8 C 64/2023-69 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 428,14 Kč s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 18 428,14 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 428,14 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 18 428,14 Kč od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 878,08 od [datum] do [datum] a dále částky 1 564 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí kontokorentu ve výši 20 000 Kč, a to formou dodatku [číslo] k rámcové smlouvě o vedení účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný porušoval podmínky smlouvy, proto došlo [datum] k zesplatnění kontokorentu a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, na kterou nereagoval. [příjmení] 1 564 Kč je pak nedovolený debet na účtu vzniklý zaúčtováním dvou transakcí a poplatky za vedení účtu 2x10Kč a za výběr z bankomatu 2x 100 Kč v 4 a [číslo]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, s rozhodnutím bez jednání fikcí souhlasil, stejně tak i žalobkyně. Soud proto věc rozhodl v jejich nepřítomnosti podle § 115a o. s. ř. 3. Soud z jemu dostupných listin zjistil: 4. Žalobkyně pro žalovaného vedla běžný účet č. [bankovní účet], zřízený na základě rámcové smlouvy [číslo] ze dne [datum], uzavřené distančním způsobem prostřednictvím mobilního bankovnictví žalovaného, kde nebylo u údajů žalovaného uvedeno žádné IČ ani sídlo podnikání, jen RČ a trvalá adresa; součástí ujednání byl i Ceník žalobkyně, který stanovuje poplatek za vedení dalšího běžného účtu 10 Kč měsíčně a poplatek za výběr z bankomatu mimo EU za 100 Kč (viz rámcová smlouva [číslo] Ceník). Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru formou kontokorentu přes své mobilní bankovnictví dne [datum] a stejného dne byl mezi účastníky uzavřen dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, kde nebylo u údajů žalovaného uvedeno žádné IČ ani sídlo podnikání, jen RČ a adresa (viz dodatek [číslo]). Žalovanému byl poskytnut rámec ve výši 20 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat na svém běžném účtu č. [bankovní účet] a který se zavázal splácet společně s úrokem ve výši 18,9 % ročně (viz dodatek [číslo]). Nedílnou součástí smlouvy byly podmínky pro používání kontokorentu (dále jen„ PPPK“), jež v části týkající se splacení kontokorentu stanovily pro případ nedovoleného překročení výše kontokorentu okamžitou splatnost kontokorentu (viz PPPK). Dle dodatku [číslo] byl žalovaný povinen mít k datu měsíční splatnosti úroků na běžném účtu k dispozici zůstatek odpovídající alespoň výši úroků z kontokorentu napočítaných za předchozí měsíc; splácení bylo dohodnuto inkasem (viz dodatek [číslo]). Dle PPPK se za případ porušení smlouvy považuje porušení jakékoliv povinnosti či nesplnění jakéhokoliv závazku z rámcové smlouvy, smlouvy o kontokorentu či jiné smlouvy (viz PPPK.). Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného na základě informací poskytnutých žalovaným, který v rámci žádostí o úvěr uvedl, že má roční příjem z podnikání ve výši 650 000 Kč (viz přehled žádostí o úvěr). Výši svých výdajů žalovaný žádné neuvedl, pro posouzení výdajů žalovaného tak žalobkyně využila statistické modely, v rámci kterých stanovila výdaje na 3 860 Kč a dále si dne [datum] vyžádala úvěrovou zprávu z bankovního registru klientských informací, ze které je patrno, že žalovaný k tomuto dni neměl žádné existující kontrakty (viz úvěrová zpráva a tvrzení žalobkyně). Žalovaný ke dni [datum] vyčerpal kontokorent do výše 18 428,14 Kč a celkově uhradil částku ve výši 1 190,53 Kč (viz přehled čerpání a splácení). Dne [datum] byly žalovanému naúčtovány úroky za období od [datum] do [datum] ve výši 296 Kč, které již žalovaný neuhradil, jakož ani veškeré další připsané úroky za následující období (viz přehled čerpání a splácení). Žalobkyně následně dopisem ze dne [datum] kontokorent zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do [datum] (viz předžalobní upomínka). Dne [datum] uzavřeli žalobkyně s žalovaným [příjmení] [číslo] k rámcové smlouvě, na základě kterého byl žalovanému zřízen u žalobkyně další běžný účet (viz uvedený Dodatek). Ve dnech [datum] a [datum] došlo dvěma platbami k přečerpání běžného účtu [bankovní účet] o 1 344 Kč, dále byly naúčtovány 30. 4. a [datum] poplatky za vedené dalšího běžného účtu 2x 10 Kč a za výběr z bankomatu mimo EU 2x 100 Kč; dosud nedošlo k jejich zaplacení (viz výpis z účtu). 5. Soud věc posoudil následovně: <i>6. Podle § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr v hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač proto na účtu není dostatek finančních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.</i> <i>7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>9. Podle § 86 odst. 1 o.z. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění do [číslo]) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 11. Pokud jde o uzavření dodatku [číslo] o kontokorentním úvěru, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být ujednáním vázán, má soud za to, že uvedený dodatek je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy dodatek [číslo] vzhledem k postavení stran je dle soudu spotřebitelským úvěrem dle § 2 odst. 1 (z dodatku ani rámcové smlouvy nevyplývá, že by žalovaný toto uzavíral jako podnikatel – není tam IČ ani sídlo podnikání). Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaného), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalobkyně si sice vyžádala úvěrovou zprávu žalovaného z bankovního registru klientských informací, ze kterého zjistila, že žalovaný neměl žádné existující kontrakty, co se týče dalšího zkoumání příjmů a výdajů žalovaného však žalobkyně rezignovala na jakoukoliv přezkumnou činnost - jak z výše uvedeného vyplývá (bod 4 rozsudku), žalobkyně se ohledně příjmů žalovaného spokojila toliko se sdělením žalovaného, že jeho roční příjem činí 650 000 Kč, aniž by tuto informaci jakkoliv ověřila například prostřednictvím daňového přiznání a pokud jde o výdaje žalovaného, o nich dokonce žádné informace neměla, neboť žalovaný k nim nic neuvedl (což samo o sobě mohlo být varovným signálem, pokud někdo neuvede své výdaje) - výdaje žalovaného tak žalobkyně stanovila zcela uměle sama na částku 3 860 Kč, aniž by se blíže zabývala jeho běžnými měsíčními výdaji na bydlení, nijak nekalkulovala ani s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky, ošacení atd. a nevyžádala si jakékoliv dokumenty, díky kterým by údaje o výdajích žalovaného ověřila. 12. K porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužníka úvěr a k neplatnosti smlouvy splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvě