčitel přenechala žalovanému coby vydlužiteli částku 6 000 Kč; tím došlo ke vzniku právního vztahu zápůjčky. Žalovanému vznikla povinnost vrátit Společnosti poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 1 380 Kč do [datum]. 17. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. N Podle výsledků dokazování Společnost úvěruschopnost žalovaného posoudila pouze nahlédnutím do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní a Nebankovní registr klientských informací). Takové posouzení úvěruschopnosti ze strany Společnosti nelze považovat za řádné, neboť - jak vyplývá z právní úpravy a na ni navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18) - Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené či poskytnuté spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Není zřejmé, jaký konkrétní výstup z nahlédnutí do registrů Společnost učinila, co přesně v těchto registrech zjistila, nadto lze mít pochybnost, zda toto nahlédnutí skutečně učinila, neboť z účastnické výpovědi žalovaného vyplynulo, že v době sjednávání Smlouvy již měl řadu dluhů a zesplatněné úvěry. Kromě toho Společnost – podle obsahu Sml