Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o kontokorentu č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový limit , částka, , který byl žalovaný oprávněn čerpat opakovaně, a který se žalovaný zavázal splácet společně s úrokem. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, když celkem načerpal částku , částka, a celkem uhradil částku , částka, . Žalovaná částka , částka, představuje neuhrazenou jistinu úvěru ve výši , částka, a dlužné poplatky ve výši , částka, . Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní upomínky.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.Zjištěný skutkový stav3. Mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena Smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit , částka, a žalovaný se zavázal čerpané prostředky uhradit společně s úrokem ve výši 17,9 % ročně (viz smlouva o kontokorentu č. , Anonymizováno, ). Žalovaný celkem čerpal , částka, a uhradil , částka, (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, historie čerpání a úhrad.4. Žalovaný v žádosti o kontokorent uvedl, že je rozvedený a je zaměstnaný (viz žádost o kontokorent). Z výpisu z účtu žalovaného předloženého žalobkyní jsou patrné příchozí platby v měsíci 10/2016 v celkové výši , částka, , v měsíci 11/2016 ve výši , částka, a v měsíci 12/2016 ve výši , částka, (viz výpis přijatých plateb). Lustrací v CBCB žalobkyně zjistila, že žalovaný měl jeden existující splátkový kontrakt s měsíční splátkou , částka, a nesplacenou jistinou , částka, (viz CBCB Informace).Právní posouzení věci5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 o. z. odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1).8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, Smlouvu ve smyslu § 2395 o. z., na základě které žalovaný čerpal peněžní prostředky v celkové výši , částka, . Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalobkyně zjistila z tvrzení žalovaného, že je zaměstnán, a zohlednila příchozí platby na jeho účtu. Z předloženého částečného výpisu z účtu za období říjen až prosinec 2016 jsou nicméně patrné platby, jejichž výše kolísala mezi , částka, a , částka, měsíčně, aniž by bylo zřejmé, o jaké příchozí platby se jedná, tedy zda příchozí platby představují stabilní a disponibilní příjem. Současně žalobkyně zohlednila jeden evidovaný splátkový závazek ve výši , částka, měsíčně. Žalobkyně však neověřila, jaké jsou pravidelné a skutečné výdaje žalovaného, zejména náklady na bydlení, výživu a další běžné životní potřeby, přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Samotná lustrace v registru a zjištění jediného splátkového kontraktu nemohly nahradit porovnání ověřených příjmů žalovaného s jeho skutečnými výdaji a celkovou zátěží. Žalobkyně proto neměla dostatečný podklad pro závěr, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet.10. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smluv v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.11. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.12. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku , částka, náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Žalovaný poskytl žalobkyni celkově částku , částka, , která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení, které tak činí celkem , částka, .13. Z § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).14. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky , částka, coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 větou první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost uhradit dlužnou částku , částka, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, naopak ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by žalovanému nějaké náklady vznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.