7 Cmo 9/2021-111 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud prvního stupně rozhodl v bodě I. výroku takto: „Vyslovuje se neplatnost usnesení valné hromady společnosti , právnická osoba, , se sídlem Náměstí , adresa, , IČ , IČO, , konané dne 31. ledna 2020, přijatého pod bodem d) programu jednání ve znění „Valná hromada projednala a následně schvaluje Smlouvu o výkonu funkce jednatele ze dne 31. ledna 2020, a to ve znění, jak byla předložena dnešní valné hromadě, kdy toto znění je jako příloha č. 4 – Smlouva o výkonu funkce jednatele ze dne 31. ledna 2020 nedílnou součástí tohoto zápisu“. V bodě II. výroku soud rozhodl takto: „Účastník , právnická osoba, , IČ , IČO advokáta, je povinna zaplatit navrhovatelům na náhradě nákladů řízení částku 40 387,72 Kč k rukám zástupce navrhovatelů, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.“2. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že nárok, jak byl popsán ve výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, navrhovatelé odůvodnili tvrzeními, jež soud rekapituloval v odstavci 2 odůvodnění takto: „Navrhovatelé uváděli, že smlouva obsahuje ustanovení, která jsou v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, a to konkrétně článek II. odst. 2.6. smlouvy, když tento článek je v rozporu s ust. § 159 odst. 2 občanského zákoníku, který výslovně normuje osobní výkon funkce člena orgánu obchodní korporace a vzhledem ke svému kogentnímu charakteru nepřipouští možnost smluvní odchylky od zákonné úpravy a dále body 2.10. stejného článku, který je v rozporu s § 53 odst. 3 zákona o korporacích, který výslovně uvádí, že k právnímu jednání korporace omezující odpovědnost člena jejího orgánu se nepřihlíží. Dále se nelíbilo navrhovatelům, že majoritní společník a jednatel společnosti by si měl vyplácet částku 170 000 Kč měsíčně jako odměnu, což neodpovídá vykonané činnosti ve prospěch společnosti.“3. Účastník se k podanému návrhu vyjádřil tak, že veškerá ustanovení smlouvy jsou řádná, přičemž odměna odpovídá tomu, že jednatel , tituly před jménem, , Anonymizováno, se jako jediný stará o společnost a jen díky němu dochází k rozvoji, k pronajímání nemovitosti, a tudíž i k zisku. Ostatní společníci nedělají nic. O nesrovnalostech se mohli zmínit a projednat je ještě před předmětnou valnou hromadou. Nelze dávat k tíži jednateli , Anonymizováno, , že je společníkem, který má nadpoloviční sílu ve společnosti., právnická osoba, odůvodnění rozhodnutí soud dále popsal zjištění, učiněná z provedeného dokazování. V odstavci 4 odůvodnění konstatoval: „Z výpisu z obchodního rejstříku účastníka , Anonymizováno, , soud zjistil, že jednatelem je , tituly před jménem, , Anonymizováno, , i když počet členů statutárního orgánu by měl být dva jednatelé a každý jednatel by měl jednat ve věci sám. Společníkem této společnosti jsou všichni navrhovatelé a dále , Anonymizováno, , přičemž navrhovatelé mají obchodní podíl 4/9 a , Anonymizováno, obchodní podíl ve výši 5/9 základního kapitálu 180 000 Kč.“5. Ze zápisu z valné hromady soud zjistil, že valné hromady, konané dne 31.1.2020, se zúčastnili všichni společníci účastníka, bylo přijato rozhodnutí, jak je popsáno ve výroku rozhodnutí, a to v poměru 5/9 pro a 4/9 proti. Z pozvánky na tuto valnou hromadu vyplývá, že předmětem mělo být schválení smlouvy o výkonu funkce jednatele.6. Další zjištění soud popsal v odstavci / 7,8,9/ takto: „Z písemného sdělení protestů a námitek k valné hromadě a jednotlivým projednávaným bodům programu valné hromady z 31. 1. 2020 soud zjistil, že společník , Jméno navrhovatele A, nesouhlasil s body 2.6. a 2.10. článku II. smlouvy o výkonu funkce a dále s výší odměny, resp. způsobu jejího stanovení. Ze smlouvy o výkonu funkce jednatele uzavřené mezi účastníkem , právnická osoba, a společníkem, následně jednatelem, , Anonymizováno, dne 31. 1. 2020, soud zjistil, že pod bodem 2.6. článku II. bylo stanoveno, že jednatel je povinen vykonávat činnost osobně, popř. prostřednictvím svých zmocněnců. Dále bylo zjištěno, že pod bodem 2.10. článku II. se společnost zavázala, že vůči jednateli nebude uplatňovat žádný nárok z titulu jeho úkonů jménem společnosti, které jednatel provede na základě pokynů valné hromady či rozhodnutí společníků společnosti. Dále byla zde stanovena odměna na částku 170 000 Kč měsíčně jako odměna jednatele. Z dodatku č. 1 smlouvy o výkonu funkce jednatele bylo zjištěno, že ta je ze 30. 7. 2015 a není zde uvedena žádná částka odměny jednatele.“7. V odstavci 11 odůvodnění soud s odkazem nad dikci ustanovení § 191 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb. dovodil včasnost podaného návrhu8. Poté soud přistoupil k věcnému hodnocení nároku.9. Z odstavce 12 odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že „Soud nejdříve posuzoval článek II. odst. 2.6. smlouvy o výkonu funkce, který hovoří o tom, že jednatel je povinen vykonávat činnost osobně, popř. prostřednictvím svých zmocněnců.“10. Soud odkázal na dikci ustanovení § 159 odst. 2 zákona č.89/2012 Sb. a poukazem na předchozí právní úpravu, danou § 66 odst. 2 obchodního zákoníku dovodil neplatnost článku II. odst. 2.6. smlouvy o výkonu funkce. „Soud shledal toto ustanovení tedy neplatné, ale ve své podstatě je to tak závažné porušení této smlouvy, že soud shledal neplatnou celou smlouvu a usnesení valné hromady, kterým byl tento text schválen “. Soud měl za to, že „nelze bod 2.6. smlouvy o výkonu funkce jednatele pod článkem II. považovat za neplatný jenom v této dílčí části, ale z důvodu opatrnosti se stává neplatnou celá smlouva, a tedy vlastně i usnesení valné hromady, neboť usnesením valné hromady došlo ke schválení neplatné smlouvy“ / uvedeno v odst. 16 odůvodnění, věta in fine /.11. Pokud jde o bod 2.10. článku II. ten soud shledal neplatným bez dopadu na platnost celé smlouvy.12. Soud dále zdůraznil, že nelze vyloučit práva společnost vůči jednateli, pokud by jí způsobil škodu. Ve vztahu k výši odměny 170 000 Kč, jako dalšího tvrzeného neplatného ujednání smlouvy, soud uvedl, že se „netřeba tímto vůbec zabývat, a to z důvodu hospodárnosti řízení. Jelikož soud zrušil rozhodnutí valné hromady ohledně bodu d/, tak jak bylo uvedeno v žalobním petitu, z důvodů výše uvedených, netřeba zkoumat, zda-li odměna 170 000 Kč měsíčně odpovídá či neodpovídá odměně v čase a místě obvyklé pro jednatele ve srovnatelných společnostech jako účastník , Anonymizováno, . Toto dokazování by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení a zásadou rychlosti řízení.13. Soud dále uzavřel, že rozhodně nedošlo k porušení povinností a zneužití dominantní síly společníka , Anonymizováno, tím, že prohlašoval na valné hromadě i bod, který je napadán touto žalobou. Je nutné si uvědomit, konstatoval soud, že „vyšší bere“, ale nesmí to být na úkor ostatních společníků, aby například nedocházelo třeba k tzv. ‚tunelování‘ nebo obohacování při výkonu jakýchkoliv funkcí osob v těchto funkcích mimo jakoukoliv ekonomickou realitu“/ odst. 21 odůvodnění /.14. Soud návrhu vyhověl.15. O nákladech řízení rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.16. Ve včas podaném odvolání, v němž navrhoval změnu rozhodnutí soudu prvního stupně ve smyslu zamítnutí návrhu, případně zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení, účastník poukázal na skutečnost, že závěr soudu o neplatnosti celé smlouvy v důsledku soudem prvního stupně dovozené neplatnosti jednoho ustanovení předmětné smlouvy, vede k destabilizaci poměrů účastníka a je zcela v rozporu se základní zásadou soukromého práva, že smlouvy mají být plněny. „Zcela jednoznačně je v souladu se zákonem /novou právní úpravou/ nezbytné hledat důvody, proč je uzavřená smlouva platná a účinná, a současně hledat způsob, jak práva a povinnosti účastníků vypořádat s ohledem na smlouvu řádně uzavřenou, než postupovat opačně, tedy ‚hledat důvody‘ pro vyslovení neplatnosti, v tomto případě neplatnosti celé smlouvy na základě neplatnosti jednoho ustanovení této smlouvy.“ Účastník je přesvědčen, že jako celek smlouva obstojí coby účinná a platná. Soudu prvního stupně dále vytýká, že neprojednal námitku navrhovatelů ve vztahu k výši odměny, což opět vede k právní nejistotě na straně účastníka.17. Při jednání před odvolacím soudem účastník doplnil své odvolání odkazem na dikci ustanovení §§ 574 a 576 zákona č. 89/2012 Sb., přičemž zdůraznil své přesvědčení, že může být vyslovena neplatnost oddělitelné části smlouvy, v této souvislosti odkazuje na judikaturu Ústavního Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 658/18 ze dne 22. 5. 2018 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4001/2014. Rovněž poukazuje na dikci ustanovení § 260 zákona č. 89/2012 Sb. , kdy i za případného porušení zákona je možno neplatnost příslušného ujednání nevyslovit. Navíc bod 2.6. smlouvy obsahuje v podstatě nešťastnou formulaci. Soudu vytýká, že se nevěnoval otázce výkladu vůle smluvních stran a zdůrazňuje, že smyslem smluvních stran nebylo obcházení § 159 občanského zákoníku.18. Navrhovatelé prostřednictvím svého právního zástupce při jednání odvolacího soudu uvedli, že se ztotožňují s výrokovou část