2 Cmo 79/2022-749 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení ve věci shora uvedené (výrok I.), uložil žalobci, aby zaplatil prvnímu žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 154 105,60 Kč (výrok II.) a aby zaplatil žalovanému ad 2/ na náhradu nákladů řízení částku 1 000 Kč (výrok III.). Výrok o zastavení řízení se opírá o ust. § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, a o skutečnost, že žalobce neuhradil soudní poplatek ze žaloby podané v této věci. Výroky o náhradě nákladů řízení vycházejí z toho, že žalobce tím, že neuhradil soudní poplatek, zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Proto soud postupoval podle § 146 odst. 2 první věta o. s. ř. a přiznal žalovaným náhradu nákladů řízení proti žalobci. Při tom žalovanému ad 1/ přiznal náhradu nákladů právního zastoupení za jeden hlavní úkon právní služby spočívající v převzetí věci právním zástupcem. V případě žalovaného ad 2/ přiznal náhradu nákladů vzniklých úhradou soudního poplatku za odvolání tohoto žalovaného proti usnesení soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalobce, co se týká výroků o náhradě nákladů řízení, a navrhuje změnu těchto výroků napadeného usnesení tak, že náhrada nákladů řízení nebude přiznána žádnému z účastníků. Domnívá se, že žalovanému ad 1/ žádné náklady řízení nevznikly a že soud měl postupovat podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. K zastavení řízení může dojít i pro nezaplacení soudního poplatku. Při tom soud přistupuje k vybírání soudního poplatku ještě před tím, než doručuje žalobu žalované straně a tedy před tím, než je vytvořen procesně právní vztah mezi účastníky řízení. Proto také obvykle v této fázi řízení žalované straně žádné náklady nevznikají. Odkazuje při tom na odbornou literaturu. I kdyby bylo namístě postupovat podle § 146 odst. 2 první věta o. s. ř. bylo by namístě náhradu nákladů řízení moderovat podle § 150 o. s. ř. Ohledně žalovaného ad 2/ namítá, že ten v odvolacím řízení proti usnesení o nařízení předběžného opatření neuspěl a byl to naopak žalobce, kdo byl v tomto odvolacím řízení úspěšný.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].4. Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně žalovaným žalobu podanou v této věci nedoručoval. Obsah spisu neskýtá žádnou odpověď na otázku, jak se žalovaný ad 1/ o tomto řízení dozvěděl. Přesto se dne 16. 11. 2016 k soudu prvního stupně dostavila substituční zástupkyně žalovaného ad 1/, předložila plnou moc ze dne 10. 11. 2016 udělenou žalovaným ad 1/ jeho stávajícímu právnímu zástupci a substituční plnou moc ze dne 15. 11. 2016 a nahlédla do spisu. Žalovaný ad 2/ se o tomto řízení dozvěděl prostřednictvím usnesení soudu prvního stupně ze dne 23. 3. 2017, č. j. 7 Cm 146/2016-87, kterým bylo vůči němu a dále vůči společnosti , Anonymizováno, , nařízeno předběžné opatření. Žalovaný ad 2/ se proti tomuto usnesení odvolal. Odvolací soud usnesením ze dne 30. 10. 2017, č. j. 2 Cmo 142/2017-158 usnesení soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření potvrdil. Žalovaný ad 2/ uhradil za toto odvolání soudní poplatek ve výši 1 000 Kč.5. Řízení v této věci bylo zahájeno okamžikem, kdy žaloba podaná žalobcem došla soudu prvního stupně (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 79 odst. 3 o. s. ř. soud žalobu doručí ostatním účastníkům řízení. Doba, do které se tak má stát, ovšem výslovně zákonem určena není. V soudní praxi se tak děje pravidelně až tehdy, kdy je zřejmé, že žaloba je projednatelná. To znamená po té, kdy je zřejmé, že řízení nestojí v cestě žádné neodstranitelné překážky, že žaloba nemá nedostatky odstranitelné, že je vyřešen problém vybírání soudních poplatků, že je vyřešena otázka případného zastupování žalobce soudem ustanoveným zástupcem, a kdy jsou vyřešeny případné další problémy, bez kterých není možné přistoupit k projednání žaloby a rozhodnutí o ní. Okolnost, že je nutno nejprve mít jistotu o projednatelnosti žaloby, je zvláště výrazně patrná z předpisu § 114b o. s. ř. Je přece zcela vyloučené, aby mohlo být v řízení na základě fikce uznání vyhověno žalobě, která je k projednání tak či onak nezpůsobilá. Přesto nelze zcela vyloučit, že soud z nějaké příčiny, byť třeba i jen nedopatřením, přesto doručí žalobu ostatním účastníkům řízení ještě před tím, než jsou překážky postupu řízení odstraněny.6. Nelze tedy říci, že by před tím, než je žaloba doručena ostatním účastníkům řízení, neexistoval mezi žalobcem a ostatními účastníky procesně právní vztah. Žalovaní se stávají účastníky řízení v tomto postavení již podáním žaloby k soudu, i když o této okolnosti jim zpravidla ještě není nic známo. Je ovšem také pravdou, že do té doby, než soud doručením žaloby dá ostatním účastníkům řízení najevo, že nic nebrání projednání konkrétní žaloby, nemají ostatní účastníci žádný důvod s ohledem na ochranu jejich procesních zájmů činit nevyžádané procesní úkony. Nepodaří-li se problémy spojené s podáním žaloby odstranit a návrh je soudem odmítnut anebo je řízení hned zpočátku zastaveno pro neodstraněné nebo neodstranitelné překážky řízení, byla by jakákoliv stanoviska k věci samé zcela bez procesního významu. Jinak je tomu samozřejmě tehdy, jestliže je řízení zastaveno až po té, kdy již řízení efektivně probíhá.7. Dojde-li z jakékoliv příčiny k zastavení řízení, je základním předpisem o náhradě nákladů řízení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., podle kterého nemá právo na náhradu nákladů právo žádný z účastníků řízení. Jsou-li však dány speciální podmínky § 146 odst. 2 o. s. ř., je nutno dát přednost aplikaci tohoto ustanovení. V této speciální souvislosti je pak ustálená judikatura zcela zajedno v tom, že zavinění zastavení řízení je na tom účastníku řízení, pro jehož procesní postup byl soud nucen řízení zastavit. V každém případě platí, že dojde-li k zastavení řízení, je tím vyřazena možnost rozhodovat o náhradě nákladů řízení podle výsledku řízení, nýbrž je nezbytné se přiklonit k některé z variant, které se nabízejí z § 146 o. s. ř. Použití § 150 o. s. ř., jehož se žalobce v projednávaném odvolání dovolává, není pochopitelně vyloučeno ani za podmínek, kdy je obecně namístě použít § 146 odst. 2 o. s. ř.8. V podmínkách tohoto řízení je potom zřejmé, že to byl žalobce, kdo procesně zavinil, že řízení muselo být zastaveno.9. Literatura, na kterou žalobce v odvolání odkazuje, to znamená Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluver (ČR), 2016 skutečně výslovně uvádí: Soud zpravidla přistupuje k výběru soudního poplatku před doručením žaloby žalovanému, tedy před vytvořením procesně právního vztahu mezi účastníky řízení. Žalovanému tak náklady řízení obvykle v této fázi řízení nevznikají, pokud ano, je na místě postup dle § 146 odst. 1 písm. b). Existují však literární názory zcela opačné. Drápal, L., Bureš J. a kol. Občanský soudní řád I, II. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 989 uvádí mezi příklady situace, kdy žalobce zavinil, že řízení muselo být zastaveno rovněž ten případ, „že nezaplatil soudní poplatek“.10. Odvolací soud se přiklání rozhodně k tomu, že při zastavení řízení z důvodu, který svým procesním způsobem vyvolá jeden z účastníků řízení, nelze postupovat podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. s ohledem na poměr předpisu obecného a speciálního ve vztahu k § 146 odst. 2 o. s. ř. To literatura zmíněná žalobcem v odvolání nerespektuje. Nelze nezmínit ani možnost, jakkoliv ne příliš častou, že soud doručí žalobu žalované straně ještě před tím, než žalobu vyřídí poplatkově, například před tím, než je pravomocně rozhodnuto o návrhu na přiznání poplatkové úlevy podle § 138 o. s. ř. Obdrží-li žalovaný od soudu žalobu, musí se nezbytně domnívat, že jde o žalobu již projednatelnou a potom přece nutně musí zformulovat svoji obranu, aniž by to bylo možné považovat za jakkoliv předčasné. Je-li k vyjádření k žalobě soudem dokonce vyzván, platí to tím spíše. Je-li výzva k vyjádření spojena podle § 114b o. s. ř. dokonce s hrozbou fikce uznání, pak žalovaná strana svým vyjádřením odvrací katastrofu. Nepřiznat žalované straně za těchto okolností náhradu nákladů řízení, jejichž nezbytnost je v takovém případě očividná, je nepředstavitelné. Ovšem ani stanovisko obsažené v komentáři vydavatelství C. H. Beck, jakkoliv je správné, nelze interpretovat tak, že důsledkem je vždy a za jakýchkoliv okolností povinnost k náhradě nákladů řízení na straně žalujícího.11. Jak již bylo objasněno shora, jsou ovšem před tím, než lze žalobu projednat a rozhodnout o ní, jakékoliv procesní úkony zatím nadbytečné a ostatní účastníci je činí s rizikem, že pro dané řízení zůstanou zcela bez významu. Potom ovšem nelze takové procesní úkony považovat za nezbytné k bránění práva v daném řízení, nelze potom o nutný náklad řízení, a tedy nelze takové nadbytečné náklady řízení ani přiznat k náhradě, ledaže by následně došlo na meritorní projednávání žaloby. Až tím by se stal