2 CO 69/2022-55 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze shora uvedeným rozsudkem pro uznání uložil žalované, aby se po dobu 80 let zdržela na internetových stránkách [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa] a [webová adresa] bez souhlasu žalobkyně umožnění stahování a/nebo online zhlédnutí digitálních souborů s příponami.avi,.mkv,.mk3d,.mks,.mov,.mp4,. m4a,.m4p,.m4b,.m4r,.m4v,.mpg,.ogv,.oga,.ogx,.ogg,.spx nebo.wmv obsahující díly audiovizuálního díla„ [anonymizováno]“ (vyrobeno ve společnosti [právnická osoba], [rok]), pokud můžou členové veřejnosti v České republice tyto soubory vyhledat zadáním titulu díla (s diakritikou či bez ní) a/nebo kořene titulu díla (s diakritikou či bez ní) ve vyhledávači dostupném na webových stránkách [webová adresa], [anonymizována dvě slova], [webová adresa], [anonymizováno], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [anonymizováno] a [webová adresa] (výrok I.), uložil jí, aby sdělila údaje o osobách, které se účastnily neoprávněného užití díla„ [anonymizováno]“ ve vztahu k dílům [číslo] – [anonymizováno] tím, že nahrály soubory s danými příponami obsahující díly tohoto audiovizuálního díla od 12. 1. 2022 do právní moci tohoto rozsudku, a to včetně adres internetového protokolu IP těchto osob (výrok II.), uložil jí, aby se zdržela poskytnutí odměny ve formě peněz nebo ve formě kreditů použitelných k čerpání služeb na uvedených www internetových stránkách uživateli těchto stránek za stahování nebo sdílení jím nahraných souborů třetí osobou, pokud tento uživatel nemá souhlas žalobkyně ke zpřístupnění těchto souborů veřejnosti (výrok III.), uložil jí, aby se zdržela zobrazování reklamy na uvedených www internetových stránkách v prostoru nacházejícím se u digitálních souborů s danými příponami obsahujících díly audiovizuálního díla„ [anonymizováno]“, pokud uživatel, jenž tyto soubory nahrál, nemá souhlas žalobkyně ke zpřístupnění těchto souborů veřejnosti (výrok IV.) a dále uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni na náhradě nákladů řízení 18 164 Kč (výrok V.). 2. Soud prvního stupně vyšel z podané žaloby, v níž žalobkyně tvrdila, že je majitelkou práv výrobce k televiznímu seriálu [anonymizováno], žalovaný se dopouští prostřednictvím služby [anonymizováno] neoprávněného sdělování autorského díla veřejnosti, a to za účelem zisku. 3. Usnesením ze dne 19. 4. 2022, č. j. 9 C 5/2022-14, vyzval soud žalovanou podle § 114b odst. 1 o. s. ř. k písemnému vyjádření k žalobě do 30 dnů od doručení, čemuž se stalo prostřednictvím datové schránky dne [datum]. Žalovaná přes poučení podle § 114b odst. 5 o. s. ř. na výzvu soudu nereagovala, ani nesdělila soudu, jaké vážné důvody jí v tom brání. 4. Po citaci § 114b odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. soud uvedl, že byla naplněna podmínka fikce uznání nároku podle § 114b odst. 5 a § 153a odst. 3 o. s. ř. Žalovaná, pokud chtěla věc řádně projednat, byla povinna se věcně vyjádřit k tomuto nároku, který byl předmětem řízení. 5. S ohledem na uvedené rozhodl soud rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 1 a 3 o. s. ř., kterým žalobě vyhověl, aniž by k tomu bylo třeba nařizovat jednání. Právně byla věc posouzena podle § 40 odst. 1 a § 41 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že právo na jejich náhradu bylo přiznáno žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch. 7. Proti rozsudku pro uznání podala žalovaná včasné odvolání, v němž uvedla, že nebyly splněny podmínky pro jeho vydání, protože žalovaná vyjádřila svůj nesouhlas s nároky žalobkyně. Žalovaná skutečně pochybila, že nereagovala na výzvu soudu dle § 114b odst. 1 o. s. ř., nicméně již před vydáním rozsudku jednoznačně vyjevila svůj nesouhlas s meritem žaloby. Podání žaloby totiž předcházelo řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření, kde bylo rozhodnuto usnesením ze dne 17. 2. 2022, č. j. 1 Nc 22/2022-10, tak, že bylo žalobkyni uloženo, aby podala žalobu ve věci samé. Proti tomuto usnesení podala žalovaná odvolání, o němž dosud není rozhodnuto. Soud prvního stupně měl k dispozici argumentaci žalované, z níž plyne zjevný nesouhlas žalované s žalobou. Na souvislost mezi oběma řízeními poukazuje žalobkyně i ve své žalobě. 8. Následně žalovaná poukázala na judikaturu Ústavního soudu ohledně naplnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání dle § 114b o. s. ř. (nález ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1024/15, nález ze dne [datum], I. ÚS 2693/16, nález ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1298/17). Zde nebyly naplněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání spočívající ve fikci uznání, když, přestože v jiném, ale přímo navazujícím řízení, žalovaná obsáhle brojila proti tvrzením žalobkyně. 9. Dle žalované jsou výroky I. až IV. pro neurčitost a nesrozumitelnost nezákonné. Je totiž u nich dán rozpor s § 155 odst. 1 o. s. ř., protože tyto výroky nejsou dle judikatury formulovány tak, aby z nich bylo jednoznačně patrno, jak soud rozhodl, neboť jen tak se jeho rozhodnutí stává přezkoumatelným. 10. K výroku I. žalovaná uvedla, že pojmy„ stahování“ nebo„ online zhlédnutí“ autorský zákon nezná – v něm je vymezen jen pojem sdělování veřejnosti, a toho se žalobkyně nedomáhá. Není zřejmé ani to, co je to pojem„ digitální soubor“, když zákon užívá pojem„ soubor“. Nesrozumitelnou je i pasáž„ pokud můžou členové veřejnosti v České republice tyto soubory vyhledat zadáním titulu díla (s diakritikou či bez ní) a/nebo kořene titulu díla (s diakritikou či bez ní)“. Žalované přitom není zřejmé, jak zní slovo„ [anonymizováno]“ s diakritikou či bez, ani co je„ kořenem titulu díla“. Dále poukázala žalovaná na to, že ve výroku uvedené webové stránky bez„ www“, nemají žádnou oporu v žalobních tvrzeních, kde je v bodě 3 žaloby uvádí s „ www“. Doména„ s www“ (tzv. doména třetího řádu) a„ bez www“ (tzv. doména druhého řádu) jsou odlišné domény, které nemusí obsahovat stejný obsah. Obsah petitu tak neodpovídá žádným žalobním tvrzením. 11. K výroku II. žalovaná uvedla, že je jí ukládána nezákonná, nesplnitelná a nekonkrétní povinnost. Není z ní totiž zřejmé, jaké údaje o osobách mají být sděleny, když„ je povinna ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, sdělit údaje o osobách, které se účastnily neoprávněného užití díla [anonymizováno] tím, že nahrály soubory …“. Žalované není zřejmé, co znamená pojem„ nahrály soubory“. Pokud tím má být užití za účelem uložení na úložiště žalované prostřednictvím sítě internet (nikoli např. nahrání souboru obsahujícího zvukový záznam prostřednictvím mikrofonu), pak ve výroku absentuje souvislost s jakoukoli službou či činností žalované, neboť zde není vymezeno, kam soubory měly„ být nahrány“. Žalovaná neví, kdy všude mohly být nahrány soubory na internetu a kde byly užity oprávněně či neoprávněně, což ani nedokáže posoudit, to ví jen autor. 12. K výroku III. žalovaná poukázala na nedostatek aktivní legitimace ohledně toho, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se„ poskytnutí odměny ve formě peněz nebo ve formě kreditů použitelných k čerpání služeb“ na daných stránkách za„ stahování nebo sdílení jím nahraných souborů třetí osobou“ pokud tento uživatel nemá k tomu souhlas žalobkyně. Žalobkyně rozhodně nemá aktivní legitimaci u žaloby, jejímž předmětem je generální zákaz nějakého jednání, jehož není sama účastna, vůči neurčenému počtu uživatelů, protože výrok nesměřuje k žádné ochraně žádného obsahu či práva žalobkyně, ale generálně ke všem souborům a uživatelům webových služeb žalované. I přes to, že žalovaná nereagovala na kvalifikovanou výzvu, nelze rozhodnout o nárocích, jež nemají poklad v obsahu žaloby a jsou obsaženy jen v petitu. Rozsudek pro uznání brání jen obstrukcím vedoucím k protahování řízení, ale nelze jím rozhodnout o čemkoli, aniž by byl petit odůvodněn či by byl v rozporu se zákonem. K tomu žalovaná poukázala na náležitosti žaloby dle § 79 odst. 1 o. s. ř. 13. Výrok III. nemá ani oporu v navržených důkazech a v tvrzeních žalobkyně. Také obsahuje neznámé pojmy„ soubor“ či„ sdílení“, když autorský zákon zná pojem„ sdělování“. Tento výrok také ukládá zcela nevídané povinnosti a zavádí nová pravidla. Podnikatelská činnost žalované, jejíž součástí je dávání kreditů či peněz uživatelům za jejich aktivitu, má být podmíněna tím, že jakýkoli uživatel bude disponovat pro jakýkoli soubor (i vlastní) souhlas žalobkyně s jeho zpřístupněním veřejnosti, pokud chce získat odměnu. To je v rozporu s čl. 2 odst. 4 ústavy či čl. 26 odst. 1 Listiny. K tomu žalovaná poukázala na nemožnost podávání žalob actio popularis a na zahlcení soudů žalobami, jejichž předmětem bude nahrazení projevu vůle žalobkyně pro zpřístupnění souborů veřejnosti. 14. Dále se žalovaná podrobněji zabývala tím, co je to aktivní věcná legitimace a kdo jí disponuje. Žalobkyně se na žalované může v zásadě domáhat splnění jakékoliv povinnosti, nicméně soudy musí dbát toho, aby každá jím uložená povinnost byla materiálně vykonatelná a objektivně