6 C 19/2020-151 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 560 294 Kč s příslušenstvím jakožto náhrady platu za nevyčerpanou dovolenou z období od [datum] do [datum], tj. za 383,5 dnů nevyčerpané dovolené. Žalobkyně žalobní návrh odůvodnila tím, že se žalovanou měla sjednaný pracovní poměr na druh práce učitelka, a to na dobu neurčitou. Na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], včetně dohod o změně sjednaných pracovních podmínek ze dne [datum], [datum] a [datum], ve spojení s oznámením žalobkyně ze dne [datum], totiž došlo k postupnému prodlužování původně sjednaného pracovního poměru na dobu určitou, až se v souladu s ustanovením § 39 odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), změnil na pracovní poměr na dobu neurčitou. Pracovní poměr žalobkyně u žalované skončil ke dni [datum], a to na základě výpovědi ze strany žalované pro nadbytečnost. Protože žalovaná během pracovního poměru žalobkyně nevyužila práva určit žalobkyni čerpání nevyčerpané dovolené, náleží žalobkyni po skončení pracovního poměru náhrada platu za nevyčerpanou dovolenou ve výši průměrného výdělku. Protože žalobkyně u žalované pro překážky práce na straně žalované od 3. čtvrtletí 2007 do [datum] fakticky nepracovala, odvozovala žalobkyně výši průměrného výdělku od pravděpodobného výdělku, a to s přihlédnutím k platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, vycházeje z údaje o výši průměrného hrubého měsíčního výdělku učitele základní školy v kraji [obec] v roce 2017 dle statistické ročenky MŠMT, tedy z částky 32 598 Kč. [příjmení] ve výši 560 294 Kč měla být splatná [datum], žalovaná však žalobkyni ničeho neuhradila ani přes předžalobní výzvu ze dne [datum], žalobkyně proto požadovala i zákonné úroky z prodlení z žalované částky od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že nárok žalobkyně považuje za nedůvodný, když žalobkyně dovolenou po celou dobu trvání pracovního poměru čerpala, a to na základě nařizování tzv. hromadné dovolené v době školních prázdnin dle zákona č. 561/2004 Sb. a č. 563/2004 Sb., případně dovolenou žalobkyně za období nejméně do roku 2013 čerpala zákonnou fikcí dle § 218 odst. 4 zákoníku práce (ve znění účinném do 31. 12. 2011). Žalovaná dále namítala, že žalobkyně měla rovněž právo určit čerpání dovolené, a pokud jej nevyužila, nemůže jít tato skutečnost k tíži žalované. Žalovaná z procesní opatrnosti tvrdila promlčení celého nároku. Pokud jde o náhradu platu za nevyčerpanou dovolenou za období do [datum], poukázala žalovaná na to, že tehdejší zákonná úprava připouštěla, aby náhrada platu za dovolenou v rozsahu přesahujícím 4 týdny, která nebyla nevyčerpána ani do konce následujícího kalendářního roku, byla poskytnuta i v průběhu pracovního poměru; od 1. 1. následujícího kalendářního roku se tak nárok žalobkyně začal promlčovat. Žalovaná rovněž sporovala rozsah nároku žalobkyně, a to jednak s ohledem na pracovní neschopnost žalobkyně (v období od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]), po kterou by žalobkyně práci nemohla vykonávat. Dále žalovaná poukázala na to, že pro stanovení případného nároku žalobkyně za období od [datum] není možné vycházet z pravděpodobného výdělku, když žalobkyně v období duben až červen 2007 odpracovala více než 21 dnů, měl být proto zjištěn její průměrný výdělek. Žalovaná rovněž sporovala žalobkyní uvedený den splatnosti údajného nároku, tj. [datum], když splatnost se neměla odvozovat od termínu výplaty, nýbrž jí mohl být až poslední den měsíce následujícího po měsíci, kdy žalobkyni právo na plat, nebo jeho složku, vzniklo, tj. [datum]. V neposlední řadě žalovaná namítala, že nárok žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy; dovolená je poskytována tzv. na zotavenou, tudíž poskytnutí náhrady za nevyčerpanou dovolenou by tudíž postrádalo smysl, když žalobkyně žádnou práci pro žalovanou nevykonávala. 3. Z listin provedených k důkazu soud zjistil následující skutečnosti: -) z pracovní smlouvy ze dne [datum], včetně dohod o změně sjednaných pracovních podmínek ze dne [datum], [datum] a [datum], soud zjistil, že žalovaná jakožto zaměstnavatel se žalobkyní jakožto zaměstnankyní uzavřela pracovní poměr, se sjednaným druhem práce učitelka, a to zpočátku na dobu určitou od [datum] do [datum], následnými dodatky byla tato doba prodloužena do [datum], do [datum] a do [datum], týdenní pracovní doba byla rozvržena do pětidenního pracovního týdne a činila 40 hodin týdně; -) z oznámení o dalším zaměstnávání ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované, že trvá na tom, aby ji dále zaměstnávala, žalované bylo toto osobně doručeno [datum]; -) z potvrzení o zaměstnání – zápočtového listu ze dne [datum] soud zjistil, že doba zaměstnání žalobkyně u žalované na základě pracovního poměru trvala od [datum] do [datum], jako důvod ukončení je označena výpověď zaměstnavatele pro nadbytečnost zaměstnance; -) z tabulky s průměrným měsíčním platem učitele základní školy v kraji [obec] v roce 2017 vydané Ministerstvem školství ČR soud zjistil, že průměrný plat byl 32 598 Kč; -) z platového výměru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyni byl s platností od [datum] stanoven plat odpovídající platovému tarifu dle 11. platové třídy a 7. platového stupně, při zohlednění osobního příspěvku celkem ve výši 18 140 Kč; -) z platového výměru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyni byl s účinností od [datum] stanoven plat odpovídající platovému tarifu dle 11. platové třídy a 5. platového stupně, celkem ve výši 24 670 Kč, plat byl splatný měsíčně pozadu vždy každého 10. dne v měsíci; -) z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího lístku a dodejky, bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k zaplacení nároku, který je předmětem žaloby; -) z odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2019, č. j. 15 Co 25/2019-523, vydaného v rámci řízení vedeného mezi účastníky stran náhrady mzdy (platu), jakož i z rozhodovací činnosti zdejšího soudu, bylo zjištěno, že Ústavní soud nálezem ze dne [datum], č. j. III. ÚS 2703/15 vyslovil závazný právní názor, že oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli v souladu s podmínkami § 39 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, (resp. § 30 zrušeného zákoníku práce č. 65/1965 Sb.), že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával a nebyla-li ani zaměstnancem, ani zaměstnavatelem podána ve stanovené dvouměsíční lhůtě speciální žaloba podle § 39 odst. 5 zákoníku práce, pak nelze uzavřít jinak, než že v konkrétním případě jde o pracovní poměr na dobu neurčitou; dále bylo zjištěno, že pokud zdejší soud v tam projednávané věci (tj. náhrady platu) vycházel z pravděpodobného výdělku za některé požadované období, nebyl tento jeho postup v souladu s § 355 zákoníku práce; správně bylo třeba vycházet z průměrného výdělku za období od dubna do června 2007; -) z odůvodnění rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 18. 2. 2020, č. j. 8 C 5/2016-579, vydaného v rámci řízení vedeného mezi účastníky stran náhrady mzdy (platu), bylo zjištěno, že zdejší soud v tam projednávané věci (tj. náhrady platu) v souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu vycházel z průměrného výdělku za období od dubna do června 2007, tj. z průměrného hrubého měsíčního výdělku ve výši 19 212 Kč, potažmo z průměrného hrubého hodinového výdělku ve výši 110,46 Kč. 4. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně měla se žalovanou, která je základní školou, sjednán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] pracovní poměr se sjednaným druhem práce učitelka. Týdenní pracovní doba byla rozvržena do pětidenního pracovního týdne a činila 40 hodin týdně. Tento její pracovní poměr trval od [datum] do [datum]. Žalobkyni nebyla od [datum] do [datum] ze strany žalované přidělována práce z důvodu, že se domnívala, že pracovní poměr žalobkyně již netrvá. Žalovaná ani žalobkyně v období od [datum] do [datum] neurčily termín čerpání dovolené žalobkyně. Plat žalobkyně byl splatný měsíčně pozadu vždy každého 10. dne v měsíci. <i>5. Dle § 211 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), ve znění účinném od 1. 1. 2007 do [datum], zaměstnanci, který vykonává zaměstnání v pracovním poměru, vzniká za podmínek stanovených v této části právo na a) dovolenou za kalendářní rok nebo na její poměrnou část, b) dovolenou za odpracované dny, c) dodatkovou dovolenou.</i> <i>Dle § 212 odst. 1 zákoníku práce, ve znění účinném od 1. 1. 2007 do [datum], zaměstnanci, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho práci alespoň 60 dnů v kalendářním roce, přísluší dovolená za kalendářní rok, popřípadě její poměrná část, jestliže pracovní poměr netrval nepřetržitě po dobu celého kalendářního roku. Za odpracovaný se považuje den, v němž zaměstnanec odpracoval převážnou část své směny; části směn odpracované v různých dnech se nesčítají. Podle odst. 2 téhož ustanovení činí poměrná část dovolené za ka