Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, ve znění jejího doplnění ze dne , datum, domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále také jako „smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému hotovostní úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splácet spolu se souhrnným poplatkem ve výši , částka, v pravidelných týdenních splátkách ve výši , částka, s tím, že první splátka byla splatná do 7 dnů od podpisu smlouvy a každá následující splátka byla splatná do 7. dne od předchozí splátky. Žalovaný na dluh ze smlouvy uhradil toliko částku , částka, . Dlužnou částku žalovaný neuhradil navzdory předžalobní upomínce zástupce žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to lustrací v databázi neplatných dokladů, v systému společnosti Credit Check, s.r.o., v insolvenčním rejstříku a dále kontrolou údajů a dokumentů uvedených v kartě klienta.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v hotovosti ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu s ujednanými úroky a poplatky v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši , částka, s tím, že první splátka byla splatná dne , datum, a každá další splátka do 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky (Smlouva o úvěru ze dne , datum, , Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).4. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně vyhodnotila na základě informací sdělených žalovaným před uzavřením smlouvy. Žalovaný uvedl měsíční příjem ve výši , částka, a výdaje na bydlení ve výši , částka, . Příjem žalovaného byl ověřen na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek 2, 3/24. Žalobkyně na základě těchto údajů provedla výpočet disponibilního zůstatku (rozdíl mezi příjmy a výdaji) a na straně výdajů použila vedle tvrzených výdajů na bydlení rovněž částku životního minima ve výši , částka, . Žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí formou spolubydlení a že dosud neměl u žalobkyně úvěr. Důkazy, které by proces zkoumání úvěruschopnosti žalovaného osvědčily, žalobkyně nepředložila (Evidenční karta klienta).5. Žalovaný na základě smlouvy čerpal částku , částka, a uhradil celkem částku , částka, (Rozpis splátek a úhrad, nezpochybněné tvrzení žalobkyně).6. Dopisem ze dne , datum, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky , částka, nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy (Předžalobní výzva k úhradě dlužného plnění ze dne , datum, včetně seznamu odeslaných zásilek).7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.14. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně řádným způsobem úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neposoudila.15. Žalobkyně v žalobních tvrzeních uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě kontroly v databázi neplatných dokladů, v systému společnosti Credit Check, s.r.o. a v insolvenčním rejstříku. Dále uvedla, že provedla kontrolu žalovaným předložených dokumentů a jeho platební historie u žalobkyně a současně vyhodnotila jeho finanční situaci dle poskytnutých informací a odborných vědomostí obchodního zástupce žijícího v dané oblasti. Na výzvu soudu, aby doplnila tvrzení ohledně konkrétního postupu při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, nereagovala a ohledně úvěruschopnosti žalovaného neuvedla soudu další podrobnosti. Příjmy žalovaného žalobkyně ověřila z výplatních pásek za měsíce únor a březen 2024 a jeho zaměstnání ověřila telefonicky. Pro určení výdajů žalovaného žalobkyně užila částku životního minima ve výši , částka, a žalovaným tvrzené výdaje na bydlení ve výši , částka, . Po odečtení výdajů od příjmů žalobkyně zjistila částku disponibilního zůstatku žalovaného ve výši , částka, . Žalobkyně ovšem nepředložila dostatečný důkaz o tom, že by výdaje žalovaného jakkoliv zkoumala, resp. použila částky výdajů při výpočtu disponibilního zůstatku, aniž by pro ně měla k dispozici jakoukoliv relevantní oporu. Pouhé sdělení údajů žalovaným a jejich vyplněním do Evidenční karty klienta, aniž by tyto byly jakkoliv ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Stejně tak se nelze spokojit s nahrazením analýzy výdajů žalovaného pouhým použitím částky životního minima bez jakéhokoliv zjištění skutečné a úplné výše výdajů žalovaného, ať už na bydlení, stravu, léky, dopravu, ošacení či jiné pravidelné výdaje. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních a majetkových poměrech, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Na závěr je třeba podotknout, že ačkoliv žalobkyně v žalobních tvrzení uvádí, že provedla kontrolu rodného čísla dálkovým systémem společnosti Credit Check, s.r.o., výsledek takového prověření žalobkyně nikterak neuvedla a ani v této souvislosti nepředložila soudu jakýkoliv výstup z příslušného systému. Míra zadlužení žalovaného v době uzavření smlouvy tedy zůstala soudu neznámá a je otázkou, na kolik se touto otázkou zabývala žalobkyně, když i z Evidenční karty klienta je zřejmé, že žalovaný měl uvést pouze to, zda měl v minulosti úvěr u žalobkyně, což je zcela nedostačující (Evidenční karta klienta).16. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně je tedy povinna v řízení prokázat nejen, že příjmy, výdaje a míru zadlužení od žalovaného zjišťovala, ale že jím uvedené skutečnosti i ověřila, a v případě, že informace o příjmech a výdajích domácnosti žalovaného chybí, pak je žalobkyně povinna tyto aktivně vyhledávat a ověřit. Jedině tak lze mít povinnost posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy za řádně splněnou. Řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného v daném případě žalobkyně neprokázala.17. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nezkoumala řádně a postupovala tedy v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.18. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci se tak jedná, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.19. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).20. Zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.21. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).22. Při absenci závěru o platném uzavření smlouvy o úvěru a při prokázání poskytnutí částky , částka, žalovanému, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, lze nicméně právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku , částka, , aniž by pro takovou platbu existoval platný právní důvod; došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku , částka, (rozdíl poskytnuté jistiny , částka, a nezpochybněnou výší úhrad , částka, ), k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal, a v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích ze smlouvy o úvěru, žalobu zamítl.23. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).24. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky , částka, coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud do prodlení nedostal. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovenou platební povinnost soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.25. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný (počítáno včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozhodnutí), kterému by tak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.