Návrhem doručeným soudu dne 4. 12. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 12 733 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně k odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelské úvěru, na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 7 000 Kč, splatná spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně na dobu neurčitou. Je žádáno o zaplacení splatného dluhu z dané smlouvy, a to nesplacené jistiny ve výši 7 000 Kč a nesplacené části smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny pouze za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 2 800 Kč, nejpozději splatné dne , datum, , dále zákonného úroku z prodlení z částky 9 800 Kč ode dne 28. 5. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, jakož i zaplacení částky 2 933 Kč coby smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 7 000 Kč od 28. 5. 2024 do 20. 7. 2025 dle odst. 4. 2. písm. c) smlouvy.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu spolu s poplatky a úrokem ve výši 40 % měsíčně (tj. 480 % ročně).4. Z potvrzení z č. , hodnota, bylo prokázáno čerpání daného úvěru dne , datum, v částce 7 000 Kč.5. Z listiny ze dne 27. 5. 2024 z č. l. 9 vyplynulo prohlášení daného úvěru za splatný.6. Při absenci námitky žalovaného k tvrzení o postoupení předmětné pohledávky bylo smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 2. 6. 2025 doloženo postoupení žalovaného nároku společností , právnická osoba, . na společnost , právnická osoba, . Z oznámení postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025, jakož i smlouvy o postoupení pohledávky s uvedeným datem 3. 6. 2025 pak bylo doloženo postoupení žalovaného nároku společností , právnická osoba, . na žalobkyně a oznámení této skutečnosti žalovanému.7. Z nedatované a nesignované žádosti o spotřebitelský úvěr z č. l. 8 vyplynulo, že při poskytnutí daného úvěru bylo vycházeno z toho, že žalovaný žije v pronajatém domě, je zaměstnaný u společnosti , právnická osoba, . s adresou v , Anonymizováno, , nemá exekuce či insolvence, jeho měsíční (nikoli nutně čistý) příjem má být 37 260 Kč, jeho výdaje 4 860 Kč.8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.13. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.14. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, . řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, jak konkrétně byl doložen jeho tvrzený příjem, nebylo prokázáno, že by byly konkrétně doložené jeho výdaje, kdy údaj o výdajích 4 860 Kč měsíčně u dospělého, který má mít pronajatý dům, objektivně bez dalšího vysvětlení a dokladů zjevně nebudil důvěru, a to zvláště pak při zohlednění toho, že se jednalo o člověka, který usiluje o zadlužení za extrémně nevýhodných podmínek s úrokem 480 % ročně. Za této situace nebyla prohlášení žalovaného bez dalšího spolehlivá, nebylo možno vycházet převážně z nich a bylo nutno objektivně, konkrétně doložit celkové poměry žalovaného, což se nestalo.17. V daném případě soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, . neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Soud však vyšel z toho, žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 7 000 Kč, na kterou nebylo nic splaceno. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, kdy došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Soud tak vyhověl v rozsahu 7 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.20. Soud zkoumal splatnost dlužné částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, která dle hodnocení soudu vylučuje zpětnou splatnost. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalovaného vrátit zaplacenou jistinu podává, že disponoval uvedenou částkou. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že je v silách žalovaného vrátit 7 000 Kč. Proto soud rozhodnul o povinnost tuto částku uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku.21. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení smluvní pokuty, kapitalizovaných úroků a zákonných úroků z prodlení, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.