6 Cmo 27/2022-50 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku I. zamítl návrh na určení neplatnosti všech usnesení shromáždění účastníka, která byla přijata mimo zasedání 16. prosince 2020 a ve výroku II. rozhodl o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (o. s. ř.) a zcela úspěšnému účastníkovi přiznal proti neúspěšnému navrhovateli právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 10 200 Kč představovaných náklady na právní zastoupení podle advokátního tarifu (AT) včetně režijních paušálů po 300 Kč.2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že se navrhovatel, jakožto člen účastníka (též zkráceně SVJ) návrhem doručeným soudu dne 5. března 2021 měl domáhat určení neplatnosti usnesení shromáždění účastníka, jež bylo přijato mimo zasedání v době od 16. listopadu 2020 do 16. prosince 2020 a jímž bylo rozhodnuto o schválení účetní závěrky účastníka za rok 2019 a vyúčtování služeb za rok 2019, o schválení předpisu zálohových plateb pro rok 2021, o zvolení společnosti , právnická osoba, . předsedou účastníka, včetně určení výše měsíční odměny za výkon této funkce, o schválení společnosti , právnická osoba, . jakožto nového správce domu, včetně určení výše měsíční odměny za výkon této funkce, a o schválení návrhu pro dodatečné povolení provedení změny schodiště vedoucího na terasu ve dvorní části domu.3. Důvodem neplatnosti napadených usnesení podle navrhovatele měla být skutečnosti, že účastník poskytl svým členům kratší lhůtu k odevzdání hlasů, než jaká jim náležela, když lhůta pro odevzdání hlasu činila 30 dnů od doručení návrhu na hlasování a tato nebyla dodržena. Dále podle navrhovatele členové účastníka neměli při hlasování o tomto usnesení všechny informace, když jedním z kandidátů na tuto funkci byl i navrhovatel navrhující, že za výkon této funkce požaduje odměnu ve výši 11 000 Kč bez DPH měsíčně a tato informace podle navrhovatele nebyla v podkladech pro hlasování obsažena, když podklady nesly údaj o tom, že výše odměny bude v případě zvolení navrhovatele stanovena dohodou. Ve vztahu napadenému usnesení o schválení návrhu pro dodatečné povolení provedení změny schodiště pro jeho přijetí podle navrhovatele nehlasoval dostatečný počet (100%) členů, neboť tímto usnesením byly schvalovány úpravy, jimiž se mění vzhled domu a takové úpravy mohou být prováděny pouze za souhlasu všech členů účastníka a nikoliv pouze 87%, jako v projednávaném případě.4. Soud I. stupně věc posuzoval zejména podle čl. 9 odst. 1 písm. a) a 10 odst. 1 stanov účastníka a stavební úpravy společné části domu podle čl. 11. odst. 1 písm. b), c) d), g) stanov a dále věc posuzoval podle § 1221 odst. 1 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (NOZ) ve spojení s § 258 a násl. NOZ, avšak návrh na zahájení řízení důvodným neshledal.5. Pokud jde o důvod neplatnosti napadených usnesení, tj. skutečnost, že nebyla dodržena třicetidenní lhůta pro odevzdání hlasovacího lístku, potom soud I. stupně dospěl k závěru, že tato skutečnost není v posuzovaném případě dána, když návrh na hlasování byl členům účastníka doručen 16. listopadu 2020, a to i navrhovateli. První den této třicetidenní lhůty byl 16. listopadu 2020 a posledním třicátým dnem této lhůty byl 16. prosinec 2020.6. Pokud jde o skutečnost, že členové účastníka neměli k dispozici všechny podklady, potom soud I. stupně konstatoval, že ze strany účastníka byly členům účastníka poskytnuty všechny informace, které mu byly v den vyhlášení hlasování shromáždění mimo zasedání, tj. k 16. listopadu 2020, známy. Spatřuje-li podle soudu I. stupně navrhovatel naplnění této skutečnosti v tom, že u jeho kandidatury nebylo uvedeno, že za výkon funkce předsedy účastníka požaduje odměnu v měsíční výši 11 000 Kč navýšenou o DPH, potom soud I. stupně uvedl, že sám navrhovat tuto informaci sdělil účastníkovi až 1. prosince 2020 v průběhu hlasování. Uvedené nebylo proto možno zohlednit dodatečným rozesláním této informace účastníkem jednotlivým členům s ohledem na znevýhodnění členů, již svůj hlasovací lístek odevzdali před obdržením této informace.7. Pokud jde o důvod neplatnosti usnesení týkajícího se schodiště, jež podle navrhovatele nebylo přijato potřebnou, tj. 100% většinou hlasů všech účastníků, potom soud I. stupně dospěl k závěru, že ani tento důvod neobstojí, neboť podle stanov účastníka k přijetí takového rozhodnutí o opravě, modernizaci, rekonstrukci nebo stavební úpravě společné části je zapotřebí toliko tříčtvrtinová většina hlasů všech členů účastníka. Tato většina byla podle soudu I. stupně u tohoto usnesení dána, když pro jeho přijetí hlasovalo 87,2 % hlasů všech členů.8. Proti tomuto usnesení se bez omezení (č.l. 29) v zákonem stanovené lhůtě včas odvolal navrhovatel (dále též odvolatel) z důvodu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. a domáhal se změny napadeného rozhodnutí a vyhovění návrhu.9. Podle odvolatele výsledky hlasování účastníka ze dne 16. prosince 2020 neobstojí, když členové účastníka neměli k dispozici všechny podklady pro hlasování. Jestliže navrhovatel sdělil účastníkovi dne 1. 12. 2020, že za výkon funkce předsedy účastníka požaduje částku ve výši 11 000 Kč navýšenou o DPH měsíčně, potom člen navrhovatele, který již hlasoval, by mohl svoje hlasování v rámci rozhodování mimo zasedání shromáždění změnit. V úvahu přicházelo též rozeslání nového návrhu usnesení týkajícího se volby předsedy společenství.10. Podle odvolatele o změně schodiště bylo třeba hlasovat 100 % většinou hlasů všech členů účastníka, když jde o schodiště vedoucí na terasu v , Anonymizováno, . NP, patřící k bytu č. , Anonymizováno, , ve dvorní části domu a je umístěno ve vzdálenosti menší než 2 metry od hranice pozemku a jedná se o úpravy, jimiž se mění celkový vzhled budovy a je potřeba, aby s těmito úpravami souhlasili všichni členové účastníka. To podle odvolatele plyne z § 13 odst. 3 zák. č. 72/1992 Sb. o vlastnictví bytů (ZVB), jak je zřejmé ze stanoviska MMR ze dne 12. 11. 2003, čj. K-355/03, podle něhož úpravy, jimiž se mění vzhled domu, může vlastník jednotky provádět jen se souhlasem všech vlastníků jednotek, přičemž v předmětné budově jsou vymezeny jednotky podle zákona o vlastnictví bytů a na právní vztahy v předmětné budově se podle odvolatele s poukazem na § 3063 NOZ použijí dosavadní právní předpisy tj. zákon o vlastnictví bytů a jeho § 13 odst. 3 ZVB.11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.12. Odvolací soud vychází ze skutečnosti, že předmětem řízení je posouzení rozhodnutí účastníka přijatého formou hlasování per rollam konaného ve dnech od 16. listopadu 2020 do 16. prosince 2020. Je tak zřejmé, že soud I. stupně postupoval velmi správně podle novelizovaných ustanovení NOZ účinných od 1. 7. 2020, přičemž jím aplikovaná nová ustanovení zejména § 1221, § 1209 a § 258 a násl. NOZ jsou plně v souladu s vůlí zákonodárce vtělené v uvedené části nového občanského zákoníku do této základní civilní právní normy.13. Shodně se soudem I. stupně i odvolací soud vychází z právního názoru, že s účinností od 1. 7. 2020 novelizace NOZ přinesla zásadní změnu § 1209 odst. 1 a 2 NOZ, tedy i zásadní změnu přístupu k § 1209 NOZ představovanou změnou jeho obsahu i filozofie zákona.14. Podle důvodové zprávy k zákonu č. 163/2020 Sb., k bodu 47 a 48 (§ 1209 NOZ) navrhovaná změna reaguje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, ve kterém Nejvyšší soud dovodil, že podle stávajícího znění odstavce 1 se lze dovolávat pouze neplatnosti rozhodnutí shromáždění. Odchylně od závěru Nejvyššího soudu se napříště výslovně stanoví, že přehlasovaný vlastník jednotky může navrhnout soudu, aby rozhodl o záležitostí týkající se správy domu a pozemku, a zároveň je doplněn odstavec 2, který stanoví, že soud na základě návrhu uspořádá právní poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení. Odstavec 2 dále stanoví demonstrativní výčet způsobu, jakým může soud rozhodnout, přičemž nejde o vyslovení či nevyslovení neplatnosti rozhodnutí. Zde se zdůrazňuje, že předmětné ustanovení představuje úpravu obdobnou § 1139 obecné úpravy spoluvlastnictví, který se neomezuje pouze na prohlášení rozhodnutí za neplatné. Předmětné ustanovení představuje úpravu speciální vůči § 1139 a vylučuje v příslušném rozsahu obecnou úpravu spoluvlastnictví. V souvislosti s touto změnou se rovněž vyjasňuje vztah § 1209 NOZ k úpravě dovolání se neplatnosti orgánu spolku (§ 258 a násl. NOZ). Proto § 1221 odst. 1 NOZ výslovně stanovuje, že na rozhodování v rámci společenství vlastníků se přiměřeně použijí ustanovení právní úpravy spolku o neplatnosti rozhodnutí orgánu (§ 258 a násl. NOZ) a o následcích rozporu rozhodnutí s dobrými mravy (§ 245 NOZ).15. Z uvedeného je tak zřejmé, že napadne-li vlastník jednotky rozhodnutí orgánu společenství vlastníků u soudu, půjde v případě návrhu na určení neplatnosti takového rozhodnutí o návrh podle § 258 a násl. NOZ a v ostatních případech, s vý