5 Cmo 38/2022-173 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 14. 11. 2019 se společnost , Anonymizováno, IČO , IČO, (dále jen „původní žalobkyně“) domáhala proti žalovanému zaplacení částky 20 000 Kč se 6% úrokem z této částky od 1. 11. 2019 do zaplacení, s odměnou ve výši 67 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. od 1. 11. 2019 do zaplacení. Jak původní žalobkyně uvedla, je řádnou majitelkou směnky vystavené v Praze dne 30. 9. 2019, kterou se žalovaný zavázal zaplatit dne 31. 10. 2019 částku 20 000 Kč. Směnka na ni byla indosována její původní majitelkou společností , Anonymizováno, ., IČO , IČO, . Na výzvu k zaplacení směnky ze dne 4. 11. 2019 žalovaný nereagoval a na směnku ničeho nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 2. 6. 2020, ve kterém namítl, že směnku nikdy nepodepsal. Z toho důvodu navrhl zamítnutí žaloby.3. Usnesením ze dne 5. 10. 2021, č. j. 49 Cm 164/2019-122, soud prvního stupně postupem podle ustanovení § 107a o. s. ř. připustil, aby na místo původní žalobkyně do řízení vstoupil , Jméno žalobce, , narozený dne , Anonymizováno, .4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu o zaplacení částky 20 000 Kč se 6% úrokem ode dne 1. 11. 2019 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 67 Kč zamítl (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 15 400 Kč (výrok II.) a státu na účet Městského soudu v Praze náhradu nákladů řízení ve výši 13 471 Kč (výrok III.) a řízení zastavil co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně ode dne 1. 11. 2019 (výrok IV.). V odůvodnění rozsudku uvedl, že odborné závěry znalce , Anonymizováno, v jím vypracovaném znaleckém posudku ze dne 30. 9. 2022 má za logicky přesvědčivé. Konstatoval, že v tomto posudku znalec uzavřel, že je pravděpodobnější, že sporný podpis žalovaného na směnce je padělek, než že by to byl pravý podpis žalovaného. Žalobce tak neunesl své důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu výstavce na směnce, když ze znaleckého posudku vyplývá, že směnka je padělek a nejedná se o pravý podpis žalovaného, což znalec potvrdil i při svém výslechu. Další listiny předložené v kopii žalobcem nejsou průkazné a v řízení ani nevyšlo najevo, že by mezi účastníky existoval smluvní vztah, který by směnka zajišťovala. Kauzální vztah vzhledem k indosaci směnky není nadto relevantní. K navrženému daktyloskopickému zkoumání směnky soud prvního stupně nepřistoupil, neboť i v případě prokázání, že žalovaný směnku „osobně držel“, by se nejednalo o důkaz o tom, že ji podepsal. Žalovaný ani nezpochybňoval, že mu směnka byla žalobcem předložena, nýbrž popřel její podpis. Pokud jde o výpovědi svědků , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , tyto nejsou podle soudu prvního stupně věrohodné. Jednak bylo prokázáno, že v den podpisu směnky 30. 9. 2019 byl žalovaný na dovolené v zahraničí, přičemž svědci neuvedli, že by se směnka podepisovala v jiný den a z jakého důvodu. Žalobce začal až po výslechu svědků tvrdit, že směnka byla podepsána dříve, než v den na ní uvedený, a to dokonce již v roce 2014. To podporuje skutečnost, že se směnkou bylo účelově manipulováno. Podle soudu prvního stupně lze dovodit, že jednatel remitenta má zájem, aby platil výstavce, jinak by se nabyvatel směnky mohl domáhat plnění přímo po remitentovi. Na základě uvedeného soud prvního stupně uzavřel, že žalobce nepředložil směnku, která by obsahovala všechny zákonné náležitosti, a byl by na ní uveden pravý podpis výstavce. Nemůže se tak jednat o platnou směnku, ze které by žalovaný byl zavázán. Z toho důvodu byla žaloba zamítnuta a žalobci byla uložena povinnost zaplatit podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve sporu úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení v rozsahu odměny za právní zastoupení žalovaného a paušálních náhrad hotových výdajů. Podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný dále zavázán k náhradě nákladů řízení státu v rozsahu znalečného za vypracovaný znalecký posudek a za výslech znalce. Výrok IV. rozsudku o zastavení řízení v rozsahu úroku z prodlení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť žalobce vzal v tomto rozsahu žalobu zpět dříve, než soud začal jednat ve věci samé.5. Žalobce podal proti rozsudku včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho změnu tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobci částku 20 000 Kč se 6% úrokem z této částky od 1. 11. 2019 do zaplacení a se směnečnou odměnou ve výši 67 Kč a dále povinnost nahradit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Soudu prvního stupně vytkl, že nevydal směnečný platební rozkaz, čímž žalobce ochudil o koncentrovanou podobu řízení, poškodil jeho procesní práva a porušil zásadu rovnosti mezi účastníky. V odůvodnění rozsudku přitom nebylo vysvětleno, z jakého důvodu nebylo možno návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu vyhovět, když žalobcem byla v prvopise předložena směnka, o jejíž pravosti nebylo pochyb. V této souvislosti žalobce považuje za zásadní, že břemeno tvrzení i břemeno důkazní by v případě vydání směnečného platebního rozkazu tížilo nikoli jeho, nýbrž žalovaného. I námitku, resp. tvrzení o tom, že směnka nebyla žalovaným podepsána, by tak byl povinen prokázat sám žalovaný. Pokud by tedy soud prvního stupně respektoval základní pravidla směnečného řízení a na počátku směnečný platební rozkaz vydal, pak by na základě závěrů znaleckého posudku nikdy nemohl rozhodnout ve prospěch žalovaného. Žalobce dále namítl, že soud prvního stupně své rozhodnutí opřel pouze a jenom o znalecký posudek , Anonymizováno, , přičemž tak učinil zcela automaticky a nekriticky, bez použití vlastních úvah. S argumenty, které žalobce vznesl proti znaleckému posudku v podání ze dne 8. 3. 2022, se soud prvního stupně vůbec nevypořádal a ve svých úvahách neuvedl, proč tak neučinil. Důvody, pro které ke znaleckému posudku nebylo možno přihlížet, žalobce v podaném odvolání zopakoval a setrval na vypracování buď nového či revizního znaleckého posudku. Soud prvního stupně se nevypořádal ani s dalšími tvrzeními a důkazy, které žalobce uplatnil v podání ze dne 16. 7. 2021 a následně před vynesením rozsudku. Žalobce setrval na tom, že směnka byla vystavena a podepsána žalovaným. Kdy k tomu došlo, není přitom pro daný spor podstatné, stejně jako nejsou podstatné okolnosti, za nichž k vystavení směnky došlo, kde se tak stalo, zda směnka byla směnkou vyplněnou nebo blankosměnkou, s jakými vyplněnými či nevyplněnými údaji byla vystavena atd. V daném případě byl údaj o datu vystavení směnky uveden jinak, než by odpovídalo skutečnosti, tzn., že tento údaj byl simulovaný. Pokud tedy žalovaný operoval tím, že v den uvedený na směnce jako den jejího vystavení byl na dovolené, nemá to žádnou relevanci. Podle žalobce nebylo nadto z důvodů jím podrobně uvedených ani prokázáno, že by žalovaný byl dne 30. 9. 2019 na dovolené v zahraničí. Simulace data vystavení směnky pak vůbec nic nevypovídá o tom, že by snad s ní mělo být „manipulováno“, jak se soud prvního stupně snaží nepatřičně uzavřít v bodu 13. odůvodnění rozsudku. Žalobce uzavřel, že soud prvního stupně učinil na podkladě důkazů, které v řízení byly provedeny, zcela nepřiléhavé skutkové závěry a v návaznosti na to vadné právní závěry, když byl veden buď nepřezkoumatelnými anebo zcela zmatečnými právními úvahami.6. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil.7. Odvolací soud, aniž by ve věci konal jednání (§ 214 odst. 2 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a to pouze v jeho výrocích I., II. a III., neboť z obsahu odvolání (§ 43 ve spojení s § 211 o. s. ř.) je zřejmé a nepochybné, že výrok IV. o částečném zastavení řízení v rozsahu úroku z prodlení na základě částečného zpětvzetí žaloby nebyl žalobcem napaden. Rozsudek byl odvolacím soudem přezkoumán i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přičemž přihlíženo bylo i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.),8. Podle čl. I. § 78 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“), je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Podle čl. I. § 28 odst. 1 ZSŠ se přijetím směnky cizí směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti. Není-li směnka zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49. Podle čl. I. § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat: 1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, 2. šestiprocentní úroky ode dne splatnosti, 3. útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty, 4. odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.9. Podle čl. I. § 11 odst. 1 ZSŠ lze každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, převést indosamentem (rubopisem). Podle čl. I. § 14 odst. 1 ZSŠ se indosamentem převádějí všec