46 C 47/2023-86 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 484,13 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 484,13 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], IČO [číslo], se sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli po předchozím ověření úvěruschopnosti žalovaného, prostřednictvím internetu dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 14 484,13 Kč, který měl být splacen nejpozději [datum], avšak žalovaný ničeho nevrátil i přes zaslanou upomínku ze dne [datum]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Společnost a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetu dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě se Společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úroky a poplatkem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši odpovídající minimálním splátkám dle Obchodních podmínek Společnosti (viz Smlouva). Příjmy a výdaje žalovaného ověřovala Společnost výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Současně byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB (viz tvrzení žalobkyně). Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 35 536 Kč, kdy mu byla dne [datum] připsána na účet č. [bankovní účet], který je veden na jméno žalovaného, připsána částka ve výši 8 000 Kč, dne [datum] ve výši 2 972 Kč, dne [datum] ve výši 564 Kč, dne [datum] ve výši 10 000 Kč, dne [datum] ve výši 10 000 Kč a dne [datum] ve výši 4 000 Kč (viz potvrzení o provedených platbách na č. l. 72-77, výpisy z účtu na č. l. 46-62 a [číslo]). Dle čl. II. 4 Smlouvy se úvěr úročí úrokovou sazbou ve výši 10,50 % měsíčně. V případě prodlení žalovaného se splácením úvěru žalobkyně [příjmení] dle čl. VI. 1. písm. a) oprávněna požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 250 Kč a dle písm. b) zákonné úroky z prodlení. Žalovaný dluh řádně a včas nesplácel, kdy uhradil pouze částku 37 774 Kč (viz tvrzení žalobkyně, platební historie žalovaného na č. l. 78, výpisy z účtu na č. l. 46-62 a [číslo]). Žalovaná částka ve výši 14 484,13 Kč se sestává z jistiny ve výši 9 787,76 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč (3x 250 Kč) a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 946,37 Kč. 4. Dne [datum] si ujednaly Společnost coby postupitel a žalobkyně coby postupník rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které postoupila Společnost žalobkyni pohledávky, mezi kterými byla pod položkou [číslo] uvedena pohledávka za žalovaným (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. přílohy na č. l. 38). Dopisem ze dne [datum], zaslaným téhož dne, vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 21 744,13 Kč do 3 dnů na bankovní účet s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky; přílohou dopisu bylo oznámení Společnosti o postoupení pohledávky na žalobkyni (viz výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek); žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy splnění dluhu prokazuje dlužník). <b>Právní posouzení věci</b> <i>5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>6. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ze dne [datum] postoupila Společnost pohledávku za žalovaným ze smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena dopisem ze dne [datum], čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>12. Podle § 2991 o. z. odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 13. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] prostřednictvím internetu smlouvu o revolvingovém úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na základě které žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 35 536 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši odpovídající minimálním splátkám dle Obchodních podmínek Společnosti, uhradil však pouze částku 37 774 Kč. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 9 787,76 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč (3x 250 Kč) a úroku za období čerpání úvěru ve výši 3 946,37 Kč. 14. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost ověřovala úvěruschopnost žalovaného zejména lustrací z dostupných databází a porovnáním doložených příjmů a výdajů. 15. Soud se však s řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Z provedeného dokazování lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Společnost se spokojila toliko s prohlášením žalovaného, že má pravidelný měsíční příjem, aniž by zkoumala jeho přesnou výši a toto ověřila prostřednictvím dokumentů jako je např. pracovní smlouva, výplatní pásky či výpisy z účtu žalovaného. Za další zásadní pochybení Společnosti lze považovat to, že se Společnost opět spokojila toliko s prohlášením žalovaného, že je schopen úvěr splácet, aniž by se zabývala výší jeho pravidelných měsíčních výdajů. Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení atd. 16. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přih