7 Cmo 203/2021-404 — Vrchní soud v Praze

1. Z odůvodnění rozhodnutí se podává, že s návrhem navrhovatelek na zrušení zápisu o výmazu předmětné společnosti, obnovení její likvidace a jmenování likvidátora, účastníci souhlasili, neshoda mezi navrhovatelkami a účastníky se týkala osoby, jež by měla být likvidátorem. S ohledem na souhlasné stanovisko účastníků řízení a s ohledem na skutečnosti, soudu známé z jeho činnosti, soud neprováděl dokazování.2. V odůvodnění soud dále s odkazem na ustanovení § 3043 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. dovodil, že na věc je třeba aplikovat právní úpravu, danou obchodním zákoníkem.3. Dále soud uvedl: „Jelikož návrhu navrhovatelek ve věci samé/na zrušení zápisu o výmazu společnosti z obchodního rejstříku, obnovení její likvidace a jmenování jejího likvidátora/ nikdo neodporoval, soud mu za použití § 75b odst. 2 obch. zák., a to v souladu s § 169 odst. 2 o. s. ř. bez odůvodnění, vyhověl s tím, že likvidátorem jmenoval podle § 71 odst. 4 obchod. zák. osobu zapsanou v seznamu insolvenčních správců, a to z důvodů neshod navrhovatelek a účastníků ohledně volby osoby, která by měla být jmenována likvidátorem společnosti [každý z účastníků tohoto řízení /jak navrhovatelky, tak účastníci / navrhoval ke jmenování likvidátorem společnosti jinou/jiné osobu/osoby], když dospěl k závěru, že právě na základě těchto neshod mezi účastníky řízení vedeného v této věci /mezi navrhovatelkami na straně jedné a účastníky na straně druhé/ není na místě vyhovět žádnému z jejich návrhů na jmenování jimi navržené/navržených, odlišné/odlišných, osoby/osob ke jmenování likvidátorem společnosti, nýbrž naopak je v takovém případě žádoucí a vhodné jmenovat likvidátorem společnosti osobu zcela nezávislou a nestrannou. Proto soud rozhodl tak, jak ve výrocích I. a II. tohoto usnesení uvedeno.“4. Usnesení soudu prvního stupně napadli účastníci č.1/ až č.9/ včasným odvoláním. /Odvolací řízení, vedené k odvolání účastníků č.1/, č.4/, č.5/, č.6/, č.7/, č.8/, č.9/, bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno. /5. Odvolatelé nesouhlasili s postupem soudu, pokud soud o jmenování , Anonymizováno, likvidátorem rozhodl proto, že mezi navrhovatelem a účastníky nebyla na osobě likvidátora shoda. V dané souvislosti odvolatelé zdůraznili, že likvidace společnosti byla likvidací dobrovolnou, kdy původní likvidátor byl vybrán společníky společnosti v souladu s ustanovením § 71 odst. 1 obchodního zákoníku. Je zřejmé, že zákon dává jmenování likvidátora orgánem dotčené společnosti jednoznačně přednost, když ingerenci soudu v této věci připouští až tehdy, není-li likvidátor jmenován bez zbytečného odkladu. Odvolatelé vyjádřili s odkazem na dikci ustanovení § 71 odst. 3 obchodního zákoníku přesvědčení, že by měla být zachována kontinuita vlivu společníků na řízení celého procesu likvidace výběrem osoby, která by funkci likvidátora měla vykonávat. „Ingerence soudu v této věci je možná opět teprve tehdy, nejmenuje-li příslušný orgán likvidátora bez zbytečného odkladu.“ Navrhovatelé jsou přesvědčeni, že je třeba zachovat princip, že osoba likvidátora by měla být jmenována na základě shody uvnitř společnosti, přednost by měla dostat autonomie vůle společníků, respektive orgánů společnosti. Bezpochyby by tomu tak dle odvolatelů mělo být v případě dobrovolné likvidace. V dané souvislosti odvolatelé zdůraznili, že přes jejich aktivní přístup, kdy vznesli alternitavní návrh dvou kandidátů na osobu likvidátora, soud jmenoval osobu dle vlastního výběru, aniž pro to měl zákonné předpoklady. Odvolatelé jsou přesvědčeni, že navrhovatelky, jež nikdy nebyly společníky dané společnosti, nemají do vnitřních poměrů společnosti co mluvit. „Jejich nesouhlas s osobou likvidátora je proto naprosto bezpředmětný a nemůže být soudem brán v úvahu a sloužit jako důvod pro to, aby soud fakticky autoritativně vnutil jako likvidátora třetí osobu, a to zejména tehdy, když společníci jasně deklarovali, že si likvidátorem přejí jmenovat osoby jiné.“ Odvolatelé zdůrazňují, že navrhovatelky jsou ve vztahu k společnosti třetími osobami, neexistuje důvod, aby měly mít na jmenování likvidátora jakýkoli vliv. Rozhodnutí soudu v daném směru je nepřezkoumatelné ve smyslu ustanovení § 219a odst. 1 písm. b/ o. s. ř., když soud svůj postup konkrétně neodůvodnil, ve svém rozhodnutí se nijak nevypořádal s konkrétními návrhy účastníků na osobu likvidátora. Rozhodnutí soudu tak nevyhoví požadavkům ve smyslu ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř.6. Dále odvolatelé uvedli, že jelikož o nutnosti obnovení likvidace nebylo sporu a bod I. výroku nelze považovat za úspěch navrhovatelek, nelze v důsledku toho navrhovatelky považovat za v řízení zcela úspěšné a výrok o nákladech nemůže obstát. Odvolatelé navrhují zrušení rozhodnutí v napadeném rozsahu / bod II., III. výroku /.7. Navrhovatelky ve svém vyjádření k odvolání poukázaly na skutečnost, že nesouhlas odvolatelů s osobou likvidátora nemá věcné opodstatnění. Odvolatelé totiž neuvádějí žádný důvod nezpůsobilosti jmenovaného likvidátora vykonávat funkci. S odkazem na jednotlivá ustanovení § 71 obchodního zákoníku navrhovatelky vyjádřily přesvědčení o tom, že likvidátora podle ustanovení § 1 až 4 obchodního zákoníku jmenovat nelze, nastoupí proto dikce ustanovení § 71 odst. 7 obchodního zákoníku. A soud správně postupoval takto.8. Navrhovatelky zdůraznily, že návrh podaly proto, že se cítí být dlužnicemi společnosti. Dosud neznámý a nevypořádaný majetek společnosti představují byty, užívané navrhovatelkami za situace, že všechny soudy, které se tím zabývaly, dospěly k závěru, že převodní smlouvy mezi likvidovanou společností a účastnicí č.3/ jsou absolutně neplatné podle ustanovení § 22 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., a vlastnické právo k předmětným jednotkám svědčí likvidované společnosti. Navrhovatelky přitom do 31. 12. 2012 platily nájemné a zálohy na služby na účet účastnice č.3/. Dle přesvědčení navrhovatelek není účastnice č.3/ vhodným kandidátem na likvidátora společnosti , právnická osoba, pro enormní střet zájmů.9. V replice k vyjádření navrhovatelek k odvolání poukázali odvolatelé na skutečnost, že o likvidaci společnosti bylo rozhodnuto nikoli soudem, nýbrž rozhodnutím valné hromady dne 4. ledna 2007, tatáž valná hromada rozhodla o jmenování likvidátora. Jakmile bude obnovena společnost a dojde k obnovení orgánů, může valná hromada bez ingerence soudu svobodně rozhodnout, koho likvidátorem zvolí.10. K odvolání se navrhovatelky dále vyjádřily tak, že ve smyslu ustanovení § 75b odst. 2 obchodního zákoníku je jmenování likvidátora soudem povinnou součástí rozhodnutí, kterým se obnovuje likvidace. Obdobná úprava v daném směru vyplývá z dikce ustanovení § 209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.11. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v plném rozsahu podle ustanovení §§ 212, 212a o. s. ř. aniž za tím účelem nařizoval jednání /§ 214 odst. 2 písm. d/ o. s. ř./, a dospěl k závěru, že rozhodnutí nemůže obstát.12. I když odvolatelé ve svém odvolání výslovně napadli bod výroku II., III. rozhodnutí soudu prvního stupně, tak ale bod II. výroku souvisí s bodem I. výroku a oba výroky jsou ve vzájemné vazbě, a za napadené odvoláním je třeba považovat celé rozhodnutí soudu prvního stupně.13. Podle ustanovení § 75b odst. 2 o. s. ř. jestliže se zjistí dosud neznámý majetek po výmazu společnosti z obchodního rejstříku, rozhodne soud na návrh státního orgánu, společníka, věřitele nebo dlužníka o zrušení zápisu o jejím výmazu a obnovení likvidace společnosti nebo o jejím vstupu do likvidace a jmenuje likvidátora. Po právní moci rozhodnutí zapíše rejstříkový soud do obchodního rejstříku, že došlo k obnovení likvidace společnosti, a osobu likvidátora.14. Z usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 1154/2003 ze dne 25. 2. 2004 / R 43/2005 / se podává závěr, že „Účastníkem řízení o zrušení zápisu o výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku a o jejím vstupu do likvidace a jmenování likvidátora je ve smyslu § 75b odst. 2 obch. zák. , § 19 o.s.ř. části věty za středníkem a § 94 odst. 1 o.s.ř. i vymazaná obchodní společnost.“15. Lze konstatovat, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je stiženo vadou, spočívající v tom, že soud v řízení nerozhodoval ve vztahu k úplnému okruhu účastníků, tedy s úplným okruhem účastníků nejednal. Vymazaná společnost nefiguruje mezi účastníky řízení na rozhodnutích napříč spisem, nehovoří se o ní jako o přítomném či nepřítomném účastníkovi např. při jednání dne 6. srpna 2020 / protokol z jednání na č. l. 333, 334 /. Přitom o nutnosti jednat s úplným okruhem účastníků hovořil odvolací soud již ve svém rozhodnutí č. j. 7 Cmo 126/2014-62 ze dne 9. října 2014. Následným usnesení č. j. 80 Cm 16/2013-112 ze dne 23. ledna 2015 soud prvního stupně vymazanou společnost jako dalšího účastníka do řízení nepřibral. Nepřibral ji ani žádným dalším rozhodnutím.16. Dále je třeba říci, že kdo má být účastníkem daného řízení, bude i účastníkem odvolacího řízení v dané věci, a to na základě odvolání kohokoli z účastníků řízení. Byť v daném případě soud zastavil odvolací řízení