7 Cmo 194/2020-29 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Plzni rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že výrokem I. odvolal z funkce likvidátora společnosti , Jméno navrhovatele A, , IČO , IČO navrhovatele A, , sídlem , Adresa navrhovatele A, (dále jen „Společnost“) , Jméno navrhovatele B, , nar. , Datum narození navrhovatele B, , bytem , adresa, , , adresa, . Výrokem II. jmenoval likvidátorem Společnosti , Jméno navrhovatele C, , IČO , IČO navrhovatele C, , sídlem , adresa, . Výrokem III. uložil Společnosti povinnost uhradit České republice na účet Krajského soudu v Plzni č. , č. účtu, , VS , var. symbol, , soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení a výrokem IV. soud prvního stupně rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Navrhovatel se jakožto správce daně návrhem ze dne 30. 4. 2019 domáhal odvolání likvidátora Společnosti , Jméno navrhovatele B, a jmenování nového likvidátora z důvodu, že likvidátora , Jméno navrhovatele B, je nečinný, tj. nepodává daňová přiznání, nepřebírá písemnosti, neposkytuje součinnost a neplní své zákonné povinnosti.3. Společnost se k návrhu na zahájení řízení k výzvě soudu prvního stupně nijak nevyjádřila.4. Soud prvního stupně z rejstříkového spisu C 3693 a z úplného výpisu z veřejného rejstříku Společnosti zjistil, že , Jméno navrhovatele B, byl likvidátorem Společnosti jmenován dne 29. 4. 2008, tudíž likvidace trvá již 12 let a stále není skončena. Soud proto v souladu s § 191 odst. 1 až 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) odvolal likvidátora , Jméno navrhovatele B, a jmenoval nového likvidátora z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců. O poplatkové povinnosti rozhodl podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s položkou č. 4 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků. Dle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), rozhodl soud prvního stupně tak, že náklady nesporného řízení si každý účastník nese ze svého.5. Proti usnesení soudu prvního stupně podal včasné odvolání účastník 1), který namítá, že likvidace Společnosti je de facto ukončena, když vypořádala své závazky, nevlastní žádná aktiva, neeviduje žádné závazky vůči třetím osobám, není již od 9. 3. 2010 plátcem daně a nemá žádný likvidační zůstatek. Jediný společník prošel konkurzem a výmazem. Společnost neeviduje žádné finanční závazky vůči správci daně. V současné době jsou již připraveny všechny podklady a podány žádosti o výmaz Společnosti z obchodního rejstříku. Odvolatel se domnívá, že změna likvidátora za této situace způsobí státu další finanční výdaje. Proto navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, případně prodloužil lhůtu k provedení závěrečných úkonů a výmazu.6. K odvolání se vyjádřil účastník 2), který uvedl, že pokud je likvidace Společnosti skončena, postačí předložit příslušné listiny rejstříkovému soudu, po jejichž schválení podá likvidátor výmaz likvidované Společnosti z obchodního rejstříku. Účastník 2) má za to, že není na místě stanovování lhůty ke splnění zákonných povinností rejstříkovým soudem. Ponechává na zvážení odvolacího soudu, zda jsou splněny podmínky pro odvolání likvidátora a jmenování nového.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 a 5, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.) a neshledal podmínky pro potvrzení (§ 219 o. s. ř.) ani změnu (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) napadeného usnesení.8. Předně odvolací soud konstatuje, že toto řízení o odvolání likvidátora právnické osoby je podle ust. § 85 písm. a) z. ř. s. řízením o některých otázkách týkajících se právnických osob, a to řízením ve statusových věcech právnických osob, které upravuje z. ř. s. (§ 2 písm. e).9. Podle ust. § 89 odst. 1 z. ř. s. ve spojení s ust. § 19 z. ř. s. neprovádí-li soud dokazování, není ve věcech uvedených v § 85 třeba jednání nařizovat. „Taková situace nastane např. v případě, že veškeré pro rozhodnutí podstatné skutečnosti jsou předmětem shodného tvrzení účastníků, případně jsou obecně známé nebo soudu známé z úřední činnosti (např. stav zápisu ve veřejných rejstřících apod.). Takovou situací naopak není, pokud pro rozhodnutí důležitá fakta, třeba i jednoznačně, vyplývají z listin dodaných některým z účastníků. Provedení důkazních prostředků je součástí procesního dokazování a jednání je proto třeba za účelem přečtení listin nařídit.“ (Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 31 – 32).10. Podle ust. § 191 odst. 2 o. z., soud na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje nového likvidátora.11. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně v řízení neprovedl žádné důkazy, přičemž uvedl, že svá zjištění, ze kterých usuzuje na nečinnost likvidátora Společnosti, učinil na základě skutečnostní mu známých z rejstříkového spisu a úplného výpisu z veřejného rejstříku Společnosti. Z napadeného usnesení lze pouze usuzovat, že těmito skutečnostmi jsou dle soudu prvního stupně ty, že likvidátor na jeho výzvu ze dne 18. 7. 2019, aby se k návrhu vyjádřil, neuvedl žádné relevantní skutečnosti, a že likvidátor likvidaci provádí od roku 2008.12. K uvedenému odvolací soud podotýká, že délka likvidace, ačkoliv se jedná o skutečnost soudu známou z jeho činnosti, nemůže být sama o sobě důvodem pro odvolání likvidátora (§ 191 odst. 2 o. z.) a jiné pro věc rozhodné skutečnosti soud prvního stupně z rejstříkového spisu nemohl zjistit, když v řízení rozhodl bez nařízení jednání, tedy bez toho, že by nějaký důkaz z jím uvedeného rejstříkového spisu provedl (§ 122 odst. 1 o. s. ř.). Z toho, že se likvidátor k návrhu nevyjádřil, pak ani nelze bez dalšího usuzovat, že by tvrzení navrhovatele, ze kterých soud zřejmě vycházel, byla mezi účastníky nesporná (§ 120 odst. 3 o. s. ř.). Tomuto závěru nesvědčí ani odvolání účastník 1) a vyjádření k němu účastníka 2), ve kterých je tvrzeno, že likvidátor svou funkci vykonává s tím, že Společnost již podává žádosti o souhlas s výmazem a připravuje závěrečnou zprávu jako podklad k procesu žádosti o výmaz Společnosti z obchodního rejstříku, a že likvidace je tudíž de facto skončena.13. Vzhledem k uvedenému odvolací soud shledal, že soud prvního stupně odpovídajícím způsobem nezjistil skutkový stav věci (§ 153 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř.), který je rozhodný pro její právní posouzení dle ust. § 191 odst. 2 o. z., a nebyl tak namístě jeho postup dle ust. § 89 z. ř. s. ve spojení s ust. § 19 z. ř. s.14. Odvolací soud proto uzavírá, že soud prvního stupně svým nesprávným postupem, tj. že v řízení nenařídil jednání ke zjištění pro věc rozhodných skutečností, odňal účastníkům možnost v průběhu řízení jednat před soudem. Čímž zatížil řízení jinou vadou, a to vadou zmatečnosti (ust. § 229 odst. 3 o. s. ř.), ke které přihlíží soud z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.). Odvolací soud se proto nemohl dále zabývat odvoláním věcně.15. Vrchní soud v Praze z výše uvedených důvodů napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 219a písm. a) o. s. ř. zrušil, a věc mu podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.16. V dalším řízení se soud prvního stupně bude zabývat jak tvrzeními navrhovatele, tak skutečnostmi uvedenými účastníkem 1) v jeho odvolání, jakož i účastníkem 2) v jeho vyjádření. Pokud bude soud prvního stupně provádět ke skutkovým zjištěním dokazování, je vždy třeba, aby nařídil ve věci jednání dle ust. § 19 z. ř. s. a své rozhodnutí řádně odůvodnil.