11 C 123/2018-188 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 21. 6. 2018. Návrhem se žalobce domáhal omluvy žalovaného, nejdříve [právnická osoba], dále samotnému žalobci s tím, že žalovaný zasáhl do dobré pověsti žalobce tím, že policie jako orgán činný v [řízení] řízení žádal zaměstnavatele žalobce o zprávu zaměstnavatele, žádal z tohoto titulu náhradu nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč, žádal, aby se žalovaný zdržel podobného jednání, žádal postupně náhradu nemajetkové újmy 150 000 Kč, 20 000 Kč a 50 000 Kč s tím, že zaměstnavateli dožadující orgán [stát. instituce] uvedl, že žalobce je obviněný či podezřelý z protiprávního jednání, aniž by tento obviněný byl. Posléze žalobce z řízení vyloučil svého zaměstnavatele a rozšířil svoji žalobu na plnění vyjmenovaná ve výrokové části rozsudku soudu I. stupně, jímž soud zamítl návrh žalobce, aby žalovanému byla uložena povinnost: -) jako projev lítosti povinnost zaslání omluvného dopisu panu [celé jméno žalobce], v tomto znění:„ [stát. instituce] [anonymizována dvě slova], se omlouvá za zásah -) do dobré pověsti pana [celé jméno žalobce]“ -) povinnost zdržení se takových či podobných dožádání zaměstnavatelům žalobce, kde bude uvedeno, že žalobce je obviněn či podezřelý z protiprávního jednání, aniž by byl žalobce obviněn a nebyly-li by případně ověřeny informace k údajnému [jednání] jednání žalobce. -) povinnost úhrady nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč splatné do tří dnů od právní moci rozhodnutí. -) jako projev lítosti povinnost zaslání omluvného dopisu panu [celé jméno žalobce], v tomto znění:„ [stát. instituce] [anonymizována dvě slova], se omlouvá za zásah do dobré pověsti pana [celé jméno žalobce]“ -) povinnost zdržení se takových či podobných dožádání zaměstnavatelům žalobce, kde bude uvedeno, že žalobce je obviněn či podezřelý z protiprávního jednání, aniž by byl žalobce obviněn a nebyly-li by případně ověřeny informace k údajnému trestnímu jednání žalobce. -) povinnost úhrady nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč splatné do tří dnů od právní moci rozhodnutí. -) povinnost úhrady nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč splatné do tří dnů od právní moci rozhodnutí z důvodu nepravdivého uvedení skutečností týkajících se trestní věci [spisová značka]. -) povinnost úhrady nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč splatné do tří dnů od právní moci rozhodnutí týkající se uvedení nepravdivých informací v trestním řízení [spisová značka]. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, rozsudek Krajského soudu v [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], rozsudek soudu I. stupně v části I výroku ohledně zaslání dvou omluvných dopisů a náhrady nemajetkové újmy v částce 180 000 Kč, potvrdil. Rozsudek soudu I. stupně v další části výroku I ohledně zdržení se a dožádání zaměstnavatelem byl odvolacím soudem zrušen, řízení zastaveno a věc postoupena [státní instituce ] [anonymizována tři slova] [obec] a rozsudek soudu I. stupně ve zbývající části výroku I ohledně náhrady nemajetkové újmy v částce 70 000 Kč a ve výroku II zrušen a vrácen soudu I. stupně k dalšímu řízení. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 7. 1. 2021. 3. Soudu I. stupně bylo uloženo, aby zjistil, zda ve věci jednala [stát. instituce] jako orgán činný v trestním řízení či nikoliv, kdy vodítkem mělo být, zda policejní orgán„ zprávu o pověsti“ vytvořil v rámci prošetřování trestní činnosti nebo v rámci dožádání jiného orgánu obecné součinnosti. Podle tohoto měl soud respektovat, že [stát. instituce] [anonymizována čtyři slova] jen v souvislosti s újmou dovozovanou s úkony [stát. instituce] činěnými v trestním řízení, jinak by byl orgánem pasivně legitimován [stát. instituce]. Soudu I. stupně bylo uloženo, aby zjistil, zda se jedná v projednávané věci o dvě samostatné zprávy o pověsti žalobce, či zda se jedná o totožnou zprávu a soudu I. stupně bylo uloženo, aby poskytl žalobci právní poučení dle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř., nechť tvrdí a prokáže ohledně některého z uvedených skutků, že ohledně některého z uvedených skutků nebyl pravomocně uznán vinným, neboť břemeno tvrzení i důkazní břemeno leží na žalobci a je přiměřené. Bude-li tato skutečnost na základě důkazních návrhů žalobce soudem I. stupně provedeným dokazováním zjištěna, bude pak nezbytné pro účely hodnocení nesprávného úředního postupu zohlednit princip presumpce neviny žalobce. V případě závěru o nesprávném úředním postupu bude ohledně existence žalobci vzniklé i materiální újmy je nutná alespoň její rámcová konkretizace, postupem soudu I. stupně dle § 118a odst. 1 o.s.ř.. Skutkové vymezení újmy bude tedy významné i z hlediska dokazování, neboť újma bude muset být návazně žalobcem prokázána po poučení soudem I. stupně dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., nebude-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která byla danou skutečností postižena a šlo tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (30 Cdo 2555/2010 ze dne 15. 3. 2012). Při případné úvaze o přiměřenosti způsobu či výše zadostiučinění soud I. stupně bude respektovat východiska obsažená v § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 zohlední tedy, že význam konstatování porušení práva jako základní formy satisfakce je judikaturou zdůrazněn tím, že i v případech, kdy poškozený výslovně se domáhá pouze zadostiučinění v penězích, dojde-li příslušný soud či úřad k závěru, že není na místě nahrazení zjištěné nemajetkové újmy v penězích, avšak současně jsou splněny všechny předpoklady vzniku odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu, konstatuje porušení práva a to výslovným označením práva poškozeného, které bylo porušeno (v posuzované věci, tedy presumpce neviny žalobce), přičemž soud tak učiní přímo ve výrokové části za předpokladu, že odpovídající zadostiučinění nebylo poskytnuto již úřadem před vyhlášením rozsudku za současného zamítnutí požadavku na zaplacení peněžité částky. Odvolací soud uvádí, že [název soudu] zde razí závěr, že úprava § 31a představuje určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky ve smyslu § 153 odst. 2 o.s.ř., proto je na místě takto postupovat i bez návrhu žalobce (nad rámec žalobního petitu), nicméně soud je vázán výší uplatněného peněžitého nároku žalobce a v tomto směru nemůže přiznat více, než čeho se domáhá žalobce. Pokud se týče zadání odvolacího soudu, aby soud zkoumal, v jaké roli v žalované věci vystupovala [stát. instituce], pak soud nalezl z tvrzení žalobce, že [stát. instituce] zde vystupovala jako orgán činný v trestním řízení a to ve věcech rozsouzených zdejším soudem ve sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], tedy i ze žalobcova tvrzení a písemného podání se jednalo o trestní věc, kterou policie řešila pod [číslo jednací], obě tyto trestní věci skončily pravomocným odsouzením pro [čin] čin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákona, tyto skutečnosti soud dříve i nyní zjistil z obsahu [spis] spisu vedeného zdejším soudem i z dotyčných rozsudků. Z části těchto trestních spisů„ zpráva o pověsti“ soud nalezl, že je zde uvedeno, že se v minulosti dopustil uvedených přestupkových jednání, o nichž žalobce tvrdil, že tato přestupková jednání neskončila pravomocným rozhodnutím o přestupku, a tedy se těchto přestupků nedopustil. 4. Pokud se týče i materiální újmy uvedl, že se cítí poškozen textem této„ zprávy“ tím, že nepravdivost tvrzení v tomto textu měla za následek nepříznivé trestní rozhodnutí v trestních věcech pod uvedenými spisovými značkami. 5. z obsahu trestních spisů soud nalezl, že úkony policie, o které v řízení běží, probíhaly v rámci trestního stíhání, tuto skutečnost jako účastník řízení potvrdil i sám žalobce, pasivně legitimovaným tedy i nadále ve věci zůstává [stát. instituce], takto soud uzavřel dle závazného pokynu soudu odvolacího. 6. Z rozsudku zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud nalezl, že žalobce byl tímto rozsudkem uznán vinným z [čin] činu podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku a byl odsouzen k odnětí svobody v trvání jednoho měsíce do věznice s ostrahou. Z rozsudku zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že žalobce byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 4 měsíce se zkušební dobou na 48 měsíců, oba spisy k této věci obsahují téměř totožné„ zprávy o pověsti“, jak je shora uvedeno. 7. Po provedeném dokazování a právní úvaze soud dochází k závěru, že podle ustanovení § 139 trestního řádu jsou oba shora uvedené trestní rozsudky pravomocné, nezměnitelné, vykonatelné a platí u nich presumpce správnosti. Pokud žalobce tvrdil, že byl poškozen vypracováním a textem„ zprávy o pověsti“ a že újma spočívá v nepřiměřenosti vydaného rozsudku. Zde soud dochází k závěru, že pokud je tento rozsudek závazný, nezměnitelný a platí u něj presumpce správnosti, nemůže obstát tvrzení, že„ zpráva o pověsti“ žalobce poškodila. Pokud se jedná o úřední postup v trestním stíhání, zde soud míní, že veškeré námitky proti dokazování a formulaci v trestním spise bylo na místě řešit nástroji dle § 33 a násl. trestního řádu a posléze v režimu § 166 trestního řádu, kdy žalobce v pozici obžalovaného moh