14 Cmo 200/2021-51 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným usnesením zamítl „návrh navrhovatele“ na zrušení jeho účasti ve společnosti , Anonymizováno, , IČO , IČO, (dále jen „společnost“) /výrok I. /, „navrhovateli“ uložil povinnost zaplatit společnosti k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení 8 228 Kč do tří dnů od právní moci /výrok II. /.2. Již na tomto místě odvolací soud uvádí, že předmětné řízení nespadá do skupiny řízení vymezených v § 85 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), účastníky řízení je tak na místě (na rozdíl od úpravy zakotvené § 6 z. s. ř.) označovat jako žalobce a žalovaný (§ 90 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), řečenému již dále odpovídá označování účastníků v rozhodnutí odvolacího soudu.3. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:- společnost byla založena 8. října 2012, zapsána do obchodního rejstříku 2. února 2013,- prvním jednatelem byl , Anonymizováno, , jenž byl zároveň společně s , Anonymizováno, a žalobcem společníkem (každý s podílem 70/210 na základním kapitálu), , Anonymizováno, byla vymazána 10. května 2016, u , Anonymizováno, byl k uvedenému dni zapsán obchodní podíl 140/210,- 18. listopadu 2015 žádal žalobce společnost o zaslání zápisů z valných hromad (konaných po převodu podílu , Anonymizováno, ), smluv a dalších dokumentů,- žádost o zaslání dokumentů byla opakována listinou bez data,- v květnu 2019 zaslal žalobce společnosti návrh dohody o ukončení účasti ve společnosti.4. Na takto ustaveném základě dospěl k závěru, že:- žalobcem tvrzený důvod pro zrušení jeho účasti ve společnosti, tedy to, že mu společnost neposkytuje potřebné informace, není možno považovat za tak závažný postup, jakým je zrušení jeho účasti ve společnosti /§ 205 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), dále jen „z. o. k.“/,- nečinnost společnosti vůči výzvám žalobce k poskytnutí informací nelze bez dalšího považovat za dlouhodobé a opakované znemožnění výkonu práv společníka,- není zřejmé, zda žalobce využil dalších (mírnějších) nástrojů, jak se svých práv společníka domoci (např. § 156 odst. 2 z. o. k.),- další tvrzení k dispozici neměl.5. Dodal, že ve věci jednal a věc rozhodl za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti řádně předvolaného žalobce, jenž se k jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Omluvu odkazující na prodělané onemocnění Covid-19, již soudkyně obdržela až po vyhlášení rozhodnutí, považoval soud prvního stupně za nikoli včasnou a nikoli důvodnou, neboť žalobce měl dostatek času k přípravě na předmětné jednání soudu i na to, aby se případně řádně a včas omluvil (a svou omluvu řádně doložil).6. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., procesně úspěšné společnosti přiznal na náhradě nákladů řízení částku 8 228 Kč sestávající z odměny zástupce za dva úkony právní služby po 3 100 Kč, dvou režijních paušálů po 300 Kč a 21 % DPH.7. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal žalobce odvolání, navrhuje, aby odvolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.8. Předně namítá, že postupem soudu prvního stupně, jenž ve věci jednal a věc rozhodl v jeho nepřítomnosti, bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. V době doručení předvolání (do jeho datové schránky) onemocněl nemocí Covid-19, zřejmě z důvodu, že je alergik, s těžkým průběhem (po dobu 3 týdnů měl vysoké horečky, situaci řešil izolací a samoléčbou); v té době tedy nebyl schopen vnímat a zpracovávat informace. Ke ztížení orientace přispěla i skutečnost, že se společností (či jejím jednatelem , Anonymizováno, – bratrem) vede řadu dalších soudních sporů. Neměl tak možnost reagovat na nikoli pravdivá tvrzení společnosti. Nadto se soud prvního stupně nikterak nevypořádal s tvrzením, že společnost nekoná valné hromady, což je další z důvodů proč na něm nelze spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval. Společnost navíc neplní své povinnosti zveřejňovat účetní závěrky ve sbírce listin obchodního rejstříku. Dalším důvodem pro zrušení jeho účasti ve společnosti je velmi vypjatý vztah právě s , Anonymizováno, (jednatelem a druhým společníkem), jejichž neshody vyústily v řadu soudních sporů.9. Pro případ, že by odvolací soud jeho odvolání nepovažoval za důvodné, žádá, aby v případě rozhodování nákladů řízení celého řízení byl s ohledem na jeho majetkovou situaci aplikován § 150 o. s. ř.10. Společnost se k podanému odvolání nevyjádřila.11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a shledal odvolání důvodným.12. Primárně se odvolací soud zabýval vyřešením odvoláním nastolené otázky, zda byly splněny podmínky § 101 odst. 3 o. s. ř., tedy zda měl soud prvního stupně prostor věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti odvolatele.13. Z obsahu spisu se podává, že dne 20. dubna 2021 se v době od 9.00 hod do 9.20 hod. konalo před soudem prvního stupně jednání, soud věc projednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobce (viz protokol na č. l. 40). Žalobci bylo předvolání k jednání doručeno (do jeho datové schránky fikcí) dne 26. března 2021 (viz potvrzení o dodání a doručení do datové schránky na č. l. 29). Dne 20. dubna 2021 v 8.15 hod kontaktoval žalobce telefonicky soud prvního stupně s omluvou a žádostí o odročení jednání s poukazem na prodělané onemocnění Covid-19 s tím, že se o nařízeném jednání dozvěděl až uvedeného dne; informace byla předána soudkyni v 10.00 hod. (viz záznam na č. l. 39). Totožného dne v 8.53 hod zaslal žalobce (ze své datové schránky) písemnou žádost o odročení jednání rovněž s poukazem na prodělané koronavirové onemocnění s nikoli lehkým průběhem (viz žádost na č. l. 36 a 37); k žádosti doložil potvrzení o prodělání nemoci ze dne 19. dubna 2021, z nějž se podává, že (PCR) test absolvoval dne 23. března 2021 s pozitivním výsledkem (viz potvrzení na č. l. 38).14. V nepřítomnosti účastníka řízení může soud věc projednat a rozhodnout – jak vyplývá z ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. – jen tehdy, byl-li účastník, který se nedostavil, řádně předvolán a nepožádal-li včas z důležitého důvodu o odročení jednání.15. Nejvyšší soud k výkladu § 101 odst. 3 o. s. ř. dospěl k následujícím závěrům:1/ Nepožaduje se, aby ten, kdo se k nařízenému jednání soudu omlouvá (a žádá o odročení jednání), svůj důvod neúčasti u jednání soudu také prokázal. K tomu, aby jeho omluva byla důvodná, postačuje, aby tvrdil takové skutečnosti, které jsou vzhledem ke své povaze způsobilé jeho účast u jednání soudu omluvit, tj. takové skutečnosti, které mu znemožňují zúčastnit se jednání a které jsou současně omluvitelné, přičemž důležitým důvodem způsobilým omluvit neúčast účastníka u jednání je podle ustálené judikatury zpravidla také jeho nemoc. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2000, sp. zn. 20 Cdo 2068/98, uveřejněné pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2013, sp. zn. 26 Cdo 3686/2013, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2005, sp. zn. 22 Cdo 2701/2004, dostupné shodně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz.2/ Dospěje-li soud k závěru, že důvod omluvy z jednání je důležitý, jednání odročí; v opačném případě může věc samu projednat i v nepřítomnosti účastníka či jeho zástupce. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. června 2012, sp. zn. 28 Cdo 1226/2012.3/ Důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, však nelze posuzovat bez přihlédnutí ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (v tomto případě zdravotní neschopnost), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojených. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. srpna 2008, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007, a usnesení Ústavního soudu ze dne 8. dubna 2009, sp. zn. II. ÚS 2778/08.4/ Ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. je normou s relativně neurčitou hypotézou (srov. formulaci z důležitého důvodu), neboť hypotéza právní normy zde není stanovena přímo právním předpisem, ale přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. V rámci posuzování důležitosti důvodu omluvy tak lze vedle existence lékařské zprávy o pracovní neschopnosti (předložené v této věci) zohlednit celou řadu skutečností významných pro rozhodnutí o tom, je-li omluva důvodná. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. září 2019, sp. zn. 22 Cdo 4496/2018.16. V poměrech projednávané věci se odvolací soud neztotožňuje se (shora uvedenými) závěry soudu prvního stupně vztahujícími se k žádosti žalobce o odročení jednání