7 Cmo 261/2022-49 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze (dále též jen soud) rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že žalobkyni se osvobození od soudního poplatku nepřiznává.2. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žalobkyně se domáhá zaplacení částky 80 067 000 Kč s příslušenstvím, a to z důvodu způsobení škody žalobkyni žalovaným 1., která je rozdílem mezi cenou nabízenou za pozemky žalované ve výši 220 000 000 Kč a jejich aktuální hodnotou dle znaleckého posudku odpovídající 139 933 000 Kč, tj. celkem 80 067 000 Kč, z důvodu, že nebyl prodej těchto pozemků přes to, že bylo akcionářskou smlouvou dohodnuto, že bude realizován, uskutečněn žalovaným 1., jakožto členem představenstva žalobkyně, a to za situace, kdy tento byl ovlivněn žalovaným 2., tudíž žalovaný 2. způsobil žalobkyni újmu ve stejném rozsahu.3. Soud uvedl, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 400 670 Kč a že žalobkyně požádala, aby jí bylo přiznáno osvobození od soudního poplatku v plném rozsahu, případně v částečném rozsahu dle uvážení soudu, že žalobkyně byla vyzvána k doložení vyplněného „Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků“ (dále i „Prohlášení“).4. Soud též konstatoval, že žalobkyně v Prohlášení uvádí, že nemá žádné příjmy, negeneruje zisk, uvádí též, že jí (jejímu zákonnému zástupci) přesná výše příjmů není známa a odkazuje na výkaz zisku a ztrát za období 2021, neboť nemá k dispozici příslušné daňové přiznání a dále na daňová přiznání s tím, že její ztráta pro rok 2019 představovala -99 679 Kč, za rok 2020 pak 182 339 Kč, a za rok 2021 to bylo -330 000 Kč, že nevlastní žádné nemovité věci, pouze uvádí, že pozemky v jejím vlastnictví byly ke dni 11. 4. 2022 převedeny na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , jakož ani movité věci větší hodnoty (s výjimkou podílu ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, o velikosti 100 %), ani nemá ke dni podání žádosti o osvobození od soudních poplatků žádné zůstatky na svých bankovních účtech, respektive, že nemá k dispozici žádné výpisy z bankovních účtů, a sděluje tedy alespoň výši peněžních prostředků na účtech k poslednímu dni příslušného účetního období plynoucí z rozvahy, a sice za rok 2021: 358 000 Kč, za rok 2020: 136 000 Kč a za rok 2019: 0 Kč, že pohledávky nemá žádné, neboť, jak plyne z přílohy k účetní závěrce za účetní období 2021, tak k pohledávkám byly vytvořeny 100% opravné položky, že všechny její nezdanitelné příjmy za poslední 3 roky před podáním žádosti o osvobození od soudních poplatků jsou rovny nule, a to uvedla dle svého nejlepšího vědomí.5. Též soud uvedl, že žalobkyně v doprovodném vyjádření k žádosti sdělila, že zákonný zástupce žalobkyně nedisponuje veškerými informacemi a podklady o majetkových poměrech žalobkyně, neboť byl zbaven jakékoli kontroly nad žalobkyní (tudíž zákonný zástupce vyplnil prohlášení dle svého nejlepšího vědomí), uvedla, že současní členové jejího představenstva zákonnému zástupci neposkytli součinnost ve věci úhrad soudního poplatku, žalobkyně objektivně nemá dostatek prostředků k úhradě soudního poplatku a jediným jejím majetkem je podíl ve výše odkazované společnosti. Zdůraznila, že nevykonává žádnou podnikatelskou činnost, a negeneruje tedy žádné příjmy a že dle akcionářské smlouvy je účelem existence žalobkyně pouze držet pozemky a ve vhodný okamžik je se ziskem prodat.6. Soud konstatoval, že ověřil, že žalobkyně nevlastní žádnou nemovitost. K podílu, jehož je žalobkyně vlastníkem, soud zjistil, že se jedná o 100% podíl ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, a odpovídá mu vklad ve výši 139 933 001 Kč, který je ze 100 % splacen.7. Soud uvedl též, že si je vědom, že mu zákonný zástupce žalobkyně, který návrh podal, sdělil, že má omezený přístup k informacím o žalobkyni, avšak z údajů poskytnutých žalobkyní není možné žalobkyni jak plné, tak částečné osvobození od soudního poplatku přiznat, když se z Prohlášení nedozvěděl takové informace, aby mu bylo umožněno poměry žalobkyně náležitě posoudit, neboť mu nebyly poskytnuty například informace o zůstatcích na jejích bankovních účtech za poslední 3 měsíce, a tudíž soud nezískal komplexní obrázek o jejích poměrech, a to zejména těch aktuálních.8. Soud uvedl dále, že s ohledem na to, že žalobkyně nevyvíjí žádnou činnost, když jejím jediným účelem byl obchod s nemovitostí, respektive její plánovaný výhodný prodej, není možné, aby na stát byla převáděna odpovědnost za takový podnikatelský plán žalobkyně. Soud shledal, že pokud v podnikatelském plánu žalobkyně absentuje snížení rizik v jeho rámci, není na místě přenášet podnikatelské riziko na stát, když společnost byla založena pouze za účelem jednorázového prodeje pozemků a nebylo žádných dalších aktivit, či jiného obchodování s pozemky, které by mohly riziko plynoucí z takového obchodu rozmělnit.9. Soud rovněž poznamenal, že pokud společnost získala finance na nabytí nemovitostí, aniž by vykonávala jinou podnikatelskou činnost, tak by mělo být možné, aby si finance na úhradu soudního poplatku opatřila obdobným způsobem.10. Závěrem soud uvedl, že pokud se z okolností tvrzených žalobkyní (resp. jejím zákonným zástupcem) podává, že tato žádá o osvobození mimo jiné proto, že statutární orgán žalobkyně není ochoten soudní poplatek uhradit, respektive k tomu neposkytl součinnost, důvodem pro přiznání osvobození nemůže být pouhá absence součinnosti společnosti k úhradě soudního poplatku.11. Soud shrnul, že k podání žádosti o osvobození od soudního poplatku ze strany společníka jednajícího za společnost sice došlo, avšak samotná podstata sporu a neochota žalobkyně, či osob za ni jednajících, odlišných od jejího zákonného zástupce pro dané řízení, pro její osvobození od soudního poplatku nepostačí.12. Z uvedených důvodů soud osvobození od soudního poplatku podle ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. žalobkyni nepřiznal.13. Proti uvedenému usnesení soudu se včas odvolala žalobkyně. Uvedla, že v Prohlášení poskytla soudu všechny požadované informace a podklady, kromě informace o výši příjmů za rok 2021 dle daňového přiznání, jelikož tyto neměla k dispozici, místo toho poskytla informace dle účetní závěrky za rok 2021 a kromě informace o aktuálních zůstatcích na bankovních účtech, jelikož k těmto nemá přístup, místo toho poskytla informace o zůstatcích dle účetních závěrek, též soudu poskytla účetní závěrku za rok 2021, z níž je rovněž možné vyčíst informace o příjmech žalobkyně, které v Prohlášení také uvedla, že z výpisů z účtů je zřejmé, že žalobkyně nedisponuje takovými prostředky na svém účtu, které by jí umožňovaly uhradit vyměřený soudní poplatek. Pokud měl soud za to, že informace poskytnuté v Prohlášení nejsou dostatečné pro přiznání požadovaného osvobození, měl povinnost uložit vysvětlovací povinnost osobám, které těmito informacemi a podklady disponují, tj. členům představenstva žalobkyně. Po žalobkyni rovněž nelze legitimně požadovat, aby její zákonný zástupce použil veškeré své peněžní prostředky na částečnou úhradu soudního poplatku (v případě částečného osvobození), jelikož by tím zůstal zcela bez prostředků, což by ohrozilo jeho další existenci. Dle judikatury Nejvyššího soudu platí, že “Existuje-li objektivní neschopnost účastníka zaplatit soudní poplatek, může soud dospět k závěru o nepřiznání osvobození od soudních poplatků zásadně toliko v případě, že jde o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, o což s ohledem na skutečnosti vylíčené v žalobě nejde. Není ani zřejmé, v čem má spočívat soudem prvního stupně tvrzený přenos podnikatelského rizika na stát a ani jakým způsobem mohla žalobkyně předejít nastalé situaci úpravou svého podnikatelského plánu. Předmětný spor ani nepříznivá ekonomická situace žalobkyně nijak nesouvisejí se zvoleným podnikatelským plánem. Nepříznivá ekonomická situace žalobkyně je výsledkem protiprávního jednání žalovaných. Usnesení naznačuje, že žalobkyně by neměla mít problém si opatřit prostředky k úhradě soudního poplatku stejným způsobem, jakým si opatřila prostředky ke koupi pozemků. Prostředky na nákup pozemků poskytl jeho tehdejší akcionář jako investici do podnikatelského záměru pozemky prodat se ziskem. Úvaha soudu je tedy zcela nesprávná. Nejvyšší soud připustil, že odůvodňují-li to poměry společnosti a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, může „žalující“ společník požádat o osvobození společnosti od soudního poplatku. Žalobkyně nikdy netvrdila, že by měla být osvobozena od soudního poplatku pouze z toho důvodu, že její statutární orgán jí neposkytl součinnost. Tuto informaci žalobkyně uvedla v Prohlášení pro ilustraci celkové situace a k prokázání, že učinila vše proto, aby úhradu poplatku zajistila. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobkyni se přiznává plné, případně částečné, osvobození od soudního poplatku.14. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž by za tím účelem nařizoval jednání (§ 2