6 Cmo 105/2022-75 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem ze dne 25. 11. 2020 se navrhovatelka domáhala, aby soud zrušil rozhodnutí soudu o výmazu obchodní společnosti , Jméno advokátky B, ., IČ: , IČO advokátky B, , (dále jen “společnost”) z obchodního rejstříku, společnost znovu vstoupila do likvidace a byl jmenován , tituly před jménem, znovu likvidátorem společnosti. Uvedla, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2017, č. j. 85 Cm 2553/2020-4, byla společnost zrušena s likvidací a jejím likvidátorem byl jmenován , Jméno advokátky E, . Ke dni 4. 12. 2018 byla společnost vymazána z obchodního rejstříku po ukončení likvidace. Návrh odůvodnila tím, že je podílovým spoluvlastníkem nemovitosti, k níž je zřízeno zástavní právo ve prospěch společnosti, a to na základě zástavní smlouvy uzavřené mezi navrhovatelkou jako zástavcem a společností jako zástavním věřitelem. Zástavní právo zajišťovalo pohledávku společnosti za navrhovatelkou ve výši 200 000 Kč. Dále uvedla, že v letech 2001 - 2006 pohledávky zanikla uhrazením v hotovosti k rukám tehdejšího jednatele společnosti , tituly před jménem, , jež byl následně „vazebně stíhán“ a dlouhou dobu ve výkonu trestu odnětí svobody. Na společnost byl prohlášen konkurz, který byl zrušen pro nedostatek majetku. Na příslušném listu vlastnictví je stále zapsáno dávno zaniklé zástavní právo ve prospěch společnosti, jehož výmaz katastrální úřad zamítl s odůvodněním, že navrhovatelka nepředložila potvrzení o zániku zástavního práva. Navrhovatelka tak nemůže učinit, neboť subjekt, který by potvrzení mohl vystavit, případně se po něm mohla domáhat vystavení tohoto potvrzení o zániku zástavního práva určovací žalobou, byl vymazán z obchodního rejstříku. Proto má navrhovatelka právní zájem na obnovení zápisu společnosti dle § 209 o.z.2. V prvním rozhodnutí v této věci (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. prosince 2020 č. j. 85 Cm 2553/2020-22 /dále též jen „usnesení - 22“/) soud prvního stupně (dále též jen „soud“) rozhodl tak, že „Návrh, aby soud zrušil výmaz společnosti, nařídil její likvidaci a jmenoval jí likvidátora, se zamítá.“ (výrok I.) a dále, že „Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.“ (výrok II.). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že bývalý likvidátor se vyjádřil tak, že byl navrhovatelkou osloven se žádostí o vydání potvrzení o zániku zástavního práva již v průběhu likvidace. Navrhovatelka však nebyla schopna dodat jakékoliv doklady, které by potvrzovaly její tvrzení o uhrazení pohledávky, a on sám k uvedené pohledávce žádné podklady nedohledal. Z toho důvodu žádosti nevyhověl a nemá proto návrh za důvodný. Dále soud prvního stupně citoval ustanovení § 209 o.z. s tím, že ze sdělení likvidátora i ze samotného návrhu vyplývá, že „právní zájem“ navrhovatelky na výmaz zástavního práva časově předchází výmazu předmětné společnosti. Nejedná se tedy ve smyslu ust. § 209 o.z. o „právní zájem“, který se objevil po výmazu, a soud proto nemá zákonné podmínky za naplněné. Vedle toho navrhovatelka v původní likvidaci nepředložila žádné doklady o uhrazení pohledávky a ani v návrhu neoznačila k tvrzení o zániku pohledávky resp. zástavního práva žádné důkazy. Omezuje se na tvrzení, že dlužná částka byla v letech 2001-2006 uhrazena v hotovosti k rukám jednatele společnosti. Závěrem soud jen poukázal na odůvodnění rozhodnutí katastrálního úřadu, kde se uvádí, že navrhovatelka se může domáhat určení zániku zástavního práva žalobou. Soud prvního stupně proto návrh zamítl s tím, že „jednání přitom s ohledem na § 85 a 89 zákona o zvláštních řízeních soudních nebylo třeba nařizovat“.3. Proti usnesení - 22 podala navrhovatelka včasné odvolání. V odvolání namítla zcela formalistický a alibistický přístup soudu prvního stupně. Dále uvedla, že v současné době nedisponuje žádným dokladem o úhradě dluhu, a to zejména z důvodu časového odstupu od vzniku dluhu do dnešního dne. S ohledem na datum vzniku zajištění pohledávky v roce 2000 je zcela nepochybné, že předmětná pohledávka by v současné době byla v případě jejího soudního vymáhání promlčená. Za situace, kdy věřitel zcela prokazatelně prošel insolvenčním řízením, resp. konkurzem a předmětná pohledávka v rámci konkurzu nebyla sepsána do majetkové podstaty účastníka č. 1 jako dlužníka, je zcela nepochybné, že tato již v době prohlášení konkurzu na majetek účastníka č. 1 jako dlužníka v roce 2009 neexistovala, a to právě z toho důvodu, že již byla uhrazena. I kdyby pohledávka existovala, tato by pravděpodobně byla promlčena. Za této situace neexistuje subjekt, po kterém by navrhovatelka mohla požadovat vydání potvrzení o zániku zástavního práva. Potom je zcela lichý názor soudu prvního stupně, který uvádí v odůvodnění rozhodnutí. Pokud by se soud vyložil obsah usnesením katastrálního úřadu řádně, došel by k závěru, že je nejdříve třeba postupovat pouze tak, že je třeba obnovit zaniklý subjekt v obchodním rejstříku a teprve poté se domáhat vydání potvrzení o zániku zástavního práva od likvidátora, případně se poté domáhat potvrzení o zániku zástavního práva žalobou na určení, že zástavní právo zaniklo. Dále brojila proti tomu, že v jejím případě bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a navrhovatelka tak nemohla uplatnit řádně všechna tvrzení a označit důkazy. Navrhla změnu napadeného usnesení tak, že bude jejímu návrhu vyhověno, případně zrušení odvoláním napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 9. října 2021, č. j. 6 Cmo 22/2021-42, usnesení - 22 zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že soud prvního stupně v řízení nenařídil jednání, při kterém by provedl dokazování. Přitom mezi navrhovatelkou a dalšími účastníky nejsou jejich tvrzení nesporná (zaplacení předmětné pohledávky navrhovatelkou) a navrhovatelka navrhovala ke svým tvrzením provedení důkazů, které označila. Jednalo se o věc, kdy bylo na soudu, aby řádně zjistil skutkový stav, učinil o něm skutkový závěr, jež by následně právně zhodnotil. Vycházel-li proto soud prvního stupně při svém rozhodnutí ze zjištění, která učinil z listin založených v soudním spisu, nebyla jeho úvaha, že lze v tomto řízení rozhodnout bez nařízení jednání dle § 89 z. ř. s., správná. Listiny založené do soudního spisu jsou pouze důkazními prostředky ve smyslu § 125 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s., jimiž lze zjistit stav věci, a to tak, že je soud provede k důkazu způsobem určeným v § 129 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s., přičemž dokazování provádí soud zásadně při jednání dle § 122 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s. a účastníci mají právo se ke všem provedeným důkazům vyjádřit (§ 123 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.). Odvolací soud proto uzavřel, že soud prvního stupně svým nesprávným postupem, kdy ve věci nenařídil jednání, při kterém by provedl dokazování, zatížil řízení vadou, jež je sama o sobě důvodem pro zrušení odvoláním napadeného usnesení (viz § 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).5. V záhlaví označeným usnesením (dále též jen „napadené usnesení“), tedy již druhým rozhodnutím ve věci, soud prvního stupně rozhodl tak, že „Návrh na zrušení rozhodnutí o výmazu první účastnice, společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , naposledy sídlem , adresa, , se zamítá.“ (výrok I.), „Navrhovatelka je povinna uhradit druhému účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.“ (výrok II.), „Navrhovatelka je povinna uhradit druhému účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.“ (výrok III.), „Ve vztahu mezi navrhovatelkou a první účastnicí nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.“ (výrok IV.).6. Soud prvního stupně vyšel z toho, žea. dne 29. května 2000 byla mezi navrhovatelkou a první účastnicí uzavřena smlouva, na základě které bylo ke spoluvlastnickému podílu navrhovatelky k nemovitým věcem zřízeno zástavní právo k zajištění pohledávky první účastnice ve výši 220 000 Kč. Toto zástavní právo je v katastru nemovitostí dosud zapsáno. Návrh na výmaz zástavního práva zamítl Katastrální úřad , Anonymizováno, rozhodnutím z 11. 9. 2020, č. j. , č. účtu, s tím, že navrhovatelka nedoložila zánik zástavního práva splněním. Tuto skutečnost lze doložit např. potvrzením zástavního věřitele nebo soudním rozhodnutím o žalobě na určení, že zástavní právo zaniklo,b. vzhledem k tomu, že navrhovatelka se domáhá zrušení rozhodnutí o výmazu první účastnice s odůvodněním, že potřebuje, aby jí první účastnice vystavila potvrzení o zániku zástavního práva váznoucího na jejím spoluvlastnickém podílu k nemovitým věcem, je dán právní zájem navrhovatelky na zrušení rozhodnutí o výmazu první účastnice z veřejného rejstříku,c. navrhovatelka netvrdí, že by se po zániku společnosti objevil dosud neznámý majetek, nýbrž že je na její straně jiný zájem hodný právní ochrany. Obecně by takovým zájmem mohl být i zájem na vyřešení nedořešených vlastnických vztahů k nemovitým věcem za situace,