7 Cmo 183/2020-38 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Plzni rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že výrokem I. odvolal z funkce likvidátora družstva , Jméno navrhovatele A, , IČO , IČO navrhovatele A, , sídlem , Adresa navrhovatele A, (dále jen „Družstvo“) , tituly před jménem, , fyzická osoba, , nar. , Datum narození navrhovatele B, , bytem , adresa, . Výrokem II. jmenoval likvidátorem Družstva , Jméno navrhovatele C, , IČO , IČO navrhovatele C, , sídlem , adresa, . Výrokem III. uložil Družstvu povinnost uhradit České republice na účet Krajského soudu v , Anonymizováno, č. , č. účtu, , VS , var. symbol, soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení a výrokem IV. soud prvního stupně rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Navrhovatel se jakožto správce daně domáhal odvolání likvidátora Družstva , tituly před jménem, , adresa, a jmenování nového likvidátora z důvodu, že likvidátor , Jméno navrhovatele B, je nečinný, jelikož řádně neplní své povinnosti, nevyvíjí soustavnou činnost směřující k naplnění účelu likvidace a nepodává daňová přiznání.3. Družstvo se k návrhu na zahájení řízení k výzvě soudu prvního stupně nijak nevyjádřilo.4. Soud prvního stupně z rejstříkového spisu a z úplného výpisu z veřejného rejstříku Družstva zjistil, že , Jméno navrhovatele B, byl likvidátorem Družstva jmenován dne 1. 12. 1995, tudíž likvidace Družstva trvá již 24 let a stále není skončena. Soud proto v souladu s § 191 odst. 1 až 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) odvolal likvidátora , tituly před jménem, , fyzická osoba, a jmenoval nového likvidátora z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců. O poplatkové povinnosti rozhodl podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s položkou č. 4 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků. Dle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), rozhodl soud prvního stupně tak, že náklady nesporného řízení si každý účastník nese ze svého.5. Proti usnesení soudu prvního stupně podal včasné odvolání účastník 2), který namítá, že byl soudem řádně jmenován likvidátorem Družstva. Odvolatel v rámci podání napadá zákonnost dražby domu v , Anonymizováno, , kterým se pokryl dle odvolatele údajný dluh Družstva. Trvá na vyřešení otázky, kdo je majitelem tohoto domu. Dále namítá, že je mu doručováno na chybnou adresu. Odvolatel má též za to, že Družstvo nemá z čeho zaplatit soudní poplatek, kteroužto povinnost mu udělil soud prvního stupně. Odvolatel závěrem uvádí, že předpokládá, že Okresní soud v , Anonymizováno, uzná jeho pravdu a Družstvo pak bude moc obnovit svoji činnost.6. K odvolání se podáním ze dne 12. 5. 2020 vyjádřil navrhovatel tak, že dle něho odvolatel v odvolání neuvedl žádné relevantní skutečnosti ve vztahu k řízení o jeho odvolání z funkce likvidátora Družstva. Navrhovatel neví o žádném soudním řízení týkající se vlastnictví nemovité věci na adrese sídla Družstva. Navíc by nemělo vliv na stávající řízení. Navrhovatel trvá na tom, že likvidátor nevykonává jeho zákonné povinnosti a navrhuje, aby odvolací soud odvolání zamítl.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 a 5, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.) a neshledal podmínky pro potvrzení (§ 219 o. s. ř.) ani změnu (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) napadeného usnesení.8. Předně odvolací soud konstatuje, že toto řízení o odvolání likvidátora právnické osoby je podle ust. § 85 písm. a) z. ř. s. řízením o některých otázkách týkajících se právnických osob, a to řízením ve statusových věcech právnických osob, které upravuje z. ř. s. (§ 2 písm. e)).9. Podle ust. § 89 odst. 1 z. ř. s. ve spojení s ust. § 19 z. ř. s. neprovádí-li soud dokazování, není ve věcech uvedených v § 85 třeba jednání nařizovat. „Taková situace nastane např. v případě, že veškeré pro rozhodnutí podstatné skutečnosti jsou předmětem shodného tvrzení účastníků, případně jsou obecně známé nebo soudu známé z úřední činnosti (např. stav zápisu ve veřejných rejstřících apod.). Takovou situací naopak není, pokud pro rozhodnutí důležitá fakta, třeba i jednoznačně, vyplývají z listin dodaných některým z účastníků. Provedení důkazních prostředků je součástí procesního dokazování a jednání je proto třeba za účelem přečtení listin nařídit.“ (Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 31 – 32).10. Podle ust. § 191 odst. 2 o. z., soud na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje nového likvidátora.11. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně v řízení neprovedl žádné důkazy, přičemž uvedl, že svá zjištění, ze kterých usuzuje na nečinnost likvidátora Družstva, učinil na základě skutečnostní mu známých z rejstříkového spisu a úplného výpisu z veřejného rejstříku Družstva. Z napadeného usnesení lze pouze usuzovat, že těmito skutečnostmi jsou dle soudu prvního stupně ty, že likvidátor na jeho výzvu ze dne 4. 7. 2019, aby se k návrhu vyjádřil, neuvedl žádné relevantní skutečnosti, a že likvidátor likvidaci provádí od roku 1995.12. K uvedenému odvolací soud podotýká, že délka likvidace, ačkoliv se jedná o skutečnost soudu známou z jeho činnosti, nemůže být sama o sobě důvodem pro odvolání likvidátora (§ 191 odst. 2 o. z.) a jiné pro věc rozhodné skutečnosti soud prvního stupně z rejstříkového spisu nemohl zjistit, když v řízení rozhodl bez nařízení jednání, tedy bez toho, že by nějaký důkaz z jím uvedeného rejstříkového spisu provedl (§ 122 odst. 1 o. s. ř.). Z toho, že se likvidátor ve svém vyjádření neuvedl žádné relevantní skutečnost, pak ani nelze bez dalšího usuzovat, že by tvrzení navrhovatele, ze kterých soud zřejmě vycházel, byla mezi účastníky nesporná (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), a že by likvidátor souhlasil s odvoláním z funkce pro splnění podmínek dle ust. § 191 odst. 2 o. z. Tomuto závěru nesvědčí ani odvolání účastníka 2), ve kterých je tvrzeno, že likvidátor svou funkci vykonává.13. Vzhledem k uvedenému odvolací soud shledal, že soud prvního stupně odpovídajícím způsobem nezjistil skutkový stav věci (§ 153 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř.), který je rozhodný pro její právní posouzení dle ust. § 191 odst. 2 o. z., a nebyl tak namístě jeho postup dle ust. § 89 z. ř. s. ve spojení s ust. § 19 z. ř. s.14. Odvolací soud proto uzavírá, že soud prvního stupně svým nesprávným postupem, tj. že v řízení nenařídil jednání ke zjištění pro věc rozhodných skutečností, odňal účastníkům možnost v průběhu řízení jednat před soudem. Čímž zatížil řízení jinou vadou, a to vadou zmatečnosti (ust. § 229 odst. 3 o. s. ř.), ke které přihlíží soud z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.). Odvolací soud se proto nemohl dále zabývat odvoláním věcně.15. Vrchní soud v Praze z výše uvedených důvodů napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 219a písm. a) o. s. ř. zrušil, a věc mu podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.16. V dalším řízení se soud prvního stupně bude zabývat jak tvrzeními navrhovatele, tak skutečnostmi uvedenými účastníkem 2) v jeho odvolání. Pokud bude soud prvního stupně provádět ke skutkovým zjištěním dokazování, je vždy třeba, aby nařídil ve věci jednání dle ust. § 19 z. ř. s. a své rozhodnutí řádně odůvodnil.