7 Cmo 346/2020-298 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze rozhodl v záhlaví označeným usnesením tak, že soud vyslovuje neplatnost usnesení valné hromady účastníka konané dne 29. 6. 2017 přijaté pod bodem 3. ve znění: „Valná hromada schvaluje řádnou účetní závěrku za rok 2016 ve znění předloženém představenstvem.“ (výrok I.), a že účastník je povinen nahradit navrhovateli, na účet jeho právní zástupkyně, náklady řízení ve výši 36 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II.).2. Navrhovatel se jako akcionář společnosti , Jméno advokátky B, ., IČO , IČO advokátky B, , (dále i jen „Společnost“) svým návrhem, došlým soudu prvního stupně dne 25. 9. 2017, domáhá vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady účastníka konané dne 29. 6. 2017, jímž byla schválena účetní závěrka společnosti za rok 2016. Důvod neplatnosti uvedeného rozhodnutí valné hromady spočívá dle navrhovatele v tom, že předmětná účetní závěrka byla vypracována v rozporu se zákonem o účetnictví, jelikož došlo k nesprávnému ocenění zásob (k jejich nahodnocení o 110 600 000 Kč), přičemž rovněž auditorské ověření této účetní závěrky bylo nesprávné, když auditor přehlédl významné skutečnosti a vydal pouze výrok s výhradou, což neodpovídá zjištěným skutečnostem, resp. skutečnostem uvedeným v této auditorské zprávě, kdy v takovém případě měl auditor buď vydat výrok záporný, nebo auditorské ověření odmítnout. Jelikož byla účetní závěrka společnosti za rok 2016 (včetně auditorského ověření) zpracována v rozporu se zákonem, nemohla být valnou hromadou společnosti platně schválena.3. Účastnice (dále i jen „Společnost“) navrhla zamítnutí návrhu v plném rozsahu, předně tvrdí, že navrhovatel se valné hromady společnosti, na které bylo napadené usnesení přijato, záměrně nezúčastnil, čímž obcházel § 424 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“) se snahou mít lepší postavení, než akcionář, který se valné hromady zúčastnil a na jejím rozhodování se podílel. Dále uvedla, že její účetnictví je vedeno řádně, pročež její účetní závěrka za rok 2016, jakož i auditorská zpráva ji ověřující, byla vypracována v souladu se zákonem.4. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že navrhovatel návrh doplnil tak, že napadené valné hromady účastnice se záměrně nezúčastnil pro to, že v případě účasti na předmětné valné hromadě by pak mohl napadat pouze ta usnesení, proti kterým podal protest, a to z důvodů, které by v protestu uvedl, zatímco když se valné hromady společnosti nezúčastní, může napadnout platnost usnesení na této valné hromadě přijatého bez dalšího. V zájmu předejití tomu, že v případě podání protestu by pravděpodobně došlo k následnému polemizování o tom, proti čemu a z jakých důvodů protest byl nebo nebyl podán, se tedy valné hromady nezúčastnil, přičemž v tomto případě může platnost usnesení přijatého na napadené valné hromadě společnosti napadnout i bez podání protestu. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že navrhovatel coby akcionář společnosti je osobou aktivně legitimovanou k podání návrhu v této věci dle § 428 odst. 1 z. o. k., přičemž svůj návrhu uplatnil dne 25. 9. 2017 včas, tj. v zákonné prekluzivní tříměsíční lhůtě ve smyslu § 428 odst. 1 z. o. k. ve spojení s § 259 o. z. Na navrhovatele je třeba hledět jako na akcionáře společnosti, který má možnost domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení přijatých valnou hromadou dne 29. 6. 2017 bez ohledu na to, zda a které důvody neplatnosti byly uplatněny formou protestu, neboť se jednání předmětné valné hromady neúčastnil. Soud prvního stupně přitom vyšel z gramatického výkladu ust. § 421 odst. 1 z. o. k., neboť v době kdy se valná hromada konala, nebyl dosud znám teleologický výklad tohoto ustanovení, dle kterého možnost domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení přijatých valnou hromadou náleží toliko akcionářům, kteří se jednání valné hromady nezúčastnili z vážných (omluvitelných) důvodů, k tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2019 sp. zn. 27 Cdo 3885/2017 a ze dne 17. 12. 2019 sp. zn. 27 Cdo 787/2018.5. Při posuzování důvodů neplatnosti předmětného rozhodnutí valné hromady vyšel soud prvního stupně ze zjištění učiněných ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, ze dne 2. 4. 2019 č. 49/2/2019, ve spojení s provedeným výslechem tohoto znalce, že auditorské ověření účetní závěrky Společnosti za rok 2016 vykazuje znaky neúplnosti, nepřesnosti a nesprávnosti (viz odst. 6 a 19 usnesení). Znalci ustanovenému soudem nebyl poskytnut auditorský spis potřebný pro posouzení toho, zda činnost auditora byla správná, což zavinila Společnost, neboť nezprostila společnost , Anonymizováno, ., provádějící příslušný audit, mlčenlivosti. Proto soud prvního stupně dospěl k závěru, že na předmětnou auditorskou zprávu, jakož i na účetní závěrku společnosti za rok 2016, kterou byla ověřována, je třeba nahlížet tak, že byly zpracovány v rozporu se zákonem, neboť nebylo možno zcela jednoznačně dospět k závěru, že by účetní závěrka společnosti za rok 2016 poskytovala věrný a poctivý obraz o předmětu účetnictví a skutečné finanční situaci společnosti, a že by auditorská zpráva předmětnou závěrku společnosti ověřující byla úplná a správná. Dle názoru soudu prvního stupně Společnost auditorskou společnost provádějící audit účetní závěrky společnosti za rok 2016 nezprostila mlčenlivosti účelově, aby (soudem ustanovený) znalec nemohl vyhodnotit to, že postup auditora nebyl souladný se zákonem, což samo o sobě vzbuzuje pochybnosti o tom, že účetní závěrky a auditorská zpráva ji ověřující byly provedeny řádně, v souladu se zákonem. Soud prvního stupně z uvedených důvodů návrhu navrhovatele vyhověl a o nákladech řízení rozhodl za použití § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (ve spojení s § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb. v platném znění, o zvláštních řízeních soudních) podle úspěchu ve věci a jejich náhradu zcela přiznal úspěšnému navrhovateli ve výši 36 000 Kč.6. Proti usnesení soudu prvního stupně se včas odvolala účastnice, která namítala, že nezprostila auditorskou společnost mlčenlivosti proto, aby navrhovatel, který rozhodně nejedná v zájmu účastníka řízení, k čemuž odkázal na řadu obdobných soudních řízení vedených jím proti Společnosti, nezískal jakékoliv citlivé údaje z auditorského spisu, které požívají ochrany jako vnitřní, případně utajované informace a tyto nemohl případně použít takovým způsobem, že by přivodil účastníku újmu. Navíc je z chování a vyjádření navrhovatele již dlouhou dobu patrné, že jeho cílem je výhradně vlastní ekonomický prospěch (ziskový prodej akcií účastníka řízení). Dále též účastník uvádí, že navrhovaný důkaz v podobě znaleckého posudku o ověření činnosti auditora považoval od začátku za nadbytečný, viz podání účastníka řízení ze dne 14. 5. 2018, 1. 7. 2018 a 28. 11. 2018. Závěry soudu prvního stupně, které jej vedly k vyhovění návrhu, jsou jeho pouhou úvahou a ničím nepodloženou domněnkou. V řízení soudu prvního stupně nebyl proveden žádný důkaz, ze kterého by bylo možné zcela jednoznačně dospět k závěru, že účetní závěrka společnosti za rok 2016 neposkytovala věrný a poctivý obraz o předmětu účetnictví a skutečné finanční situaci společnosti. Znalecký posudek se týkal pouze zprávy auditora nikoliv účetní závěrky společnosti za rok 2016 a její vypovídací schopnosti o stavu účetnictví účastníka. Soud prvního stupně při vytváření skutkových závěrů v dané věci pochybil, když vzal v úvahu skutečnosti, které z dokazování nevyplynuly ani nevyšly v řízení jinak najevo a naopak nezohlednil podstatné skutečnosti, které v řízení najevo jednoznačně vyšly, což odvolatelka dále popsala. Odvolatelka rovněž namítala, že soud prvního stupně neseznámil účastnici řízení se svým právním názorem (o možném neúspěchu účastnice řízení pro neunesení břemene tvrzení či důkazního) ani účastnici řízení nepoučil odpovídajícím způsobem dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. (ve spojení s ust. § 1 odst. 3 z. ř. s.), aby byly tvrzeny či prokázány potřebné skutečnosti, např. ohledně správnosti a souladnosti účetní závěrky se zákonem. Schválení účetní závěrky bylo otázkou rozhodnutí akcionářů, při vědomí všech popsaných skutečností, včetně možnosti, že přesně vyčíslená reálná hodnota zmíněných zásob se ve skutečnosti může rozcházet s účetně vykazovanou hodnotou (viz zpráva auditora), pročež není správný ani závěr soudu prvního stupně přijatý v odst. 20 napadeného usnesení. Odvolatelka proto navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se neplatnost usnesení valné hromady účastníka řízení konané dne 29. 6. 2017 přijaté pod bodem 3. Ve znění: „Valná hromada schvaluje řádnou účetní závěrku za rok 2016 ve znění předloženém představenstvem.“ nevyslovuje, a že navrhovatel je povinen nahradit účastnici řízení, náklady řízení před soudy obou stupňů.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 a 5, § 205 odst. 2 o. s. ř.), a neshle