2 Cmo 250/2021-93 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou došlou soudu prvního stupně dne 9. 4. 2019, ve znění jejího upřesnění a doplnění ze dne 30. 4. 2019 se žalobkyně domáhá proti žalovanému zaplacení částky 1 080 151 Kč s 9% úrokem z prodlení od 5. 4. 2019 do zaplacení. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 8. 3. 2016 smlouvu o výkonu funkce, která byla doplněna dodatkem ze dne 27. 7. 2017. Rozhodnutím jediného společníka žalobkyně byl žalovaný z funkce odvolán dne 23. 2. 2018. Smlouva však nebyla schválena postupem předvídaným ustanovením § 59 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále jen "ZOK"]. Pokud prezident jediného společníka žalobkyně , Anonymizováno, , IČO , IČO, (dále jen „, Anonymizováno, .“) , Anonymizováno, na smlouvě a jejím dodatku o své vůli a bez souhlasu statutárního orgánu jediného společníka uvedl, že „jediný společník společnosti potvrzuje schválení této smlouvy“, jednal tak zjevně nepravdivě a nad rámec svých oprávnění. Dodatek č. 1 byl nadto žalobkyni předložen až v dubnu 2018. Od data jeho údajného uzavření si žalovaný nadále nechal vyplácet odměnu v původní výši 39 000 Kč a až ve chvíli, kdy mu bylo známo, že z funkce bude odvolán, si vyplácí údajný rozdíl z odměn od 1. 8. 2017 do 31. 12. 2017 v odměně za měsíc leden 2018. Žalobkyně namítla, že činnost žalovaného v pozici statutárního orgánu žalobkyně zcela zřejmě přispěla k jejímu nepříznivému hospodářskému výsledku. Podrobně popsala jednotlivá jednání žalovaného, která podle ní byla proti zájmům žalobkyně, s tím, že těmito se žalovaný na její úkor sám obohatil či obohatil jemu spřízněné osoby. Žalobkyně dále uvedla, že hospodaření žalovaného u žalobkyně vykazuje značné nesrovnalosti, co se týče prostředků v pokladně žalobkyně. Odkázala na ustanovení § 52 odst. 2 ZOK s tím, že na žalovaném bylo, aby prokázal, že náklady, které vynaložil za žalobkyni, byly vynaloženy účelně a s péčí řádného hospodáře. Vzhledem k tomu, že výkon funkce žalovaným zcela zřejmě a v mnoha případech i zjevně úmyslně směřoval ke zhoršování hospodářského výsledku žalobkyně, je podle ní po právu nárok na vydání plnění jemu poskytnutého dle smlouvy o výkonu funkce. Za období od dubna 2016 do února 2018, kdy byl žalovaný z funkce odvolán, mu byla na odměnách vyplacena částka 1 080 151 Kč, přičemž mu náleželo i další plnění jako užívání služebního vozidla pro osobní účely a další požitky. Žalobkyně opakovaně žalovaného vyzývala k odůvodnění jednotlivých výdajů či jednání, avšak žádnou adekvátní reakci neobdržela.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Učinil nesporným, že se žalobkyní uzavřel dne 8. 3. 2016 smlouvu o výkonu funkce, která byla upravena dodatkem č. 1 ze dne 27. 7. 2017, a že funkci jednatele žalobkyně vykonával v době od 1. 9. 2013 do 23. 2. 2018. Za nesprávnou označil domněnku žalobkyně o tom, že smlouva nebyla schválena postupem podle § 59 odst. 2 ZOK, neboť k jejímu schválení došlo rozhodnutím jediného společníka žalobkyně ČSH z. s. ze dne 6. 3. 2016, jehož statutárním orgánem byl od 6. 2. 2016 do 31. 1. 2018 Radek Bendl. Na pravdě se nezakládá, že dodatek č. 1 ke smlouvě byl předložen až v dubnu 2019, neboť předložen a předán byl dne 21. 3. 2018 při předávání účetnictví , Anonymizováno, , krizovému manažerovi jediného společníka. Žalovaný odmítl tvrzení žalobkyně o tom, že jeho činnost v pozici jejího statutárního orgánu zcela zjevně přispěla k nepříznivému hospodářskému výsledku žalobkyně, a k jednotlivým jednáním, jak v žalobě byly tvrzeny, se podrobně vyjádřil. Podle žalovaného nelze aplikovat ustanovení § 61 odst. 2 ZOK, neboť všechna jeho obchodní rozhodnutí v pozici jednatele žalobkyně byla učiněna vždy s péčí řádného hospodáře.3. Podáním ze dne 25. 2. 2020 žalovaný sdělil, že vůči žalobkyni eviduje pohledávku vztahující se k výkonu funkce jejího jednatele a že tuto uplatňuje k započtení jako procesní obranu pro případ, že by soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je po právu. Uvedl, že pohledávka za žalobkyní mu vznikla z titulu konkurenční doložky, konkrétně jako peněžité vyrovnání odpovídající sjednanému zákazu konkurence, a to za období březen 2018 až listopad 2018. Výše tzv. odstupného dle odst. 9.3. smlouvy o výkonu funkce činí dvojnásobek měsíční odměny žalovaného podle smlouvy (128 000 Kč za kalendářní měsíc), a tedy žalovanému za jím uvedené období náleží částka 1 152 000 Kč. Z této částky žalovaný k započtení uplatnil částku 1 080 151 Kč a případně „přirostlé příslušenství“.4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 080 151 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % z této částky ročně od 5. 4. 2019 do zaplacení (výrok I.) a dále povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 141 867 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku uvedl, že se nejdříve zabýval posouzením, zda byla smlouva o výkonu funkce ze dne 8. 3. 2016, včetně jejího dodatku č. 1 ze dne 27. 7. 2017 uzavřena platně, neboť nárok žalobou uplatněný vychází právě z této smlouvy, potažmo jejího dodatku č. 1, a žalobkyně platnost smlouvy zpochybnila. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 59 odst. 1 až 4 ve spojení s § 1 odst. 2 ZOK, podle kterých k platnému uzavření smlouvy o výkonu funkce je třeba naplnění dvou předpokladů, a to uzavření smlouvy v písemné formě a schválení valnou hromadou, resp. v daném případě jediným společníkem žalobkyně. Totéž platí i pro všechny dodatky smlouvy, jimiž se tato mění. Podle soudu prvního stupně však v projednávané věci nebyl naplněn první výše uvedený předpoklad, když smlouva o výkonu funkce nebyla platně písemně uzavřena, neboť neobsahuje podpisy obou smluvních stran. Smlouva je opatřena pouze podpisem žalovaného, a to v místě, kde ji má žalovaný podepsat jako smluvní strana. Za žalobkyni je posuzovaná smlouva opatřena pouze jejím razítkem, nikoli však podpisem osoby oprávněné za ni jednat. Smlouva o výkonu funkce tak nebyla platně uzavřena, když chybí projev vůle žalobkyně. Na tomto závěru nic nemění ani „skutečnost, byl-li žalovaný oprávněn podepsat tuto smlouvu i za žalobkyni (jak se může podávat např. z čl. 1 odst. 1.7. této smlouvy)“. V takovém případě by musela být smlouva ze strany žalovaného podepsána dvakrát, když poprvé by ji žalovaný podepisoval sám za sebe a podruhé by ji podepsal za žalobkyni jako osoba k tomu pověřená. Takto bylo ostatně postupováno při uzavírání dodatku č. 1 smlouvy. I tento dodatek je však neplatný, neboť jeho obsahem je změna obsahu smlouvy o výkonu funkce, přičemž platí, že je-li neplatná smlouva, jsou spolu s ní neplatné i všechny pozdější dodatky, jimiž se tato mění. S ohledem na neplatnost smlouvy, včetně jejího dodatku, soud prvního stupně posuzoval, zda žalobkyni nárok na vydání odměny podle této smlouvy žalovanému poskytnuté nesvědčí z titulu bezdůvodného obohacení. Odkázal přitom na ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. a konstatoval, že žalobkyně žalovanému vyplácela na základě smlouvy o výkonu funkce odměnu ve výši 39 000 Kč, resp. ve výši 64 000 Kč od 1. 8. 2017. Vzhledem ke zjištěné neplatnosti smlouvy posoudil soud prvního stupně výkon funkce vykonávané žalovaným jako bezplatný a uzavřel, že vyplacení odměny žalobkyní žalovanému představuje plnění, o které se žalovaný na její úkor bezdůvodně obohatil, přičemž mu vznikla povinnost toto plnění vrátit. Žalobě bylo proto vyhověno, a to včetně úroku z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení, když ho žalobkyni nevydal ani do data jí určeného, tj. do 3. 4. 2019. Pokud jde kompenzační námitku, tuto soud prvního stupně neshledal důvodnou, neboť žalovaný ji uplatnil z titulu nároku na odměnu za dodržování konkurenční doložky sjednané ve smlouvě o výkonu z funkce, která však nebyla platně uzavřena. Žalovanému tak z této smlouvy nevznikl žádný nárok, který by proti nároku žalobkyně mohl uplatnit. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého přiznal úspěšné žalobkyni právo na jejich náhradu v rozsahu úkonů, jak v odůvodnění rozsudku jsou specifikovány.5. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním, ve kterém navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rozsudek je podle žalovaného překvapivým rozhodnutím ve smyslu ustálené judikatury. K tomu žalovaný uvedl, že závěry soudu prvního stupně, na nichž rozsudek spočívá, nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu soudu a přednesených tvrzení účastníků předvídat. Platnost smlouvy o výkonu funkce byla soudem prvního stupně posuzována s ohledem na dodržení zákonem stanoveného požadavku na její formu, kterou však žádný z účastníků nezpochybňoval, a neplatnost smlouvy z toho důvodu nebyla žádným z účastníků tvrzena. Soud prvního stupně neseznámil účastníky se svým odlišným právním názorem a nedal jim možnost se k domnělé neplatnosti smlouvy vyjádřit. Účastníci tak nevěděli, že soud na věc nahlíží jinak, a nemohli k tomu v rámci řízení přizpůsobit své právní a skutkové námitky. Žalova