5 C 126/2022-56 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobou podanou dne 20. 5. 2022 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 982,20 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 29. 4. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti uvedenou částku vrátit spolu s částkou 12 888 Kč představující úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatek, tedy uhradit celkem částku 27 888 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, kdy první splátka byla splatná do měsíce od jejího podpisu; poslední splátka tedy měla být zaplacena dne 29. 6. 2021. Žalovaný řádně a včas nesplácel, když uhradil celkově částku 4 000,01 Kč, která odpovídá 2 řádně uhrazeným splátkám a která byla poměrově alokována na jistinu a na příslušenství. Nejpozději dne 29. 6. 2021 vzniklo Společnosti právo na úhradu celé dlužné částky, která k tomuto dni činila na jistině 13 005,38 Kč a na smluvním příslušenství 10 882,61 Kč. Pro případ prodlení s úhradou jakékoli splátky si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné splátky za každý den prodlení. Celkově tak smluvní pokuta z dlužné jistiny ve výši 13 005,38 Kč za období od 30. 6. 2021 do 29. 11. 2021 činí 1 976,82 Kč, které se žalobou domáhá. Jelikož žalovaný řádně nesplatil úvěr ke dni 29. 6. 2021, vzniklo Společnosti právo na smluvní úrok ve výši 15 % ročně, kdy tento za období od 30. 6. 2021 do 29. 11. 2021 činí 11 695 Kč. Rovněž Společnosti vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení, který žalobkyně požaduje až od 23. 12. 2021 do zaplacení, kdy za období od 30. 6. 2021 do 29. 11. 2021 činí 446,82 Kč. V neposlední řadě žalobkyně požaduje účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 postoupena Společností na žalobkyni. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Žalovaný požádal Společnost dne 28. 4. 2020 o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč, který bude splácet v 14 měsíčních splátkách. Současně uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnaný, jeho příjem činí 18 843 Kč. Celkové měsíční výdaje ve výši 13 921 Kč jsou složeny z nákladů na bydlení a energie ve výši 7 000 Kč, z nákladů na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 4 000 Kč a měsíční splátky stávajících půjček ve výši 2 921 Kč; uvedené skutečnosti Společnost ověřila z nájemní smlouvy, pracovní smlouvy a výplatní pásky za měsíc únor 2020, kdy příjem žalovaného činil 19 056 Kč, z čehož srážky činily 3 092 Kč, vyplacená záloha 11 000 Kč a na účet žalovaného tak byla vyplacena částka ve výši 4 964 Kč a za březen 2020 činil příjem 32 685 Kč, z čehož srážky činily 8 367 Kč, vyplacená záloha 8 000 Kč, na účet žalovaného tak byla vyplacena částka 16 318 Kč (viz žádost o úvěr ze dne 28. 4. 2020, nájemní smlouva, pracovní smlouva, výplatní pásky). Společnost poskytla žalovanému standardní informace o spotřebitelském úvěru (viz standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 4. 2020). Společnost a žalovaný dne 29. 4. 2020 ujednali Smlouvu, na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč (zápůjční úroková sazba 15 %), s úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a s inkasem plateb v hotovosti v bydlišti ve výši 2 700 Kč, celkem tedy částku 27 888 Kč (RPSN 272,44 %) splatit v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu Smlouvy a každá další splátka je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že od Společnosti převzal v místě svého bydliště v hotovosti částku 15 000 Kč (viz Smlouva). Žalovaný na dluh plnil celkem částku 4 000,01 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). Dne 22. 12. 2021 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník ujednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze Smlouvy, v níž byla uvedena též pohledávka Společnosti za žalovaným (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021, KIE C/5 /120, potvrzení o zaplacení kupní ceny). Dopisem ze dne 11. 1. 2022 oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávky ze Smlouvy na žalobkyni (viz dopis ze dne 11. 1. 2022 vč. podacího archu). Dopisem ze dne 1. 2. 2022 informovala žalobkyně žalovaného o postoupení pohledávky a vyzvala jej k zaplacení částky 36 210,42 Kč do 25. 2. 2022 s upozorněním na předání dluhu advokátní kanceláři (viz výzva ze dne 1. 2. 2022). Předžalobní upomínkou ze dne 2. 5. 2022 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 36 092,84 Kč s příslušenstvím nejpozději do 12. 5. 2022 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz předžalobní upomínka ze dne 2. 5. 2022 vč. podacího archu). 4. Úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu při fixaci sazby na 1 rok do 5 let činila v okamžiku uzavření Smlouvy, tj. v dubnu 2020, 6,75 % ročně a roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu činila 8,54 % ročně (viz přehled úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR a ročních procentních sazeb nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupný na www.cnb.cz). <b>Právní posouzení věci</b> 5. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze Smlouvy postoupila Společnost žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou a potvrzením o zaplacení úplaty, která byla podmínkou účinnosti postoupení, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 11. 1. 2022, čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti i ve vztahu k žalovanému. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 6. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 29. 4. 2020 Smlouvu, kterou soud kvalifikoval podle svého obsahu nikoliv jako smlouvu o úvěru, nýbrž jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť Smlouva splňovala podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (zejm. nebylo sjednáno právo žalovaného si vynutit poskytnutí jistiny úvěru). Na základě Smlouvy Společnost jako zapůjčitel přenechala žalovanému coby vydlužiteli peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovanému vznikla povinnost vrátit Společnosti poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 1 444 Kč (zápůjční úroková sazba 15 %), s úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a s inkasem plateb v hotovosti v bydlišti ve výši 2 700 Kč, celkem tedy částku 27 888 Kč (RPSN 272,44 %) splatit v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu Smlouvy a každá další splátka je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. 7. Soud má za to, že Společnost v daném případě rovněž dostatečným způsobem ověřila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Společnost vyšla z údajů, které jí sdělil žalovaný při uzavření Smlouvy, a tyto údaje také dostatečně ověřila. Konkrétně ¨Společnost ověřila příjem žalovaného ve výši 18 843 Kč z pracovní smlouvy, ze dvou mzdových pásek, jakož i ze scanu mobilního bankovnictví žalovaného. Rovněž byly dostatečným způsobem ověřeny výdaje, kdy byla doložena výše nájmu a záloh za služby spojené s užíváním bytu ve výši 7 000 Kč, dále Společnost ze své databáze byla schopná ověřit výši předchozího dluhu, který u ní měl žalovaný, soudu se rovněž jako přiměřená zdá výše výdajů na jídlo, dopravu a ostatní náklady (4 000 Kč). Lze uzavřít, že doložená výše příjmů žalovaného mu postačovala na úhradu jeho základních životních potřeb, jakož i na splácení svých závazků z půjček. 8. Soud má za to, že náklady zápůjčky, které musel hradit žalovaný, podle Smlouvy jsou nepřiměřené a v důsledku toho neplatné. Byť bylo ve Smlouvě uvedeno, že výše úroku činí toliko 1 444 Kč, dospěl soud k závěru, že za úrok (peněžitou odměnu zapůjčitele za poskytnutí jistiny zápůjčky) je nezbytné považovat rovněž úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 7 35