12 Cmo 25/2024-567 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 3 290 930 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému č. 2 náhradu nákladů řízení ve výši 698 535,40 Kč, uvedenou v opravném usnesení (bod II. výroku).2. Uplatněný nárok odůvodnil žalobce tak, že prostřednictvím žalovaného č. 2 uskutečnil investici do dluhopisů vydaných islandskou bankou , Anonymizováno, (dále jen „Banka“). Žalovaný č. 2 podniká v oblasti obchodu s cennými papíry, žalobce je neprofesionálním zákazníkem, spotřebitelem. Žalobce uzavřel dne 26. 7. 2005 se žalovaným č. 1 Smlouvu o obhospodařování cenných papírů, na jejímž základě prováděl žalovaný č. 1 obhospodařování dluhopisů vydaných Bankou. Na základě oznámení žalovaného č. 1 zaniklo ke dni 31. 3. 2018 obhospodařování cenných papírů vydaných Bankou a cenné papíry žalobcem vlastněné jsou od 1. 4. 2018 vedeny na majetkovém účtu u banky, která provádí jejich správu. V důsledku moratoria na závazky islandských bank ze dne 24. 11. 2008 došlo k omezení práva žalobce na uplatnění jeho práv z dluhopisů. V rámci vypořádání s klienty Banky byl dne 23. 10. 2015 vydán návrh na vypořádání, schválený příslušným islandským soudem. Po vyhlášení moratoria získal žalobce část své investice zpět. Insolvence islandských bank nastala v době globální finanční krize v roce 2008, ale informace o nezodpovědném počínání islandských bank byly odborné veřejnosti známé dávno před vypuknutím krize, která se dala předvídat. Žalovaný č. 2 neudělal nic, co by odvrátilo hrozbu škody. Situaci v islandských bankách analyzuje memorandum od , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, advokátní kanceláře. U porušení smluvních povinností a zákonných povinností nastupuje objektivní odpovědnost žalovaného č. 2 podle obchodního zákoníku, v případě porušení povinností ze spotřebitelského práva nastupuje vedle této odpovědnosti odpovědnost podle občanského zákoníku. Provedená investice byla riziková a zcela nevhodná. Žalovaný č. 2 ekonomické prostředí Islandu a jeho bank nesledoval a reagoval až za několik měsíců po vyhlášení moratoria na islandské banky. Žalovaný č. 2 porušil povinnost jednat s odbornou péčí podle článku 5.1 smlouvy o obhospodařování cenných papírů. K rozhodujícímu porušování povinností došlo nejméně od začátku června 2008 do dne 24. 11. 2008. O rizicích spojených s investicí do nákupu cenných papírů musel vědět již v červnu 2008, ale žalobce až do 24. 11. 2008 neinformoval a nenabídl řešení. Podle dokumentu vydaného Komisí pro cenné papíry v říjnu 2004 nazvaném „Posuzování odborné péče (ODBP)“ je obchodník s cennými papíry „…povinen informovat zákazníka úplně, pravdivě a srozumitelně o každé podstatné skutečnosti související s poskytnutím investiční služby, především pak o možných rizicích…“. Žalovaný č. 2 minimálně porušil zákonné povinností uvedené v § 15 odst. 1 písm. a) a c) č. 256/2004 Sb., o obchodování na kapitálovém trhu (dále jen „z. k. p.“). Porušil i spotřebitelská práva a prevenční povinnost podle § 415 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Zavinění je spatřováno v neinformování žalobce o možných rizicích spojených s poskytovanou finanční službou. Žalovaný č. 2 věděl a musel vědět, že islandská ekonomika se potýkala s ekonomickými potížemi a že islandský stát není schopen garantovat závazky islandských bank. Islandská koruna oslabovala vůči americkému dolaru i české koruně, a to již od počátku června do konce listopadu 2008. Zadluženost Islandu stoupla během sedmi let více než třináctinásobně. Negativní informace o stavu islandské ekonomiky byly indikovány i dokumentem ČNB z června 2008 nazvaným „Monitoring centrálních bank - červen“. Žalovaný č. 2 musel vědět, že investoři mohou o své investice přijít, pro odvrácení hrozící škody neudělal nic. Žalovaný č. 2 měl v rámci prevenční povinnosti reagovat v době do 24. 11. 2008 a snažit se zabránit škodě, která následně žalobci vznikla. Prevenční povinnost se podle judikatury soudů vztahuje i na banky, investiční společnosti a obchodníky s cennými papíry (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 29 Odo 690/2001 a ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 23 Cdo 3695/2013). Žalovaný č. 2 v době od června 2008 do vyhlášení moratoria v listopadu 2008 vykonával svoje povinnosti v rozporu s dobrými mravy, protože měl vědět, že se Island nachází v ekonomických potížích. Své povinnosti obhospodařovatele cenných papírů vykonával i v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku (§ 265 obch. zák.). V důsledku porušení smluvních a zákonných povinností utrpěl žalobce škodu. Po vyhlášení moratoria na islandské banky získal v rámci vypořádání od islandských bank zpět pouze část investice, škoda vznikla ve výši 3 638 950 Kč. Příčinou vzniku škody nebylo prohlášení insolvence islandských bank, ale porušení elementárních povinností na straně žalovaného č. 2 v rámci jeho prevenční povinnosti k odvracení hrozící škody a porušení dalších smluvních a zákonných povinností. Nedbalostní jednání představovalo také porušení povinnosti jednat s odbornou péčí.3. Žalovaní ve vyjádření uvedli, že řízení vedená pod sp. zn. 7 Cm 134/2011 a sp. zn. 53 Cm 271/2011, která již byla pravomocně skončena, se v podstatných znacích shodují. Jejich předmětem bylo uplatnění tvrzené újmy, která měla klientům žalovaného č. 1 vzniknout v souvislosti s jejich investicemi do islandských dluhopisů. Soudy dospěly k závěru, že na základě tehdy známých informací a při vynaložení odborné péče nebylo možno dovodit, že existovalo významné riziko, že emitent dluhopisů nedostojí svým závazkům, když pád islandských bank byl v dané době překvapivý pro všechny. Žalovaní odkázali na tzv. ochranu legitimního očekávání podle § 13 obč. zák. Žalobu označili za předčasnou. Žalovaný dne 28. 7. 2005 uzavřel se žalobcem smlouvu o obhospodařování cenných papírů, na jejímž základě realizoval pro žalobce obchody s investičními nástroji, jedním z nich byly i dluhopisy emitované Bankou v souhrnné hodnotě 7 032 200 Kč. V rámci insolvenčního řízení Banky žalobce prostřednictvím žalovaných uplatnil své nároky z dluhopisů a na jejich úhradu obdržel ke dni 29. 1. 2019 částku 3 554 810,44 Kč a další dluhopisy a akcie. Žalobce dále obdržel osm plateb v celkové výši 170 564,41 Kč. Insolvenční řízení vedené na majetek Banky není dosud skončeno a žalobci jsou v souvislosti s tímto řízením stále poukazovány platby. Proto není zřejmé, v jaké výši a zda vůbec škoda žalobci vznikne.4. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 5. 2021, č. j. 12 Cmo 261/2020-331 bylo z důvodu částečného zpětvzetí žaloby řízení co do částky 22 287 Kč s příslušenstvím zastaveno a rozsudkem ze dne24. 6. 2021, č. j. 12 Cmo 261/2020-343 byl rozsudek soudu prvního stupně co do částky 3 290 930 Kč potvrzen. K dovolání byl posledně citovaným rozsudek rozhodnutím Nejvyššího soudu zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení z důvodu, že pro závěr o nedobytnosti pohledávky není podstatné, zda již byla ukončena likvidace či skončeno insolvenční řízení, v nichž byla pohledávka uplatněna, nýbrž objektivní zjištění, že se věřitel (poškozený) skutečně svého práva nedomůže. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2022, č. j. 12 Cmo 261/2020-417 byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení s pokynem, že žalobce musí prokázat, že se svého práva skutečně nedomůže.5. Soud se zabýval žalovanou č. 2 uplatněnou námitkou předčasnosti žaloby. V rámci insolvenčního řízení Banky uplatnil žalobce své nároky z dluhopisů. Vzhledem k tomu, že ke dni 21. 4. 2023 skončila likvidace Banky, je zřejmé, že žalobce již neobdrží na své nároky žádné další plnění. Žaloba není předčasná.6. Dluhopis je stejně jako akcie majetkovým cenným papírem, a proto má soud za to, že v obecné rovině lze žalobci přisvědčit, že na jeho straně došlo k majetkové újmě, tj. ke ztrátě v jeho majetkové sféře. Proto se soud zabýval tím, zda majetkovou újmu způsobil žalovaný č. 2, resp. zda nese za její vznik odpovědnost, případně v jakém rozsahu.7. Po provedeném dokazování (zejména Smlouvou o obhospodařování cenných papírů ze dne 28. 7. 2005, ve znění dodatků č. 1 ze dne 19. 7. 2006 a č. 2 ze dne 16. 5. 2007, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným č. 2, investičními dotazníky, přihlášením pohledávky v řízení o likvidaci , Anonymizováno, , dopisy ze dnů 19. 1. 2009 a 28. 10. 2010, přijetím návrhu ze dne 23. 10. 2016, Přílohou č. 4 k expertnímu stanovisku Vysoké školy ekonomické v Praze, Fakulty financí a účetnictví, zpracovanému , Anonymizováno, , ze dne 15. 7. 2013, dopisem České národní banky , Anonymizováno, ze dne 27. 7. 2009, rozpisem plateb bankou , Anonymizováno, , zprávou Zvláštní vyšetřovací komise islandského parlamentu , Anonymizováno, ze dne 12. 10. 2010, článkem Islandská bankovní krize a jak se k ní postavit, teorií půjčovatele poslední záchrany u optimálních měnových oblastí, Centrum ekonomicko-politického výzkumu, říjen 2008, zprávou o finanční stabilitě islandské centrální banky za