36 C 205/2023-73 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 17 019 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 019 Kč za dobu od 12. 6. 2022 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru ze dne 15. 9. 2021 uzavřené pomocí prostředků komunikace na dálku [webová adresa]). Na základě mezi účastníky uzavřené úvěrové smlouvy byla žalovanému dne [datum] poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč se splatností 30 dnů od jejího poskytnutí. Žalovaný však uhradil pouze částku 2 981 Kč. Ke dni sepsání žaloby tak žalovaný dluží částku 17 019 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Žalobkyně tvrdila, že smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky na webovém portálu [webová adresa], kde žalovaný vyplnil požadované údaje a po jejich vyplnění probíhá automatizovaný schvalovací proces. Jakmile byl úvěr žalovanému schválen, systém vygeneroval návrh smlouvy, který žalovaný odsouhlasil zasláním SMS kódu, který mu byl zaslán na jím sdělené telefonní číslo. Žalobkyně předložila printscreen ze systému, v němž je zaznamenána elektronická komunikace s žalovaným před uzavřením smlouvy, z níž vyplývá, že žalovanému zaslala návrh smlouvy a odeslala SMS kód, kterým byla smlouva o úvěru podepsána. Na základě uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že uzavřela s žalovaným písemnou smlouvu podle zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a to v souladu s § 562 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), Přestože smlouva byla sjednána elektronicky na dálku, byl zachycen její obsah a identifikovány jednající osoby. Žalovaný zasláním SMS kódu projevil svou vůli být vázán úvěrovou smlouvou. 4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že provedla výpočet MLS klienta, kdy od příjmu klienta z žádosti ve výši 51 000 Kč odečetla částky životních minim dospělých členů domácnosti (5 970 Kč), dosavadní splátkovou zátěž klienta (8 130 Kč) a splátky schváleného úvěru (21 007 Kč) a dále MLS domácnosti, kdy od příjmu klienta z žádosti ve výši 51 000 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 0 Kč odečetla kromě dosavadní splátkové zátěže klienta (8 130 Kč), životní minimum členů domácnosti (5 970 Kč), splátky schváleného úvěru (21 007 Kč) také minimální výdaje na bydlení (7 783 Kč). Současně provedla kontrolu žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem nenalezen žádný závazek po splatnosti, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient nalezen – pozitivní vyhodnocení a dotaz do registru CEE a ISIR byl proveden s výsledkem – v registrech nenalezen. V tomto směru předložila úvěrovou zprávu z NRKI, ze které vyplývá, že žalovaný má 3 existující úvěry se splátkovým zatížením v celkové výši 20 788 Kč a 2 kreditní karty, z toho jedna s variabilní splátkou a 1 s fixní splátkou 1 932 Kč 9 žádosti o úvěr z období od 20. 5. 2021 do 5. 6. 2021 bylo odmítnuto, 1 žádost ze dne 31. 5. 2021 o revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 20 000 Kč byla odmítnuta. Dále žalobkyně předložila interní záznamy o provedené kontrole ISIR a CRIBIS a interní záznam o údajích poskytnutých žalovaným, kde bylo vyplněno, že žalovaný je zaměstnaný a má příjem 51 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 0 Kč, žalovaný má 1 dítě a splátky jiným společnostem činí 4 000 Kč. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. Nebyly tedy nijak doloženy ani ověřovány příjmy a podstatné výdaje žalovaného. 5. [právnická osoba] bylo prokázáno, že žalovanému byla připsána na účet částka 20 000 Kč dne [datum], přičemž žalovaný dne [datum] žalobkyni uhradil 1 Kč a dne [datum] uhradil 2 980 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad). Z výpisu z účtu žalovaného za období 06 - 09/2021 vyžádaného soudem vyplývá, že žalovaný čerpal a splácel několik úvěrů, přičemž bezprostředně před poskytnutím projednávaného úvěru byl v záporném zůstatku. <i>6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 11. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila. 12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. 13. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 15. Veřejnopráv