36 C 158/2024-62 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobce se domáhal doplacení platových příplatků za práci konanou ve 3. kalendářním čtvrtletí 2021 a náhrady platu za dovolenou čerpanou v tomto kalendářním čtvrtletí, protože mu žalovaná tyto platové nároky vyplatila v nižší výši, než byl jeho nárok, protože při stanovení průměrného hodinového výdělku za 2. kalendářní čtvrtletí 2021, od něhož se výše těchto příplatků a náhrad odvíjí, do výpočtu nezahrnula odměnu za práci v covidovém období od , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, . do , datum, , kterou žalobci vyplatila v platu za červen 2021 ve výši , částka, . Žalobce se odvolával na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2044/2023 a sp. zn. 21 Cdo 2670/2023, v nichž Nejvyšší soud shodně konstatoval, že mimořádná odměna vyplacená zdravotnickým pracovníkům za práci v covidovém období musí být zahrnuta do výpočtu průměrného výdělku.2. Žalovaná uvedla, že při vyplácení covidových odměn respektovala právní výklad Ministerstva zdravotnictví, že se jedná o odměnu dle § 224 odst. 2 písm. b) z. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce v platném znění (dále jen zákoníku práce), která se nezapočítává do výpočtu průměrného výdělku, přičemž s tímto výkladem se ztotožnila, protože při vyplácení odměny individuálně nehodnotila odvedenou práci každého ze svých zaměstnanců, a jak ve skutečnosti splnili svůj pracovní úkol, což předpokládá přiznání odměny dle § 134 zákoníku práce.3. Dále žalovaná poukázala na to, že pokud se žalobce odvolává na právní závěry vyslovené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2044/2023, pomíjí, že se týkají odměny za první vlnu covidové pandemie, nikoliv odměny za druhou covidovou vlnu, o niž jde v případě žalob jejích zdravotnických pracovníků, přičemž obě odměny byly vyplaceny za odlišných skutkových okolností, které jsou pro charakter odměny určující. Odměnu za druhou vlnu covidové pandemie vyplatila na základě příkazu ředitele č. , hodnota, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , v němž jednoznačně vyjádřila svou vůli vyplatit odměnu dle § 224 odst. 2 písm. b) zákoníku práce plošně všem zaměstnancům bez vazby na jimi vykonanou práci a nezahrnout ji do výpočtu průměrného výdělku, a finanční prostředky na odměnu za druhou vlnu covidové pandemie získala navýšením úhrad od zdravotních pojišťoven nikoliv formou dotace ze státního rozpočtu jako v případě odměny za první vlnu.4. Mezi účastníky nebyly skutkové okolnosti sporné. Odměna za druhou vlnu covidové pandemie byla vyplacena v platu za červen 2021 z finančních prostředků, které žalovaná získala navýšením úhrad od zdravotních pojišťoven na základě zákona č. 301/2020 Sb., o kompenzacích osobám poskytujícím hrazené zdravotní služby zohledňující dopady onemocnění. Na základě tohoto zákona upravilo Ministerstvo zdravotnictví v § 20a vyhl. č. 305/2020 Sb. mechanismus navýšení úhrad zdravotních pojišťoven na mimořádné odměny zdravotnických pracovníků za období od , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . do , datum, .5. Způsob určení výše této odměny pro zdravotnické pracovníky upravila žalovaná příkazem ředitele č. , hodnota, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, tak, že byla vyplácena za měsíce říjen, listopad a prosinec 2020 v maximální výši , částka, za měsíc, přičemž v maximální výši příslušela odměna zdravotnickému pracovníkovi zaměstnanému u žalované na základě pracovní smlouvy s úvazkem 1,0, odpracoval-li v příslušeném měsíci plný fond pracovní doby určený rozvrhem směn včetně práce přesčas a nařízené pohotovosti, případně práci nekonal kvůli onemocnění COVID-19, kterým se prokazatelně nakazil při výkonu práce (prokázaná nemoc z povolání). V případě kratšího úvazku nebo zdravotnických pracovníků zaměstnaných na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti příslušel zaměstnanci, který v období od , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . do , datum, konal práci, adekvátní podíl z odměny ve výši , částka, za příslušný měsíc stanovený poměrem jimi skutečně odpracovaných hodin a plného fondu pracovní doby v rozsahu 495 hodin (165 hodin v říjnu, 157,5 hodiny v listopadu a 172,5 hodiny v prosinci) (čl. 5.1 a 5.2. příkazu ředitele).6. Žalovaná v čl. 5.3 příkazu ředitele č. , hodnota, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , že odměna je vyplácena dle § 224 odst. 2 písm. b) zákoníku práce, protože ji vyplácí plošně na základě právního předpisu jako výraz ocenění práce zdravotnických zaměstnanců, aniž by výši odměny určila individuálně ve vztahu k jednotlivým zaměstnancům po zhodnocení kvality jimi odvedené práce a mimořádnosti pracovního úkolu. Nejedná se o platové plnění, proto nebude zohledněna při výpočtu průměrného výdělku, neboť záměrem zákonodárce nebylo navyšovat výdaje na platy zdravotnických pracovníků.K právnímu posouzení odměny7. Mezi účastníky byl tedy spor pouze o právní posouzení odměny. Zda-li se jedná o odměnu dle § 134 zákoníku práce a započítává se do výpočtu průměrného výdělku, nebo o odměnu dle § 224 odst. 2 písm. b) zákoníku práce a do výpočtu průměrného výdělku se nezapočítává.8. Dle § 134 zákoníku práce za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci odměnu.9. Dle § 224 odst. 2 zákoníku práce může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci odměnu zejménaa) při životním nebo pracovním jubileu a při prvním skončení pracovního poměru po přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně nebo po nabytí nároku na starobní důchodb) za poskytnutí pomoci při předcházení požárům nebo při živelných událostech, jejich likvidaci nebo odstraňování nebo při jiných mimořádných událostech, při nichž může být ohrožen život, zdraví nebo majetek.10. Právní kvalifikace odměny byla v daném sporu významná z pohledu výpočtu průměrného výdělku, protože z něho se počítají platové příplatky a náhrady platu, jejichž doplacení se žalobce domáhal.11. Dle § 353 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.12. Při výpočtu průměrného výdělku dle § 353 a násl. zákoníku práce je třeba do platu zúčtovaného v rozhodném období započítat veškeré platové nároky, které byly zaměstnanci v rozhodném období vyplaceny za výkon práce. Rozhodujícím kritériem, zda zahrnout odměnu do výpočtu průměrného výdělku, je, zda ji zaměstnavatel vyplatil zaměstnanci za práci. V soudní praxi o tom nepanují žádné pochybnosti a naposledy to jednoznačně vyjádřil ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 2044/2023 Nejvyšší soud.13. Odměnu dle § 134 zákoníku práce přiznává zaměstnavatel zaměstnanci za práci konanou dle pracovní smlouvy v případě mimořádného pracovního výkonu např. nad rámec stanovené pracovní doby nebo nad rámec stanoveného pracovního úkolu. Vždy má vazbu na zaměstnancem vykonávanou práci. Protože se jedná o odměnu za práci, do průměrného výdělku se započítává. Odměna dle § 224 odst. 2 zákoníku práce se do průměrného výdělku nezapočítává, protože bezprostředně s prací vykonávanou podle pracovní smlouvy nesouvisí. Zaměstnavatel touto odměnou odměňuje zaměstnance za pomoc, která s druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě bezprostředně nesouvisí.14. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 2044/2023, o přiznání odměny rozhoduje zaměstnavatel, proto je významné, za co zaměstnavatel odměnu přiznal. Co konkrétně chtěl zaměstnavatel odměnou ocenit. Zda ocenil práci vykonávanou podle pracovní smlouvy, nebo jiný počin či událost bezprostředně nesouvisející s druhem práce, který má zaměstnanec sjednaný v pracovní smlouvě.15. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 2044/2023 uzavřel, že odměna přiznaná zaměstnancům zdravotnické záchranné služby, kteří se podíleli na plnění úkolů stanovených krizovými opatřeními vydanými vládou České republiky a mimořádnými opatřeními vydanými Ministerstvem zdravotnictví v době řešení pandemie COVID-19, a vyplacená z prostředků přidělených zaměstnavateli rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví na základě usnesení vlády č. 518 ze dne 7. 5. 2020, je oceněním zvýšeného úsilí zaměstnanců při jejich práci během covidové pandemie, tedy odměnou poskytnutou za práci dle § 134 zákoníku práce, a je třeba ji započítat do platu při výpočtu průměrného výdělku. Na uvedeném závěru podle Nejvyššího soudu nic nemění, že v rozhodnutí, na základě kterého byla zdravotnickým záchranným službám neinvestiční dotace na vyplácení odměn zdravotnickým pracovníkům poskytnuta, Ministerstvo zdravotnictví kvalifikovalo odměnu dle § 224 odst. 2 písm. b) zákoníku práce a zaměstnavatel (zdravotnická záchranná služba) toto právní posouzení přejal, neboť rozhodující je skutečný důvod poskytnutí odměny.16. Námitka žalované, že odměna vyplacená jejím zdravotnickým pracovníkům v platu za červen 2021 za druhou vlnu covidové pandemie byla vyplacena z úhrad zdravotnických pojišťoven navýšených dle § 20a vyhl. Ministerstva zdravotnictví č. 305/2020 Sb. nikoliv z dotace ze státního rozpočtu, je pro