Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 22 320 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že původní věřitelka, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále též „původní věřitelka“), a žalovaný uzavřeli dne 7. 3. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč který mu byl vyplacen na jeho bankovní účet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit jistinu spolu se smluvním úrokem ve výši 281,60 % ročně. Úvěr byl splatný jednorázově s domluveným datem splatnosti 6. 4. 2024. Žalovaný jistinu s příslušenstvím řádně a včas nesplatil, od 7. 4. 2024 se tak ocitl v prodlení s úhradou závazku. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným společnosti , právnická osoba, (dále též „Společnost“), která pak postoupila pohledávku žalobkyni. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 20 000 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 2 320 Kč2. Podáním došlým soudu dne 22. 5. 2026 vzala žalobkyně zpět žalobu co do částky (smluvní pokuty) 1 193,58 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 629 Kč. Soud v souladu s § 96 odst. 2 větou první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), zastavil řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby (výrok I.). Stanovisko žalovaného přitom nezkoumal, neboť k částečnému zpětvzetí došlo před prvním jednáním a jeho stanovisko tak nebylo ani rozhodné (viz § 96 odst. 3, 4 o. s. ř.). Po částečném zastavení řízení zůstal předmětem řízení nárok žalobkyně na zaplacení částky 21 126,42 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 193,58 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 31. 5. 2025 do zaplacení.3. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně.4. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný a původní věřitelka si sjednali dne 7. 3. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále též „Smlouva“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský neúčelový úvěr ve výši 19 500 Kč a žalovaný se zavázal původní věřitelce splatit úvěr spolu s úrokem ve výši 279,83 % ročně, a to k datu splatnosti 6. 4. 2024 (viz citovaná smlouva). Dodatkem č. 1 ke Smlouvě ze dne 22. 3. 2024 byla jistina úvěru navýšena na 20 000 Kč a výše úroku navýšena na 281,60 % ročně (viz citovaný dodatek). Původní věřitelka poskytla žalovanému dne 7. 3. 2024 částku 19 500 Kč na jeho účet č. , č. účtu, , dne 22. 3. 2024 mu pak poskytla na stejný účet dalších 500 Kč (viz výpisy z běžného účtu u , právnická osoba, , výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 12. 2023 do 31. 3. 2024).5. Žalovaný ve Smlouvě udělil souhlas se zpracováním osobních údajů SOLUS, NRKI a BRKI pro účely přezkoumání úvěruschopnosti a dále dal původní věřitelce svolení použít jeho osobní údaje k získání informací o jeho bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce (viz Smlouva). Dle tvrzení žalobkyně bylo ověřeno, že žalovaný prošel databází SOLUS s negativním výsledkem. Původní věřitelka jí pak sdělila, že ověřuje úvěruschopnost svých klientů taktéž na základě interních kontrol a nastavených pravidel. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy k prokázání posouzení úvěruschopnosti.6. Dne 1. 11. 2023 uzavřela původní věřitelka coby postupitel se Společností coby postupníkem rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, ve které si ujednaly, že k postupování pohledávek bude docházet prostřednictvím dílčích smluv o postoupení pohledávek, které budou uzavírány nahráním datové pásky se souborem jednotlivých postoupených pohledávek na server. Okamžikem uzavření dílčí smlouvy postupuje původní věřitelka této společnosti pohledávky uvedené v datové pásce (viz rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2023). Dne 5. 9. 2024 byla na základě uvedené rámcové smlouvy uzavřena mezi původní věřitelkou a Společností dílčí smlouva o postoupení pohledávek, kterou byla Společnosti mimo jiné postoupena i pohledávka za žalovaným ze Smlouvy (společné prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 26. 9. 2024). Dopisem ze dne 12. 9. 2024, odeslaným dne 16. 9. 2024, původní věřitelka oznámila žalovanému, že byla pohledávka za ním ze Smlouvy postoupena Společnosti (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 9. 2024, podací arch).7. Dne 27. 5. 2025 uzavřela Společnost se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou se Společnost zavázala žalobkyni postoupit pohledávky specifikované v příloze č. 1 této postupní smlouvy, a to s účinností postoupení ke dni, kdy obdrží Společnost celkovou částku kupní ceny za pohledávky. V seznamu pohledávek v příloze č. 1 postupní smlouvy je uvedena pohledávka za žalovaným ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2025, příloha č. 1 postupní smlouvy). Právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne 21. 3. 2026 předžalobní upomínku, kterou ho vyzval k úhradě dlužné částky, a současně mu oznámil, že byla pohledávka za ním ze Smlouvy postoupena žalobkyni (viz předžalobní upomínka a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 3. 2026, podací arch).8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.11. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný si sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr v částce 19 500 Kč, který se žalovaný zavázal jednorázově splatit ke dni splatnosti. Dodatkem k této smlouvě byl úvěr navýšen na částku 20 000 Kč.12. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Smluvními stranami Smlouvy byli žalovaný a původní věřitelka. Žalobkyně doložila, že původní věřitelkou uzavřela se Společností dne 1. 11. 2023 rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které dochází k postupování pohledávek prostřednictvím dílčích smluv, uzavřených nahráním datové pásky se seznamem pohledávek na server. Žalobkyně doložila, že došlo dne 5. 9. 2024 k uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek mezi původní věřitelkou a Společností a že byla pohledávka za žalovaným ze Smlouvy jednou z postupovaných pohledávek. Žalobkyně pak i doložila, že bylo postoupení pohledávky oznámeno žalovanému, a to původní věřitelkou. Žalobkyně tak prokázala, že byla Společnosti pohledávka platně postoupena.13. Žalobkyně doložila, že uzavřela dne 27. 5. 2025 se Společností smlouvu o postoupení pohledávek, dle které mělo k postoupení pohledávek specifikovaných v příloze č. 1 této smlouvy dojít s účinností ke dni, kdy obdrží Společnost celkovou částku kupní ceny za pohledávky. V příloze č. 1 postupní smlouvy je uvedena i pohledávka za žalovaným ze Smlouvy. Žalobkyně ale nedoložila (např. potvrzením o úhradě), že by uhradila kupní cenu za pohledávky. Uvedený nedostatek by mohl být zhojen platným notifikačním úkonem postupitele, tj. Společnosti. Žalobkyně ale předložila pouze oznámení o postoupení pohledávky, které učinil její právní zástupce v rámci předžalobní upomínky.14. V daném případě nebylo prokázáno postoupení pohledávky žalobkyni a rovněž absentuje i řádná notifikace ze strany Společnosti jakožto postupitele. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně jednání konaného dne 2. 6. 2026 nezúčastnila, se tak tímto vzdala možnosti být poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, ke kterým tvrzením je třeba doplnit důkazy k jejich prokázání. Za dané situace tedy nezbylo soudu než uzavřít, že žalobkyně neprokázala svou aktivní věcnou legitimaci k uplatnění žalobou uplatněných nároků, a proto soud žalobu v rozsahu, ve kterém ji nevzala žalobkyně zpět, zamítl (výrok II.).15. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšným, neboť tu část řízení, která byla zastavena pro částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní, soud ve smyslu § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. přičetl k neúspěchu žalobkyně, přičemž zbývající část žaloby soud zamítl. Žalovaný má tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný ale žádné náklady řízení neuplatnil. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).