Návrhem doručeným soudu dne 19. 11. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 15 243 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně k odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž byla žalované poskytnuta částka ve výši 18 300 Kč. Žalobkyně žádá o zaplacení splatného dluhu z dané smlouvy, a to čerpané jistiny ve výši 15 243 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 243 Kč ode dne 14. 3. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 15 300 Kč splatný do 24 měsíců, kdy byly sjednány úroky ve výši 457,50 % ročně, přičemž k čerpání úroku mohlo docházet opakovaně tak, aby nedošlo k přečerpání nesplaceného úvěrového rámce.4. Z čestného prohlášení z č. l. 36 ze dne , datum, vyplynulo, že žalovaná prohlásila při poskytnutí úvěru, že má příjem ve výši 31 900 Kč měsíčně, jiné splátky úvěru ve výši 1 500 Kč a měsíční výdaje domácnosti ve výši 4 000 Kč, jakož i to, že nemá jinou závislou osobu.5. Přípisem z č. l. 65 bylo doloženo odeslání výzvy k úhradě a oznámení o předčasné splatnosti dané smlouvy žalované na adresu , e-mail, dne 23. 3. 2023.6. Předloženými výpisy bylo prokázáno čerpání úvěru na danou smlouvu celkem v částce 18 300 Kč, a to dne , datum, ve výši 5 000 Kč (č. l. 29), dne , datum, ve výši 3 000 Kč (č. l. 26), dne , datum, ve výši 2 000 Kč (č. l. 23), dne , datum, ve výši 500 Kč (č. l. 83), dne , datum, ve výši 2 800 Kč (č. l. 82), dne , datum, ve výši 2 000 Kč (č. l. 22), dne , datum, ve výši 1 500 Kč (č. l. 81), dne , datum, ve výši 1 500 Kč (č. l. 73), a to převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, .7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2024 společnosti , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, .) coby původního věřitele z k ní se vztahující smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2023 a ze dne 21. 12. 2023 bylo doloženo postoupení žalovaného nároku na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalované.8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.13. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.14. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, .) řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by provedla lustraci v příslušných registrech s vyhodnocením všech zjištěných výsledků, nebyly přiměřeně doloženy příjmy, ani výdaje žalované, kdy se nebylo možno spolehnout na prohlášení žalované, o níž navíc bylo možno usuzovat, že je ve finančních věcech dosti neuvážlivá, když usilovala o zadlužení i za otřesně nemravných podmínek s úrokem 457,50 % ročně. Společnost , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, .) tak neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná.17. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Soud však vyšel z toho, žalované byla poskytnuta částka ve výši 18 300 Kč, kdy dle tvrzení žalobkyně došlo k úhradě 3 057 Kč. Rozdíl těchto částek představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, kdy došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Soud proto vyhověl v rozsahu 15 243 Kč z titulu bezdůvodného obohacení.19. Soud zkoumal splatnost dlužné částky dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které dle hodnocení soudu vylučuje zpětnou splatnost. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalované vrátit zaplacenou jistinu podává, že po uzavření smlouvy disponovala uvedenou částkou. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že je v silách žalované vrátit uvedenou částku. Proto bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, o tom, že je žalovaná povinna danou částku uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku.20. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení z přiznané částky, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tento nárok vyplýval, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení v částce 985 Kč, přičemž tato částka představuje 34,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,49 % a úspěchu žalované v rozsahu 32,51 %, a to po kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 243 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť žalobkyně podává obdobné návrhy opakovaně, mají tak vzorový charakter, kdy předmět řízení nepřesahuje 50 000 Kč.