2 Cmo 211/2021-321 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobce , Anonymizováno, (původně pod obchodní firmou einsolvence, v. o. s.), insolvenční správce dlužníka , Anonymizováno, , se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“), domáhal proti žalovaným zaplacení částky 19 657 074,50 Kč z důvodu, že žalovaní byli jednateli dlužníka , Anonymizováno, (dále též „dlužník“), na kterého byl dne 22. 5. 2009 prohlášen konkurs. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaní nejednali v souladu s principem péče řádného hospodáře, byli proto povinni podle § 135 odst. 1 a 2 a § 194 odst. 5 obchodního zákoníku nahradit škodu, která na majetku dlužníka vznikla.2. Soud v bodu I. výroku rozsudku ze dne 22. 10. 2015 uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně do majetkové podstaty dlužníka , Anonymizováno, . částku 9 826 490,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V bodu II. výroku zamítl žalobu v rozsahu zaplacení 9 830 583,80 Kč. V bodu III. výroku žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení. V bodu IV. výroku uložil žalovaným povinnost zaplatit České republice - Městskému soudu v Praze společně a nerozdílně soudní poplatek ve výši 393 060 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V bodu V. výroku uložil žalobci povinnost zaplatit České republice - Městskému soudu v Praze na náhradě nákladů řízení 39 107,32 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V bodu VI. výroku uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně České republice - Městskému soudu v Praze na náhradě nákladů řízení 39 107,32 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Rozsudek byl odůvodněn.3. Žalovaní podali proti rozsudku včas společné odvolání a navrhli rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání bylo odůvodněno.4. V prvé řadě se odvolací soud zabýval rozsahem odvolání. V bodu II. výroku rozsudku byla žaloba zamítnuta, přičemž nikdo se nemůže odvolat ve svůj neprospěch. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že odvolání žalovaných směřují proti výroku ve věci samé v bodu I. výroku (proti výroku o zaplacení 9 826 490,70 Kč), a z toho důvodu jsou dotčena i rozhodnutí o nákladech řízení obsažená v bodech III. až VI. výroku rozsudku.5. Odvolací soud bez nařízení jednání [§ 214 odst. 1 písm. b) a d) o. s. ř.] v prvé řadě zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení o odvoláních žalovaných proti rozsudku podle § 104 odst. 1 o. s. ř. v návaznosti na § 211 o. s. ř. a dospěl k závěru, že tomu tak není.6. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci (podmínky řízení).7. Podle § 104 odst. 1 první věty o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.8. Žalobce podával žalobu v postavení insolvenčního správce dlužníka , Anonymizováno, a jak plyne z insolvenčního rejstříku, konkurs na majetek dlužníka byl zrušen usnesením č. j. MSPH 93 INS 4402/2008-B-113 ze dne 8. 11. 2017 (tedy v průběhu odvolacího řízení), toto usnesení nabylo právní moci dne 24. 11. 2017. Usnesením č. j. MSPH 93 INS 4402/2008-B-117 ze dne 12. 12. 2017 byla , Anonymizováno, . zproštěna funkce insolvenční správce, toto usnesení nabylo právní moci dne 28. 12. 2017. V souladu s § 312 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) byl dlužník , Anonymizováno, vymazán z obchodního rejstříku dne 28. 8. 2019.9. Z uvedených skutečností plyne, že s ohledem na skončené insolvenční řízení již neexistuje majetková podstata, do které by mohla být vyplacena částka 9 826 490,70 Kč a žalobce již není insolvenčním správcem, tudíž nemá dispoziční oprávnění k majetku dlužníka. Žalobce žalobou neuplatnil své právo, nýbrž právo dlužníka. Sám dlužník – společnost , Anonymizováno, již neexistuje. Z uvedených důvodů nejsou dány podmínky pro rozhodování o uvedeném nároku neexistující společnosti. Jedná se o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, odvolací soud proto analogicky dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek v rozsahu dotčeném odvoláním zrušil a zastavil podle § 221 odst. 1 písm. c) a § 104 odst. 1 o. s. ř. řízení v části o zaplacení 9 826 490,70 Kč.10. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 146 odst. 1 písm. b) a § 150 o. s. ř.11. Co se týče části předmětu řízení o zaplacení 9 826 490,70 Kč, ve které bylo řízení zastaveno, žalobce toto zastavení řízení nezavinil, a nebyla vzata zpět žaloba pro chování žalovaného. Nejsou splněny podmínky pro aplikaci § 146 odst. 2 o. s. ř. (speciální úpravy ve vztahu k obecné úpravě obsažené v odst. 1 § 146 o. s. ř.), z toho důvodu je v této části nutno postupovat podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.12. Ohledně části předmětu řízení o zaplacení 9 830 583,80 Kč, ve které byla žaloba insolvenčního správce zamítnuta, by bylo namístě rozhodnout ve prospěch žalovaných dle § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na poměrný úspěch žalovaných, nicméně odvolací soud dospěl k závěru, že jsou v této části předmětu řízení dány podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř.13. Podle § 150 o. s. ř. Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.14. Jak již odvolací soud uvedl, žalobce neuplatnil žalobou svůj nárok, nýbrž nárok již neexistujícího dlužníka. Pokud by insolvenční řízení dlužníka ještě trvalo, případná náhrada nákladů, kterou by byl povinen platit žalobce – insolvenční správce – by se uspokojovala z majetkové podstaty (viz § 40a insolvenčního zákona). To již není možné, odvolací soud proto nepřiznal žalovaným právo na náhradu nákladů řízení v části , ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení 9 830 583,80 Kč.