46 C 265/2023-42 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] po žalované domáhala zaplacení částky 17 817,92 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále též„ Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu úvěru společně s úrokem ve výši 1 444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 1 394 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 18 500 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 15 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 17 817,92 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 5 341,96 Kč, z úroku ve výši 193,65 Kč, z úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 2 474,25 Kč, z úhrady za administrativní činnost ve výši 469,24 Kč, z úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 908,91 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 8 429,91 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok z prodlení v kapitalizované výši 741,88 Kč, úrok v kapitalizované výši 1 268,04 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 535,61 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 15 % ročně z částky 5 341,96 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Podáním doručeným soudu dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to ohledně smluvní pokuty ve výši 3 010,37 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 126,47 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 71,54 Kč. Soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil. Přitom podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalované, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci (výrok I.). 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 4. Společnost a žalovaná si ujednaly dne [datum] Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši 1 444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 1 394 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala jistinu úvěru v hotovosti při podpisu Smlouvy (viz Smlouva na č. l. 16). Žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, že žije ve vlastním nemovitosti, je svobodná a nemá vyživovací povinnost k žádnému dítěti, je zaměstnaná u společnosti [právnická osoba] kdy její měsíční příjem činí 32 579 Kč, výdaje na bydlení činí 5 860 Kč, na dopravu a jídlo 3 000 Kč a dále uvedla, že splácí půjčku s měsíční splátkou 2 900 Kč. Dle žádosti o úvěr ověřila Společnost příjmy žalované prostřednictvím pracovní smlouvy a výpisem z bankovního účtu (viz žádost o úvěr na č. l. 37). Žalovaná uhradila celkem částku ve výši 18 500 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). 5. Dne [datum] si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze [číslo] smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovanou z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] na č. l. 19 vč. přílohy). Dopisem ze dne [datum] oznámila Společnost žalované postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 26). Dopisem ze dne [datum] vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 20 255,31 Kč do [datum] na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky; žalovaná ničeho neuhradila. <b>Právní posouzení věci</b> <i>6. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>7. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne [datum], čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>11. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 14. Společnost a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ve smyslu § 2395 o. z., na základě které Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr je dostatečná. Soud se však s řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalovaná uvedla, že její příjem ze zaměstnání činí 32 579 Kč, což Společnost ověřila prostřednictvím pracovní smlouvy a výpisem z bankovního účtu žalované, kterými však žalobkyně nedisponuje. Za zásadní pochybení Společnosti lze nicméně považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalované, které nijak neověřovala a ve všech případech se spokojila se sdělením žalované. Výdaje žalované ve výši 5 860 Kč jsou v případě vlastního bydlení možné, Společnost nicméně