Návrhem doručeným soudu dne 27. 2. 2026 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 75 642,43 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně k odůvodnění uvedla, že její právní předchůdce společnost , právnická osoba, uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž byla žalované poskytnuta částka ve výši 63 001 Kč. Žalobkyně žádá s odkazem mj. na přehled z č. l. 10 – 11 o zaplacení dlužné jistiny ve výši 63 001 Kč, smluvního úroku ve výši 12 641,43 Kč splatného do 11. 8. 2025, který přirostl k jistině, a to se zákonným úrokem z prodlení z celé této částky od 12. 8. 2025 do zaplacení ve výši 11,50 % ročně.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, kdy k věci zejm. uvedla, že na danou smlouvu zaplatila celkem 71 931,99 Kč, že jí údajné postoupení žalované pohledávky bylo oznámeno až 6. 11. 2025, kdy nemělo dojít k přiměřenému ověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru.3. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč splatný do 12 měsíců s úrokovou sazbou 112 % ročně, RSN bylo sjednáno ve výši 191,80 %. Dodatkem č. , hodnota, k této smlouvě bylo prokázáno, že si žalovaná a společnost , právnická osoba, sjednaly dne , datum, zvýšení úvěru na částku 48 000 Kč. Dodatkem č. , hodnota, k této smlouvě bylo prokázáno, že si žalovaná a společnost , právnická osoba, sjednaly dne , datum, zvýšení úvěru na částku 58 000 Kč. Dodatkem č. , hodnota, k této smlouvě bylo prokázáno, že si žalovaná a společnost , právnická osoba, sjednaly dne , datum, zvýšení úvěru na částku 61 000 Kč.4. Výpisem z č. l. 10 – 11 bylo prokázáno čerpání daného úvěru žalovanou ve výši celkem 63 001 Kč v době od , datum, do , datum, , což odpovídá potvrzením o čerpání předložených žalobkyní z č. l. 6, 8, 29, 29 p. v., 31. Z tohoto přehledu je dále patrné postupné splácení na danou smlouvu v době od , datum, do , datum, , jakož i to, jak byly tyto platby započítány na jednotlivé pohledávky z dané smlouvy, kdy takto došlo k úhradě v celkové výši 71 931,99 Kč, což odpovídá potvrzením o platbách předložených žalovanou z č. l. 58 – 70.5. Z oznámení o postoupení pohledávky z č. l. 32 (popř. i obdobného oznámení ze dne 6. 11. 2025 zasílané žalované emailem z č. l. 56), k ní se vztahující smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 10. 12. 2024 včetně její přílohy s uvedením čísla předmětné úvěrové smlouvy a potvrzením o odeslání tohoto oznámení z č. l. 30 bylo doloženo postoupení žalovaného nároku na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalované.6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, provedla lustraci v příslušných registrech s vyhodnocením všech zjištěných výsledků, nebyly přiměřeně doloženy příjmy, ani výdaje žalované. Společnost , právnická osoba, tak neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná.15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Soud vyšel z toho, žalované byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta částka ve výši 63 001 Kč, která představovala bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy. Jelikož však žalovaná na danou smlouvu zaplatila 71 931,99 Kč, došlo k zániku celé této pohledávky splněním. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroků a zákonných úroků z prodlení. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky mohly vyplývat, byla žaloba i v této části zamítnuta.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 770 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 75 642,43 Kč sestávající z částky 4 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ve věci samé, účast u jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.