8 C 36/2023-53 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] po žalované domáhala zaplacení částky 15 399 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále též„ Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 2 663 Kč, částkou ve výši 4 386 Kč za zpracování úvěru a další péči o zákazníka a pojištění ve výši 1 350 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 409 Kč, konče dnem [datum]. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, kdy uhradila pouze částku 2 820 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 28,20 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 15 399 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 8 784,10 Kč a z dlužné částky poplatku ve výši 6 614,90 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 28,20 % ročně z částky 8 784,10 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 1 478,66 Kč a od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 784,10 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 1 478,66 Kč a od [datum] do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Společnost a žalovaná si ujednaly dne [datum] Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalované v hotovosti při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši 2 663 Kč, částkou ve výši 4 386 Kč za zpracování úvěru a další péči o zákazníka a pojištění ve výši 1 350 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 18 399 Kč v 45 týdenních splátkách po 409 Kč, s první splátkou ke konci splátkového období (týdne) od uzavření smlouvy; úrok byl sjednán na 28,20 % ročně. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala jistinu zápůjčky v hotovosti při podpisu Smlouvy (viz Smlouva ze dne [datum]). Žalovaná uvedla, že zdrojem jejích příjmů jsou příjmy ze státní sociální podpory, kdy její čistý příjem tvoří částka 14 800 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 27 300 Kč, tedy dohromady 42 100 Kč, žije ve spolubydlení, má vyživovací povinnost k jedné osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti a její odhadované měsíční výdaje činí 2 900 Kč. Žalobkyně příjmy ověřila výplatními páskami (viz karta zákazníka ze dne [datum]). Žalovaná uhradila pouze částku ve výši 2 820 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). 4. Dne [datum] si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze [číslo] smlouvy, v níž byly specifikovány pohledávky za žalovanou z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. přílohy). Dopisem odeslaným dne [datum] oznámila Společnost žalované postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku). Dopisem ze dne [datum] odeslaným následujícího dne oznámila žalované postoupení pohledávek také žalobkyně, která ji zároveň vyzvala k úhradě dlužné částky 21 025,08 Kč do [datum] na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne [datum] a podací lístek ze dne [datum]); žalovaná už ničeho dalšího neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> 5. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy na žalobkyni, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem odeslaným dne [datum], čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak dle § 1879 a 1880 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění do [číslo] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 8. Pokud jde o uzavření smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvami vázány, má soud za to, že uvedené smlouvy jsou neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy z § 2 odst. 1 téhož zákona vyplývá, že v případě smlouvy šlo o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením všech smluv, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr je dostatečná. Na výzvu soudu, na základě jakých konkrétních údajů Společnost ověřila úvěruschopnost žalované, reagovala žalobkyně tak, že příjmy byly stanoveny z výplatních pásek. Dokumenty k ověření výdajů přitom žalobkyně ani Společnost nedisponují (tedy nebyly ani soudu předloženy). Současně si Společnost z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. 9. Soud se však s řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přezkoumal-li soud předloženou kartu zákazníka, která měla prokazovat úvěruschopnost žalované, lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Z karty zákazníka se podává, že žalovaná měla mít čistý měsíční příjem ze státní sociální podpory ve výši 14 800 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 27 300 Kč, což Společnost měla ověřit pouze prostřednictvím výplatních pásek; tyto žalobkyně však soudu nepředložila a těmito ani nedisponuje. Za další zásadní pochybení Společnosti lze považovat to, že se Společnost spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalované, které nijak neověřila a kdy je zvláštní, že by osoba s údajnými příjmy 42 100 Kč měsíčně, s jednou vyživovací povinností, měla výdaje jen 2 900 Kč měsíčně. Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení atd. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, neprováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI), ani neověřila výdaje žalované např. výpisem z jejího účtu. 10. K porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužníka úvěr a k neplatnosti smlouvy splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti spláce