Návrhem doručeným soudu dne 4. 3. 2026 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 56 191 Kč s příslušenstvím.2. Žalobkyně v odůvodnění uvedla, že její právní předchůdce společnost , právnická osoba, coby úvěrující uzavřel s žalovanou coby úvěrovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž byla žalované poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Je žádáno o zaplacení splatného dluhu z dané smlouvy, a to celkové dlužné částky ve výši 17 075 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 10 739,87 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 6 335,13 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 666,84 Kč počítaných z dlužné jistiny do 21. 10. 2025, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 257,39 Kč počítaných do 21. 10. 2025, úroků ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 739,87 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 739,87 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.3. Žalobkyně v odůvodnění dále uvedla, že její právní předchůdce společnost , právnická osoba, coby úvěrující uzavřel s žalovanou coby úvěrovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž byla žalované poskytnuta částka ve výši 51 000 Kč. Je žádáno o zaplacení splatného dluhu z dané smlouvy, a to celkové dlužné částky ve výši 39 116 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 28 371,36 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 10 744,64 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 9 077,07 Kč počítaných z dlužné jistiny do 21. 10. 2025, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 8 607,86 Kč počítaných do 21. 10. 2025, úroků ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 28 371,36 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 28 371,36 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 15 000 Kč spolu s navýšením o poplatky v celkové výši 13 665 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 593 Kč a poslední splátce ve zbývající výši. Zápůjční úroková sazba byla sjednána 86 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru.6. Z tabulky umoření z č. l. 10 bylo zjištěno, že žalovaná čerpala dne , datum, jistinu v částce 15 000 Kč, kdy na danou smlouvu uhradila celkem 11 890 Kč.7. Ze zákaznické karty ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná před uzavřením úvěrové smlouvy prohlásila, že žije s rodiči, pracuje na pozici , Anonymizováno, s čistým měsíčním příjmem 20 975 Kč, kdy další příjmy domácnosti měly činit 28 000 Kč, její odhadované měsíční výdaje 3 000 Kč měsíčně, což bylo doloženo toliko pracovní smlouvu z 1. 3. 2020 a dvěma výplatními páskami ze , Anonymizováno, , které byly soudu též předloženy (č. l. 21 p. v. a č. l. 21, z nichž je patrný převod částek ze mzdy ve výši 22 409 Kč a 19 541 Kč).8. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 51 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 51 000 Kč spolu s navýšením o poplatky v celkové výši 45 786 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 4 033 Kč a poslední splátce ve zbývající výši. Zápůjční úroková sazba byla sjednána 69 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru.9. Z tabulky umoření z č. l. 9 bylo zjištěno, že žalovaná čerpala dne , datum, jistinu v částce 51 000 Kč, kdy na danou smlouvu uhradila celkem 57 670 Kč.10. Ze zákaznické karty ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná před uzavřením úvěrové smlouvy prohlásila, že žije s rodiči, pracuje na pozici , Anonymizováno, s čistým měsíčním příjmem 19 868 Kč, kdy další příjmy domácnosti měly činit 28 000 Kč, její odhadované měsíční výdaje 2 000 Kč měsíčně, což bylo doloženo toliko pracovní smlouvu z , datum, a dvěma výplatními páskami ze , Anonymizováno, , které byly soudu též předloženy (č. l. 22 p. v. a č. l. 22, z nichž je patrný převod částek ze mzdy ve výši 20 195 Kč a 19 541 Kč).11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025 a k tomu se vztahující smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025 včetně přílohy bylo doloženo postoupení celého žalovaného nároku společností , právnická osoba, na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalované.12. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.13. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.14. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.15. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.17. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.18. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet předmětné spotřebitelské úvěry. Nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, v obou případech provedla šetření v příslušných registrech s konkrétním vyhodnocením všech výsledků, společnost vycházela vedle doloženého nízkého příjmu v zásadě toliko z prohlášení žalované, kdy tvrzený další příjem domácnosti nebyl vůbec ověřen. Ze zákaznických karet přitom vyplývalo, že žalovaná patrně uvádí zavádějící údaje, když tato coby dospělá žena měla mít celkové měsíční výdaje ve výši pouhých 2 000 Kč, čemuž nešlo bez dalšího věřit, či ve druhém případě dokonce uváděla své měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč, ačkoli pouze na předcházející úvěr měla platit částku 4 033 Kč měsíčně. Žalovaná přitom usilovala o to, aby se mohla zadlužit, i když se tak dělo za zjevně nevýhodných podmínek, když úrok činil 69 % a u druhé smlouvy dokonce 86 % ročně a měla k tomu platit i další poplatky. Za dané situace nebylo možno vycházet převážně ze zákaznické karty a bylo nutno objektivně, konkrétně doložit výdajové poměry žalované a její celkovou situaci. Jelikož se tak dle provedeného dokazování nestalo, společnost , právnická osoba, postupovala v rozporu se svými povinnostmi.21. Pokud žalobkyně v souvislosti s ověřováním úvěruschopnosti upozornila na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 č. j. 5 Co 231/2020-97, tento se týká zcela jiného skutkového stavu, když celková situace spotřebitele byla neporovnatelná se situací žalované a nebyl důvod zpochybňovat jím uvedené údaje. Argumentace použitá v tomto rozhodnutí tak nemá pro projednávanou věc význam.22. V daném případě soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, zjevně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou tak neplatné.23. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.24. Žalované byla dne , datum, poskytnuta částka 51 000 Kč, kdy na ni bylo hrazeno celkem 57 670 Kč, dne , datum, čerpala 15 000 Kč, na což bylo hrazeno celkem 11 890 Kč. Neuhrazená výše čerpané jistiny, tj. částka 3 110 Kč z úvěrové smlouvy ze dne , datum, , představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, kdy došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Proto soud vyhověl pouze v tomto rozsahu.25. Soud zkoumal splatnost této částky dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které dle hodnocení soudu vylučuje zpětnou splatnost. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalované vrátit zaplacenou jistinu podává, že disponovala mj. uvedenou částkou, použití této jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že je v silách žalované vrátit 3 110 Kč, proto soudu rozhodl ve smyslu § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o povinnost zaplatit přiznanou částku do tří dnů od právní moci rozsudku.26. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení poplatků, úroků, úroků z prodlení, jakož i již uhrazené části jistiny, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyly řádně uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru, ze kterého tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení, který odpovídá většinovému procesnímu úspěchu žalované, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované žádné náklady řízení nevznikly.