5 C 118/2022-98 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 58 259 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely dne 15. 4. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti poskytla žalované zápůjčku ve výši 40 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy, a žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 25 543 Kč, sestávajícím se z kapitalizovaného úroku ve výši 9 803 Kč (úroková sazba 29 % ročně), z odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 13 404 Kč a z poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 336 Kč, v 18 měsíčních splátkách po 3 642 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 10. 2019. Žalovaná naposledy uhradila dne 14. 6. 2018. Ke dni 5. 11. 2018 činila dlužná jistina 34 543,87 Kč a dlužný poplatek činil částku 23 715,13 Kč; celkově od uzavření Smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila žalovaná částku 7 284 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 29 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 58 259 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 34 543,87 Kč a z dlužné částky poplatku ve výši 23 715,13 Kč. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 29 % p. a. z částky 34 543,87 Kč od 16. 10. 2019 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 2 699,22 Kč a od 21. 1. 2020 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky 34 543,87 Kč od 14. 7. 2018 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 4 801,60 Kč a od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila i přes zaslanou předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 15. 4. 2018 Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 25 543 Kč, sestávajícím se a) z úroku ve výši 9 803 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy), b) z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 13 404 Kč a c) z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 336 Kč, celková dlužná částka tak činila 65 543 Kč (RPSN činilo 969,20 %), a to v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 3 642 Kč (poslední splátka ve výši 3 629 Kč) s tím, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření Smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že v hotovosti převzala jistinu zápůjčky (viz Smlouva). Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím povolení k pobytu, žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, má středoškolské vzdělání, je rozvedená, nemá vyživovací povinnost, pracuje na plný pracovní úvazek jako dělnice s čistým příjmem ve výši 13 767 Kč. Nemá zápůjčku u jiné společnosti ani kreditní kartu, odhadované měsíční výdaje žalované činí 4 000 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z výplatní pásky za 1–3/2020 (viz zákaznická karta). Žalovaná uhradila dne 16. 5. 2018 a dne 14. 6. 2018 vždy částku 3 642 Kč, tj. celkem 7 284 Kč (viz souhrnné informace). Dne 20. 1. 2020 si Společnost a žalobkyně ujednaly smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě postoupila Společnost žalobkyni své pohledávky za dlužníky podle specifikace uvedené v příloze č. 1 této smlouvy; v příloze č. 1 byla pod č. 5 517 uvedena pohledávka za žalovanou ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek, příloha č. 1 k této smlouvě). Dne 14. 2. 2020 zaslala Společnost žalované dopis, v němž jí oznámila postoupení pohledávky ze Smlouvy na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku). Dne 29. 1. 2021 zaslal zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu ze dne 28. 1. 2021, v níž žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky 79 396,98 Kč nejpozději do 12. 2. 2021 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním, že pokud dluh nezaplatí ve stanoveném termínu, bude podána žaloba o zaplacení dluhu včetně nákladů řízení (viz předžalobní výzva vč. podacího lístku). <b>Právní posouzení věci</b> 4. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ze dne 20. 1. 2020 postoupila Společnost pohledávky za žalovanou ze Smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena dopisem Společnosti ze dne 14. 2. 2020, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 5. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 15. 4. 2018 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 25 543 Kč, sestávajícím se a) z úroku ve výši 9 803 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy), b) z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 13 404 Kč a c) z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 336 Kč, celková dlužná částka tak činila 65 543 Kč (RPSN činilo 969,20 %), a to v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 3 642 Kč (poslední splátka ve výši 3 629 Kč) s tím, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření Smlouvy. 6. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Konkrétně žalovaná předložila výměru důchodu a výplatní písky za 1–3/ 2018, současně si Společnost z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Pokud jde o čistou mzdu žalované, ta byla ověřena na základě 3 výplatních pásek. Odhadované měsíční výdaje žalované, jakož i skutečnost, zda žalovaná má nějaké jiné dluhy, byly stanoveny na základě sdělení žalované. Žalobkyně současně uvedla, že nedisponuje kopiemi dokladů žalované, které jí byly předloženy pouze při sjednání Smlouvy. Soud se s řádným posouzením úvěruschopnosti žalované neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přezkoumal-li soud předloženou zákaznickou kartu, která měla prokazovat úvěruschopnost žalované, lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaná měla mít čistý měsíční příjem ve výši 13 767 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím 3 výplatních pásek, které však soudu nebyla žalobkyně schopná doložit, takže příjem zůstal toliko v rovině tvrzení. Za pochybení Společnosti lze především považovat to, že se Společnost spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalované, tj. částkou 4 000 Kč na běžné výdaje, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, což platí obzvláště v situaci, kdy měla žalovaná bydlet v nájmu, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošace