7 Cmo 245/2020-168 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl, že obvyklou odměnu znalce - druhého účastníka , Jméno advokáta D, . ve výši 33 456,50 Kč nese navrhovatel , Jméno navrhovatele, (výrok I.), že navrhovatel , Jméno navrhovatele, je povinen uhradit prvému účastníkovi , Jméno advokáta B, . tyto náklady ve výši 33 456,50 Kč (výrok II.), že navrhovatel , Jméno navrhovatele, je dále povinen zaplatit prvému účastníkovi , Jméno advokáta B, . náklady řízení ve výši 8 225 Kč (výrok III.), že 2. účastník nemá nárok na náhradu nákladů řízení proti navrhovateli (výrok IV.).2. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že 1. účastník se domáhal, aby soud rozhodl, že obvyklou odměnu znalce - 2. účastníka za vypracování znaleckého posudku, kterým byla přezkoumána zpráva o vztazích mezi ovládající osobou a osobou ovládanou, nese navrhovatel. Že jmenoval znalcem k přezkumu právy o vztazích ze dne 29. 3. 2018 2. účastníka, tento vypracoval znalecký posudek č. , Anonymizováno, , nezjistil pochybení 1. účastníka při vypracování této zprávy. Výše odměny za vypracování znaleckého posudku a výše nákladů spojených s vypracováním znaleckého posudku byla vyčíslena na částku 33 456,50 Kč. Ze znaleckého posudku nevyplývá jeho pochybení, a proto nesouhlasí s tím, aby tuto částku hradil on, náklady spojené s vypracováním znaleckého posudku by měl nést navrhovatel. Navrhovatel uvedl, že přezkoumání zprávy o vztazích 2. účastníkem není správné a, že 2. účastník zjistil pochybení přezkumem zprávy o vztazích.3. Soud konstatoval, že ze znaleckého posudku 2. účastníka zjistil skutečnosti, které v odůvodnění rozhodnutí popsal. Konstatoval též, že k návrhu navrhovatele jmenoval 2. účastníka k přezkumu zprávy 1. účastníka o vztazích mezi ovládající osobou a ovládanou ze dne 29. 3. 2018 (dále též Zpráva o vztazích), uložil 2. účastníkovi povinnost vypracovat znalecký posudek, 2. účastník Zprávu o vztazích vypracoval, zaslal ji soudu a oběma účastníkům, že 1. účastník obdržel od 2. účastníka vyúčtování znalečného, že žalobce obdržel od soudu fakturu ze dne 19. 5. 2020, že z faktury 2. účastníka zjistil, že tento účtoval za provedené práce na znaleckém posudku částku s DPH 21 % celkem ve výši 33 456,50 Kč.4. Soud m.j. uvedl dále, že ze znaleckého posudku učinil skutkový závěr, že nebyly zjištěny nepravdivé údaje o jednání společníků účastníka v roce a že uzavírá podle znaleckého posudku, že ve Zprávě o vztazích chybějí některé údaje, tak jak uvedl navrhovatel, že 1. a 2. účastník se dohodli na odměně za vypracování znaleckého posudku.5. Soud konstatoval dále, že nejprve posuzoval, zda ve věci nařídí jednání, přičemž vycházel ze závěru, že pro vydání rozhodnutí postačují vyjádření účastníků včetně písemností, které jsou obsahem spisu, že navrhovateli i 1. účastníkovi byl zaslán znalecký posudek a s ním 1. prvému účastníkovi i vyúčtování znalce, které bylo dle údaje v posudku proplaceno. S ním se seznámil i navrhovatel. Soud dospěl k závěru, že za tohoto stavu dokazování není třeba provádět, a proto ve smyslu ust. § 89 z. ř. s. nenařídil jednání.6. Poté soud posuzoval, zda ve smyslu ust. § 87 odst. 2 ZOK za použití § 8 OZ je navrhovatel povinen nést náklady znaleckého posudku z důvodu, že by zpráva o vztazích byla vypracována řádně a návrh byl zjevně zneužívající. Konstatoval, že nesrovnalosti ve znaleckém posudku neshledal a dospěl k závěru, že zpráva o vztazích je zpracována řádně, a proto je návrh na její vypracování zneužívající.7. Soud proto rozhodl, že obvyklou odměnu a náklady za vypracování znaleckého posudku nese navrhovatel, přičemž výše nákladů na vypracování znaleckého posudku se jeví soudu jako přiměřená a o nákladech byl 2. účastník s 1. účastníkem dohodnut a tento je uhradil a navrhovatel proti jejich výši neměl připomínky. Soud proto uložil povinnost navrhovateli, aby tyto náklady 1. účastníku uhradil.8. Proti uvedenému usnesení podal navrhovatel odvolání. Uvedl zejména, že závěr soudu, že znalecký ústav nezjistil pochybení 1. účastníka při vypracování zprávy o vztazích ze dne 29. 3. 2018, není správný. Soud také dospěl k nesprávnému závěru, že neshledává nesrovnalosti ve znaleckém posudku. Uvedl, že ve svém vyjádření z 22. 5. 2020 uplatnil podrobně své námitky vůči znaleckému posudku. Soud také dospěl k nesprávnému závěru, že ve věci není potřebné provádět dokazování k přezkoumání správnosti znaleckého posudku s ohledem na podané námitky. Navrhl, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že obvyklou odměnu znalce ve výši 33 456,50 Kč nese 1. účastník, aby dále ve výroku II. usnesení zrušil a uložil 1. účastníku zaplatit navrhovateli náklady řízení.9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 a 5, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.) a neshledal podmínky pro potvrzení ani změnu napadeného usnesení.10. Odvolací soud konstatoval, že v daném případě jde o některých otázkách týkajících se právnických osob, a to o řízení dle ust. § 85 písm. a) z. ř. s.11. Podle ust. § 89 odst. 1 z. ř. s. ve spojení s ust. § 19 z. ř. s. neprovádí-li soud dokazování, není ve věcech uvedených v § 85 třeba jednání nařizovat. „Taková situace nastane např. v případě, že veškeré pro rozhodnutí podstatné skutečnosti jsou předmětem shodného tvrzení účastníků, případně jsou obecně známé nebo soudu známé z úřední činnosti (např. stav zápisu ve veřejných rejstřících apod.). Takovou situací naopak není, pokud pro rozhodnutí důležitá fakta, třeba i jednoznačně, vyplývají z listin dodaných některým z účastníků. Provedení důkazních prostředků je součástí procesního dokazování a jednání je proto třeba za účelem přečtení listin nařídit.“ (Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 31 – 32).12. Ze spisu se podává, že 1. účastník se domáhal, aby soud rozhodl, že obvyklou odměnu znalce - 2. účastníka za vypracování znaleckého posudku, kterým byla přezkoumána zpráva o vztazích mezi ovládající osobou a osobou ovládanou, nese navrhovatel, že soud jmenoval 2. účastníka znalcem k přezkumu zprávy o vztazích 1. účastníka ze dne 29. 3. 2018, že tento vypracoval znalecký posudek, že výše odměny za vypracování znaleckého posudku a výše nákladů spojených s vypracováním znaleckého posudku byla vyčíslena na částku 33 456,50 Kč.13. Soud nenařídil ve věci jednání s odůvodněním, že pro vydání rozhodnutí postačují vyjádření účastníků včetně písemností, které jsou obsahem spisu, že navrhovateli i 1. účastníkovi byl zaslán znalecký posudek a vyúčtování znalce.14. Soud ze znaleckého posudku učinil zjištění, která popsal v odůvodnění předmětného usnesení a z těchto zjištění učinil výše uvedené právní závěry.15. Odvolací soud neshledal postup soudu v řízení, pokud ve věci nenařídil jednání, správným. Soud nenařizuje jednání pouze v případě, že neprovádí dokazování (§ 89 odst. 1 z. ř. s. ve spojení s § 19 z. ř. s.). Z odůvodnění napadeného usnesení však odvolací soud shledal, že ke svému skutkovému závěru dospěl soud prvního na základě skutečností zjištěných z listinných důkazů (znaleckého posudku, vyúčtování znalce).16. Odvolací soud vzhledem k uvedenému dospěl k závěru, že v daném případě se nejedná o situaci, kdy soud nemusí nařídit jednání dle ust. § 89 z. ř. s., neboť důkaz listinou se provádí jejím přečtením, případně předložením účastníkům k nahlédnutí, je-li to postačující, a za tím účelem je třeba jednání nařídit vždy (§ 122 odst. 1 a § 129 odst. 1 o. s. ř.). K provedeným důkazům mají účastníci řízení právo se vyjádřit (§ 123 o. s. ř.), případně navrhnout důkazy vyvracející skutečnosti z nich zjištěné. To však soud prvního stupně neučinil a účastníkům řízení neumožnil. Všechna tvrzení účastníků, ze kterých soud vycházel, nebyla mezi účastníky řízení shodná, když navrhovatel brojil proti správnosti závěrů znaleckého posudku. Navrhovatel mohl svůj nesouhlas se znaleckým posudkem vyjádřit až ve svém odvolání, na což má však právo již v řízení před soudem prvního stupně (§ 114a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Tímto nesprávným postupem soudu prvního stupně byla navrhovateli i ostatním účastníkům řízení odňata možnost v průběhu řízení jednat před soudem. Soud prvního stupně tak zatížil řízení další jinou vadou, a to vadou zmatečnosti (ust. § 229 odst. 3 o. s. ř.), ke které přihlíží soud z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.).17. Na základě všech výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a věc v souladu s ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.18. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci.