36 C 289/2025-44 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobce se domáhal, aby mu žalované solidárně doplatily jednak mzdové nároky za měsíce červenec 2024 až duben 2025 z dohody o provedení práce, kterou uzavřel s 2. žalovanou, jednak mzdové nároky, odstupné a stravenkový paušál z pracovní smlouvy, kterou uzavřel s 1. žalovanou. Žalované nehradily mzdové nároky řádně a včas a řádně je neidentifikovaly, žalobce proto nevěděl, které mzdové nároky byly uhrazeny, proto v souhrnu zažaloval rozdíl mezi mzdovými nároky vyplývajícími ze mzdových listů platbami, které mu žalované poukázaly na účet.2. Žalované se k žalobě nevyjádřily, k jednání se bez omluvy nedostavily, proto soud dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v jejich nepřítomnosti.3. Žalobce vzal žalobu zpět vůči 2. žalované zcela a vůči 1. žalované ohledně stravenkového paušálu v souhrnné výši , částka, včetně žalovaného úroku z prodlení z této částky. V rozsahu zpětvzetí soud žalobu výroky I a II dle § 96 odst. 1, 2, 4 o.s.ř. zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalovaných, neboť žalobce vzal žalobu částečně zpět před jednáním ve věci.4. Předmětem sporu zůstaly nezaplacené mzdové nároky žalobce vůči 1. žalované za měsíce červenec 2024 až duben 2025 a odstupné z pracovního poměru na základě pracovní smlouvy uzavřené , datum, .5. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobce byl zaměstnán u 1. žalované jako řidič od , datum, do , datum, , kdy se s 1. žalovanou dohodl na rozvázání pracovního poměru pro nadbytečnost (pracovní smlouva z , datum, a dohoda o rozvázání pracovního poměru z , datum, ). Žalobce a 1. žalovaná se v pracovní smlouvě dohodli na měsíční hrubé mzdě ve výši , částka, při 40hodinové týdenní pracovní době rozvržené do pěti pracovních dnů. Výplatní termín si v pracovní smlouvě dohodli k 20 dni v měsíci (pracovní smlouva).6. Dle § 113 odst. 1, 3 z. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále jen zákoník práce), se mzda sjednává ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem nebo určí mzdovým výměrem, přičemž se tak vždy musí stát před začátkem výkonu práce, za kterou má mzda příslušet.7. Mzda byla žalobcem a 1. žalovanou sjednána v pracovní smlouvě ve výši , částka, hrubého měsíčně.8. Ze mzdového listu za rok 2024 soud zjistil, že v červenci 2024 žalobce při fondu pracovní doby 184 hodin (23 dní) odpracoval 13 dní (104 hodin), za které mu 1. žalovaná zúčtovala k výplatě hrubou mzdu ve výši , částka, . Za celý fond pracovní doby připadající na tento měsíc, tj. 184 hodin, příslušela žalobci dle pracovní smlouvy mzda ve výši , částka, hrubého. Odpracoval-li 104 hodin, vznikl mu nárok na mzdu ve výši , částka, (, Anonymizováno, ), Anonymizováno9. Zbylých 10 dní (80 hodin) čerpal žalobce v červenci 2024 dovolenou a k výplatě mu 1. žalovaná zúčtovala náhradu mzdy ve výši , částka, .10. V roce 2024 žalobce dle mzdového listu neodpracoval celý kalendářní rok (52 týdnů), ale odpracoval více jak 4 pracovní týdny a vznikl mu tak nárok na poměrnou část dovolené za kalendářní rok, která činí 1/52 týdenní pracovní doby za každou odpracovanou týdenní pracovní dobu vynásobenou výměrou dovolené (§ 213 odst. 3,4,5 zákoníku práce). Žalobce odpracoval dle mzdového listu v roce 2024 976 hodin a 80 hodin čerpal dovolenou, přičemž dovolená se dle § 348 odst. 1 písm. b) zákoníku práce započítává do výkonu práce pro účely výpočtu nároku na dovolenou. Žalovaný tedy odpracoval 1 056 hodin, tj. 26 celých pracovních týdnů (1056/40) a vznikl mu tak nárok na dovolenou v rozsahu 80 hodin 26/52×40hodin (stanovená týdenní pracovní doba)×4 týdny (výměra dovolené dle § 212 odst. 1 zákoníku práce).11. Čerpal-li žalobce v červenci 2024 10 dní (80 hodin) dovolené, vyčerpal nárok na dovolenou za rok 2024 v plné výši. Dle § 222 odst. 1 zákoníku práce přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku (hodinového). Průměrný hodinový výdělek pro 3. kalendářní čtvrtletí 2024 činil , částka, . Za 80 hodin čerpané dovolené vznikl žalobci nárok na náhradu mzdy ve výši , částka, (80×, částka, ).12. Za červenec 2024 vznikly žalobci mzdové nároky ve výši , částka, hrubého (, Anonymizováno, , Anonymizováno, +, Anonymizováno, , Anonymizováno, ).13. V měsících srpen 2024 až duben 2025 žalobce dle mzdového listu za rok 2024 a 2025 odpracoval každý měsíc plný fond pracovní doby, za což mu dle pracovní smlouvy vznikl nárok na mzdu ve výši , částka, měsíčně hrubého, celkem , částka, (9×, částka, ).14. Dle § 222 odst. 2 zákoníku práce přísluší zaměstnanci v případě skončení pracovního poměru náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou. Ke dni , datum, skončil pracovní poměr účastníků dohodou, aniž by žalobce v roce 2025 čerpal dovolenou. V roce 2025 žalobce dle mzdového listu odpracoval 688 hodin, což je 17 celých pracovních týdnů (688/40) a vznikl mu tak dle § 213 odst. 3,4,5 zákoníku práce nárok na poměrnou část dovolené za kalendářní rok v rozsahu 53 hodin [17/52×40hodin (stanovená týdenní pracovní doba)×4 týdny (výměra dovolené dle § 212 odst. 1 zákoníku práce)]. Dle § 216 odst. 5 zákoníku práce se právo na dovolenou zaokrouhluje na celé hodiny nahoru.15. Dle § 222 odst. 3 zákoníku práce příslušela za 53 hodin nevyčerpané dovolené náhrada mzdy ve výši průměrného hodinového výdělku. Průměrný výdělek žalobce zjišťoval soud postupem stanoveným v § 351 a násl. zákoníku práce, tzn. ze mzdy zúčtované žalobci za dobu odpracovanou v rozhodném období, tj. 1. kalendářní čtvrtletí 2025 (§ 354 odst. 1 zákoníku práce). V lednu 2025 žalobce dle mzdového listu za rok 2025 odpracoval 184 hodin, přičemž k výplatě mu byla zúčtována mzda ve výši , částka, hrubého, v únoru žalobce dopracoval 160 hodin a k výplatě mu byla zúčtována hrubá mzda ve výši , částka, , v březnu 2025 žalobce dopracoval 168 hodin a k výplatě mu byla zúčtována mzda ve výši , částka, hrubého. V 1. kalendářním čtvrtletí 2025 žalobce celkem odpracoval 512 hodin (184+160+168) a k výplatě mu byla zúčtována mzda ve výši , částka, . Průměrný hodinový výdělek žalobce v tomto období činil , částka, (, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ).16. Náhrada mzdy za nevyčerpaných 53 hodin dovolené za období leden až duben 2025 tak činí , částka, (234,38×53).17. 1. žalovaná a žalobce rozvázali pracovní poměr dohodou pro nadbytečnost a žalobci vzniklo dle § 67 odst. 1 písm. a), 3 zákoníku práce právo na odstupné ve výši jednonásobku průměrného měsíčního výdělku, protože jeho pracovní poměr trval méně než rok.18. Průměrný výdělek pro vyčíslení výše odstupného se stanovuje k prvnímu dni následujícímu po skončení pracovního poměru, tj. k , datum, . Rozhodným obdobím ve smyslu § 354 odst. 1 zákoníku práce je opět 1. kalendářní čtvrtletí 2025. Výše průměrného hodinového výdělku za 1. kalendářní čtvrtletí již byla vypočtena ve výši , částka, .19. Dle § 67 odst. 3 zákoníku práce se odstupné stanoví z průměrného měsíčního výdělku, který soud vypočetl postupem stanoveným v § 356 odst. 2 zákoníku práce. Průměrný hodinový výdělek ve výši , částka, se vynásobí týdenní pracovní dobou (40 hodin) a koeficientem 4,348 (234,38×40×4,348 = , částka, ). Odstupné ve výši jednonásobku průměrného měsíčního výdělku tak činí , částka, .20. Za výkon práce pro 1. žalovanou v období červenec 2024 až duben 2025 vzniklo žalobci právo na zaplacení mzdových nároků včetně odstupného ve výši , částka, hrubého (, Anonymizováno, , Anonymizováno, +, Anonymizováno, , Anonymizováno, +, Anonymizováno, , Anonymizováno, +, Anonymizováno, , Anonymizováno, ).21. Žalobce předložil výpis z účtu, z něhož vyplývá, že 1. žalovaná žalobci uhradila pouze mzdu za srpen, a to , datum, ve výši , částka, , a mzdu za září 2024, a to dne , datum, ve výši , částka, . Dle mzdového listu za rok 2024 za srpen a září 2024 příslušela žalobci po odečtení zákonný odvodů čistá mzda ve výši , částka, . Za srpen a září 2024 tedy 1. žalovaná mzdu žalobci v plné výši uhradila. Za další měsíce nikoliv a dluží tedy žalobci na mzdových nárocích včetně odstupného , částka, hrubého (, Anonymizováno, , Anonymizováno, +, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, +, Anonymizováno, +, Anonymizováno, , Anonymizováno, ). Žaloval-li žalobce , částka, , soud jeho návrhu vyhověl, neboť požadoval méně, než činil jeho zákonný nárok.22. Žalobce uplatnil méně zejména proto, že mzdové nároky žaloval v čistém, tj. ponížené o zákonné odvody. Soud však přiznává mzdové nároky v hrubém a je na žalobci, aby zákonné odvody odvedl, neučiní-li tak před jejich zaplacením 1. žalovaná.23. Současně žalobce ponížil svůj nárok o platby, které mu poukázala na účet 2. žalovaná. V řízení však nebyly zjištěny žádné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že 2. žalovaná hradila mzdové nároky za 1. žalovanou (např. jednoznačné označení platby). 1. žalovaná a 2. žalovaná jsou samostatné právní subjekty, které nezávisle na sobě zaměstnávaly žalobce a byly povinny mu hradit mzdové nároky samostatně. Ani žádný solidární závazek jim nevznikl. Pokud nebylo prokázáno, že 2. žalovaná projevila vůli plnit za 1. žalovanou, nelze plnění 2. žalované